Dokonale perfektní

Kapitola šedesátá pátá | V noci ✓

Měla jsem lehké spaní. O noc později mě totiž vzbudilo, jak někdo proběhl po chodbě. Podle klapnutí vedlejších dveří se zdálo, že šlo o Amandu. Dokonce nechala rozsvíceno. Což by neudělala, kdyby se nedělo něco vážnějšího. Raději jsem ještě oknem zkontrolovala vraníka, ten ale spal. Naštěstí.

Hodila jsem na sebe župan, abych se po Greenovic srubu neprocházela jen v krátkém tričku na spaní a šortkách, a následovala Amandu napříč chodbami. Nevěděla o mně. Zahlédla jsem ji, jak si to razila do obýváku. Zazněl odtamtud rachot, někdo asi něco shodil. Potom i křik. To už mi bylo divné. Cože? Tania? Proč by tu křičela ve dvě v noci?

Amanda zastavila ve dveřích obýváku. Všimla si mě a kousek uhnula. Na dotazy nezbyl čas. Obě jsme zůstaly zírat na Chrise, kterého se pokusil podepřít už známý blonďák Leon, aby znovu nezakopl. Odstrčil ho a Leon mu uštědřil naštvaný pohled. Táhl z nich alkohol a zdálo se, že odněkud přišli spolu. Tania stála o kousek dál, zrudlá od pláče. S rozmazanou řasenkou pod očima a Chrisovou koženou bundou na ramenou vypadala jak malé štěně. Sakra, co se jim stalo?

„Víte co, lidi? Jste jak děcka. Řešte si to sami!" okřikl je oba Leon, „já na to už nemam. Mezi váma dvěma je to furt jenom drama a mě už nebaví tahat vás z problémů."

Nikdo nic neřekl. Leon se otočil a prošel do kuchyně. Ve dveřích se však ještě zastavil a jeho modré oči si naposledy změřily Taniu.

„Mimochodem, čekal bych od tebe víc než věčný poflakování tady s tim," pověděl jí a definitivně se ztratil ve stínech.

Určitě myslel Chrise. Vzhlédla jsem k Amandě, té ale začal zvonit telefon. Thomas, stálo na displeji. Tania i Chris se díky tomu podívali na nás. Zrzka hovor rychle utnula a bez jediného slova se vydala do předsíně. Utíkala. Byla to právě Thomasova dcera, kdo se rozhodl ji chytit.

„A ty jdeš kam?" zakřičela, „nech mě hádat! Za mym tatíčkem, co, couro?"

Zatraceně. Po zádech mi přeběhl mráz. Věděla jsem, čeho byla Amanda ve vzteku schopná. Byla moc hodná a konfliktům se vyhýbala, ale když už jste jí rozzlobili, nedopadalo to dobře. Jak proběhla kolem, ucítila jsem Tanin parfém, smíchaný s pachem alkoholu a ještě čímsi jiným, co přípomínalo směs tabáku a levné kolínské. Nějak jsem nechápala, odkud se to ti dva přesně vrátili – a proč tam šli spolu. A proč měla na sobě Chrisovu bundu.

„Hleď si svého, Tanio," pověděla tiše Amanda, stojící na místě a patrně se snažící nevybuchnout vzteky.

„Ty si hleď svýho! Ničíš mojí rodinu, děvko! Furt dolejzáš za mym tátou jak poslušná čuba, nic jinýho totiž nejsi!"

Brunetka byla zcela jistě opilá. Jinak by se takhle nechovala, alespoň tedy podle mě.

Amanda se otočila a zostra došla až přímo k Tanie, které zabodla ukazováček do hrudi: „Tobě do našeho vztahu nic neni. Nech tvýho tátu bejt a radši si vyřiď vlastní život, jak vidim, máš ho dost rozhozenej."

Tania okamžitě reagovala. Její ruku odstrčila a Amandu též. Měla štěstí, že tahle zrzka o konflikty nestála nikdy.

„Co kdyby sis našla někoho ve svým věku a přestala ničit mým rodičům manželství, hm?" zavrčela.

„Jdi k čertu! Všichni jděte! Mluvíte o něčem, o čem nic nevíte!" Amanda bezmocně rozhodila rukama a místo vzteku se jí chtělo spíš brečet, pomalu couvala zpět, „kdyby se mnou Thomas nic mít nechtěl, tak nemá. Děláš, jako kdybych za to mohla jenom já. Jak řikám... jdi k čertu, sakra."