Dokonale perfektní

Kapitola osmnáctá | Kuráž ✓

Obrovská kraví lebka, zavěšená na bidle nad bránou, propalovala mé tělo těmy prázdnými očními důlky. Fuj. Samozřejmě, že mě Amanda někam zatáhla – a ne jenom tak někam. Posedávaly jsme už zase na ohradě, kousek od hloučku podobně starých lidí jako my dvě, fandících jezdcům ve westernových sedlech, kteří nesmyslně naháněli telata sem a tam a tam a sem.

Tele pokaždé chtělo někam vyběhnout a kůň mu pár dobře mířenými skoky odřízl cestu. A tak pořád dokola, dokud se mu ho nepodařilo nahnat ke stádečku v rohu. Říkali tomu cutting nebo tak nějak. Amanda z toho byla nadšená, zatímco já jen nepříliš chápavě koukala. Ta telata by určitě šla nahnat mnohem jednodušeji.

Tenhle velký výběh se nacházel daleko od Trezzura, skoro na druhé straně areálu. Pražilo do něj slunce a dozajista dělalo práci náročnější. Že jsem na Trezzieho neviděla mi nahánělo docela strach. Bůhví, co ho mohlo o samotě napadnout.

Dusot kopyt náhle ustal. Jezdec strhnul z hlavy klobouk a několikrát ním zamával ve vzduchu, asi, aby se ochladil. Byl celý rudý a unavený. Měl dost. Věnoval svému strakáči nepatrnou pobídku a nechal ho, ať si sám odejde z ohrady.

„Šlo vám to skvěle!" povzbuzovala ho nějaká dívka z hloučku.

„Teď přijdou na řadu Tania a Chris."

„Tania a Chris?" vrhla jsem na kamarádku udivený pohled.

„Jo," pokývla s úsměvem, „Chris s Graciem. Proto jsi tady. Chci, abys viděla, jak moc je ten hnědák dobrej. Všichni tady o něm mluví. Nechápu, jak s tebou mohl jezdit drezuru, Monn. Jako upřímně... on se narodil, aby naháněl stáda."

Já zůstala opařeně zírat, když moment nato opravdu naklusali dovnitř ke kravám dva koně. Gracio se nemohl práce dočkat. Zářil přesně tou samou energií co doma, akorát tady jí mohl naplno využívat. Naprosto každá buňka v mém těle mu věnovala stoprocentní pozornost. Můj šikovný koník. Znovu píchlo u srdce, jak už mě nepotřeboval. Jak s nasazením poslouchal Chrisovy pobídky, připravený začít. Silné svaly napínal s každým krokem, nozdry rozšířené a tmavé oči upnuté na cíl – krávy. Dokonce zostra máchnul ocasem.

„Jak se zrovna Gracio dostal zrovna sem, proboha?" zašeptala jsem téměř nevědomky.

„To se zeptej Chrise. Je to jeho kůň."

Hm. Milovaného hnědáka doprovázela o něco drobnější kobylka, také strakatá, hnědobílá. Koukala dost zkušeně, nejspíš už dopředu předvídala pohyby krav. Její jezdkyně mi někoho připomínala. Věnovala Chrisovi milé mrknutí spolu s úsměvem a zařadila se s kobylkou za Gracia. Nejspíš měli jít na řadu jako druzí.

Jistě! Ta zpěvačka! Na zádech strakatého koníka seděla ona zpěvačka z baru. Kráska s divoce kudrnatými hnědými vlasy a jasně zelenýma očima. Chrisova přítelkyně. Celá oblečená ve westernovém s bílým kloboukem navrch. Na rozdíl od něj, který si prostě nechal porozepnutou černou košili a chapsy. Očividně se nebál zranění. Tak se ukaž, hrdino.

Z menší železné ohrádky vypustili tele. Hodlalo utéct, toho si Gracio okamžitě všiml. Vyrazil jako divý a pak zastavil na přesně vyměřeném místě. Dost daleko od telete, aby do něj nevrazil. Když malá kráva zkusila utéct, odskočil snad půl metr nebo možná i víc, vedený jemnými pohyby otěží. Tak ještě několikrát, dokud nezměnil směr. To hnědák velmi rychle nacválal a odřízl teleti cestu podruhé. Naštvaně zabučelo, vzdávalo to rychle. Gracio si párkrát dupnul, otrávený tou nespolušností. Tele se mu raději podvolilo; Chris vydal pobídku a hřebec s radostí nahnal další kousek do stáda. Schovalo se kdesi mezi většími kravami.