Odešel...

Odešel...

Odešel...

Opakovala jsem si při cestě k autu. Brečela jsem. Zase. Jedno jsem věděla přesně. Nechala jsem ho znovu odejít bez boje. Tentokrát jsem ale měla příležitost, protože jsem se mohla obrátit na své srdce. Měla jsem ho poslechnout. Protože to říkalo ''Ano''.

*

  Šla jsem pomalu domů a každým krokem mi bylo hůř. Čím blíž jsem byla ''doma'', tím dal jsem byla od NĚJ. Když jsem otvírala dveře, vevnitř mě to řvalo: ''Otoč se!'' nebo ''Běž za ním!'', ale dřív než jsem stačila na hlas reagovat, zjevil se přede mnou Liam. Ve tváři byl utrápený a ruce zatnuté v pěst. Pohlédla jsem na něj a párkrát zamrkala, abych z řas setřásla kapičky slané vody. Přešel ke mně a soucitně na mě pohlédl, pak si povzdechl a přejel si jazykem po suchých rtech.

,,Tohle jsme nezvládli, Sam,'' promluvil a odkašlal si. Pohlédla jsem na něj nechápavě a on mi položil ruku na rameno: ,,Miluju tě, Sam. Moc tě miluju, ale nedokážu se dívat na to, jak se ničíš. Nechci se dívat na to, jak zevnitř umíráš, kvůli němu. Došlo mi, že ho potřebuješ.
Dnes jsem tě chtěl vyzvednout z práce a omluvit se ti, ale někdo mě předehnal. Požádal tě o ruku a ty si ho odmítla jen kvůli mně, ale já vím, vím, že si chtěla říct ano! Na mě se neohlížej, Sam. Na mě ne!
Nikdy jsem nebyl tím dokonalým partnerem pro tebe. Člověk by řekl, že potřebuješ intelektuála, který na tebe půjde pomalu, ale ne, ty toužíš po vášni a adrenalinu, a to je to, co ti dá on. Díky němu se směješ. Díky němu ti tluče srdce. Díky němu jsi pravá Samantha. Já z tebe dělám jen masku, která by tu pravou Sam zakryla.
Mrzí mě, že jsem ti nedal to, co jsi potřebovala, a říkej si co chceš, ale i ty víš, že mám pravdu. Víš to.'' Chytil mě za ruku a já bez dechu sledovala celý ten zjev před sebou. ,,Možná jsi nepochopila, co se ti tu snažím říct, Sam...'' Zase se na chvíli odmlčel. ,,Říkám ti, aby si šla za ním. Aby si šla za Harrym, protože jen on ti může dát to, co ti já nikdy dát moct nebudu.'' Opařeně jsem na něj hleděla a snažila se v jeho hlase najít náznak ironie či klamu. Ale nic tam nebylo. Mluvil upřímně. Mluvil pravdu.

,,Liame,'' vydechla jsem jeho jméno. ,,Proč to děláš?''

,,Protože tě mám až moc rád, Sam. Protože nechci, aby si trpěla, a přiznej si, že v mé přítomnosti trpíš. Trpíš, když nejsi s ním.
Já byl taková náplast na tvůj hluboký šrám, když byl Harry ve vězení, ale časem, časem se ta náplast odtrhne, Sam. A pak přijde nová. Lepší. A v tomhle případě je ta lepší Harry.'' Ta slova byla jako klíč. Klíč, který otevřel tu starou dřevěnou skříňku jménem srdce a vypustil tak všechny odpovědi ven.

Liam měl pravdu...

Já potřebovala Harryho...

Potřebovala jsem svou druhou půlku, která by mi ukázala lepší život...

Teď jsem to konečně věděla. Teď jsem konečně měla jistotu...

,,Děkuju, Liame.'' Na nic víc jsem se nezmohla. Musela jsem konečně poslechnout ten orgán lásky.
Vyběhla jsem z domu a zachytila jeho mírný úsměv na tváři. Beze mě mu bude líp. Najde si lepší holku. Lepší než jsem já.

Nastartovala jsem Draca a šlápla na plný plyn. Neměla jsem ponětí, kde ho teď budu hledat, ale vytipovala jsem si ''Naše místo''. Místo, kde jsme oba poznali, že se známe nejlíp. Já znám jeho, on zná mě.
Jela jsem přes porušenou rychlost a v hlavě si přehrávala, co řeknu. Musím se omluvit. Musím to napravit. Tohle mi přeci nemůže jen tak proklouznout mezi prsty.

Auto jsem ledabyle zaparkovala na zákazu stání a bylo mi to upřímně za daných okolností jedno.
Málem bych ho ani nezamkla, jak jsem byla rozohněná. Doběhla jsem na místo, kde jsem před tím stála. Před London Eye. Největší vyhlídkové kolo v Evropě. Vysoké 135 metrů a stojící na západním okraji Jubilee Gardens na jižním nábřeží řeky Temže.

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!