!PŘEPISUJE SE - V ČÍSLECH KAPITOL JE BORDEL! NEDOKONČENO, DOPISUJE SE.
Někdy to přijde z minuty na minutu. Vše je v pořádku a pak stačí jediný krok vedle k tomu, abyste pocítili sílu pádu. Dlouhého, nezastavitelného pádu s nejistým koncem. V mém svě...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tolik kamer, tolik mikrofonů. Tolik očí, které se upíraly přímo na mně, všichni žízniví po každém slově. Zatímco mně tekly po tvářích slzy, které nakonec vždy skončily na jazyku a svou slaností mi připomínaly, že bych ten vodopád asi měla zastavit, což jsem nedokázala. Bylo to poprvé. Zcela poprvé, kdy jsem v roli Monny Chambers nezvládala na veřejnosti zastavit vlastní emoce. Byly jako povodeň. Přišel jeden z těch momentů, kdy se přehrada jednoduše protrhla - už nemohla dál.
„Ztratili jsme kontrolu nade vším. Trezzuro zemřel na akutní schvácení, naprosto nečekaně," chraplavý hlas, silně zabarvený pláčem, se nesl směrem k nejbližšímu mikrofonu, „dala bych všechny ty hromady peněz, medailí a veškerou svou slávu za další den s tím koněm."
Pohled jsem namířila před sebe, náhle plný tak až magnetizujících emocí, že by mohl během několika sekund vypálit díru ve zdi. Výraz plný odhodlání, bolesti a především bezmoci. Nezbývalo co ztratit.
„Počínaje dnešním dnem končím s kariérou," těch pár slov vyšlo z mých úst s takovou kyselostí na jazyku, až zhoustl okolní vzduch, „nehodlám být tohoto nadále součástí. Prohlašuji, že Monna Chambers nehodlá pokračovat v rodinné tradici. Už nikdy."
Lidé zůstali stát jako zamražení. Ticho nás všechny obklopilo. Nikdo nehnul brvou, foťáky přestaly na malý moment blýskat. Muselo to být vážné, když všichni ti, jinak velmi dotěrní, papparazzi náhle ztratili řeč. A já netušila jak nebo proč, ale slzy zničehonic začínala nahrazovat vnitřní síla. Bylo mi jasné, jakou bouři se tohle ve světě drezury a koní obecně chystalo rozpoutat. Fakt, že mladá olympijská naděje zničila jednoho ze svých hřebců a nyní hodlala skončit. Zářivé jméno Chambers, to jméno, o jehož slávu mí předci tak tvrdě usilovali, se mělo náhle vytratit z prestižních obdélníků. A já byla pyšná.
Jakmile jsme se však společně s Graciem zkusili pohnout směrem ke stájím, šílenství začalo nanovo: „Vy si nevážíte vítězství v klání? Je ukončení vaší kariéry definitivní? Prosím, odpovězte! Jen pár otázek!"
Překáželi nám v cestě, ochranka dnes byla nějak pozadu, že jim v tom hned nezamezili. Hnědák několikrát nespokojeně pohodil hlavou, ten stres se mu ani trochu nelíbil, už vůbec ne tolik hlasů a blýskání světel najednou.
