!PŘEPISUJE SE - V ČÍSLECH KAPITOL JE BORDEL! NEDOKONČENO, DOPISUJE SE.
Někdy to přijde z minuty na minutu. Vše je v pořádku a pak stačí jediný krok vedle k tomu, abyste pocítili sílu pádu. Dlouhého, nezastavitelného pádu s nejistým koncem. V mém svě...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Stmívalo se a my popíjeli čaj. Chris mi vyprávěl všemožné historky o tom, co všechno už se tady u jezera odehrálo. S Taniou měli pěkně divoký dospívání, to se muselo nechat. Chris sice měl už dvacet čtyři, ale ten menší věkový rozdíl mezi námi já vůbec necítila. Připadala jsem si s ním neskutečně doma.
Kdesi mezi stromy zazněly kroky. Šustění listí a hluboké koňské oddechování, svižnější klus. Chris instinktivně překontroloval okolí, připravený zbít třeba i medvěda. Cosi jsem zahlédla mezi větvemi; černou srst. Šípkový čaj začínal opět hlasitě bublat. Sytě červená košile. Táta!
„Nerada ruším,ů volala už z několika metrů ona osoba.
Chris stihl promluvit dřív než já, nechápavý: „Kdo?"
Ze stínů vyběhl Orion, tátův oddaný vraník. Odfrknul, když zpozoroval známého frísana. Matka. S rozpuštěnými vlasy a v rančerově košili razila přírodou, sedíc v sedle jeho nejmilejšího hřebečka. Hbitě seskočila a sebejistě zamířila rovnou vpřed. Slušelo jí to, tak moc. V její tváři nedominoval vztek, nervozita, žádná deprese. Nešlo o matku, ale už zase o tu starou Bellu. Bílé rajtky klidně zašpinila usednutím na tlustý kmen stromu u ohniště.
„Šípkový čaj!" hned nahodila nadšený úsměv, „miluju ho! Panebože, to už je let. Vařili jsme si ho právě tady na ranči."
„Mami, kristepane, jsi v pořádku? Nevzala sis nějaký... prášky?"
Můj zamračený výraz přešla pokrčením rameny: „Prosimtě, prášky? Monn, volalo mi pár důležitých lidí. Video tebe a Trezzura, když z vlastní vůle předváděl drezuru na ranči, dosáhlo mnoha tisíc shlédnutí za velice krátký čas. Hodlají ti udělit vyjímku!"
„Ty asi nemáš ponětí, co vyjímka znamená, viď?" pokračovala, naběračkou nalívajíc horký čaj do přivlastněného plecháčku, „po dohodě chtějí, abyste předvedli sestavu bez vybavení i na klání. Z černé perly je mnohem větší senzace než dřív!"
Pohled tikl k Trezziemu a zpátky na matku, já byla neschopná plně pochopit její slova.
„Co? Bez vybavení? A... copak nemáš vztek? Copak nechceš, abychom jeli podle pravidel?"
„No," zpřísnila svůj pyšný výraz a opatrně upila trochu šípkového čaje, „po tom hororu z posledních dní hodlám sebrat veškerou ochotu, kterou mám a některé věci překousnout."
„Monn, ale panebože! Víš, co to znamená?" zasmál se nevěřícně Chris.
Mé plíce několikrát nadechly vlhký vzduch k rychlé řeči, jenomže z úst nakonec nikdy nevyšla ani hláska. Nemotorně jsem zvedla sebe samou z kmene stromu přikrytého dekou a s druhým krokem téměř spadla přímo do ohniště, míříc za vraníkem. Celou dobu nás zaujatě pozoroval, tlamu plnou stébel trávy. Chtěl si hrát. Energicky poskočil a malým obloukem odcválal na písčinu u jezera, zadníma podupávajíce ve vodě.
