///Ignorace nebo vztek///

25K 923 33
                                    

Samantha

Ráno jsem sotva vstala a jediné, co jsem chtěla, bylo nejít do školy. Jenomže mamka už nebyla doma, a tak mi nikdo nemohl napsat omluvenku. Líně jsem se odšourala do koupelny a provedla ranní hygienu. Mojí snídani obsahoval pomerančový džus a toast se sýrem.

Odhodlaně jsem vyšla ze dveří a mířila si to na autobusovou zastávku. Byla jsem nervózní a zároveň jsem měla strach. Klidně ať je nepříjemný, nespravedlivý, ale hlavně ať mě neignoruje.
Jako naschvál jsem s ním měla první hodinu a doufala jsem, že nebudeme psát test, jelikož jsem po víkendu trochu rozrušená a nevím, jestli bych se dokázala soustředit.
Jako vždycky jsem si sedla do zadní lavice a nechala se obejmout od mých věrných kamarádů. Uslyšela jsem pár poznámek ohledně mého sexuálního života a protočila nad tím očima. Že já blbka hrála tu pitomou flašku...

Z myšlenek mě vytrhlo prásknutí dveřmi a rázný dupot vysokých bot u tabule. Je tady. Nebudu se mu koukat do očí, jen se budu krčit v lavici a vše bude v pořádku!

,,Austenová!'' Fajn, takže bych radši brala tu ignoraci. Všechna pozornost byla zase převedena na mě. Došlo mi, že jsem se jako jediná nepostavila, jak bylo na začátku hodiny zvykem, a tak jsem se váhavě zvedla ze židle.

,,Ano, pane učiteli?'' pronesla jsem poněkud drze. Jen mě zpražil pohledem a jeho olivově zelené oči se přemístily na papíry v ruce.

,,Posaďte se a nechte si na lavici jen propisky. Napíšete mi slohovou práci na téma ''Moje poprvé a...''

,,Tak to nevím, o čem bude Austenová psát,'' uchechtl se Tomlinson a já mu věnovala pohrdavý úšklebek.

,,...a neberte to doslova,'' dopověděl svou myšlenku Styles. Na Louisovu poznámku nic neřekl. Jasně! Sakra, co jsem mu udělala?

,,Záleží na tom dvacet procent vaší známky, takže se snažte,'' řekl, když rozdal papíry. Koukala jsem na bílou plochu stránky a pokoušela se něco vymyslet. Všichni budou psát o jejich ''Poprvé'' a já vážně netuším... Mám to! Když si chce hrát na Pana zlého, nebudu stát opodál. Napíšu o tom, co jsem cítila, když mě poprvé a opravdově políbil. Stejně si to bude číst jen on.

Pocity jsem vpíjela do řádků a ani na vteřinu jsem se nezastavila. Dokončila jsem svou dvoustránkovou esej a pyšně hltala každé písmenko. Příšerně mě bolela ruka, ale za můj výtvor to stálo...

,,Doufám, že máte dopsáno, protože bych byl rád, kdyby to teď každý nahlas přečetl.'' Na chvíli jsem ztratila dech. Do prkna! Proč jsem nepsala o něčem jiným? Třeba o mé první návštěvě knihovny? Ne, to by bylo vážně trapný...

Vůbec jsem nevnímala, co ostatní čtou, ale pochytila jsem, že většina psala buď o prvním mejdlu, prvním rande, první lásce a i prvním sexu. Kelsie dočetla svůj článek a byla jsem na řadě já. Na to se hodí jen tři slova: ''JSEM V HÁJI!''

Váhavě jsem vzala do ruky svůj papír a naposledy spočinula pohledem na mém třídním učiteli. Je divné o něm tak mluvit, když mě ještě před pár dny líbal...

Moje poprvé:

Většina si bude myslet, že jsem zaostalá, když budu psát o svém prvním opravdovém polibku, který se ještě k tomu všemu odehrál před pár dny.
Nejdřív se cítíte nervózně, protože nevíte, co ten druhý udělá. Někdy třeba ani nedoufáte v to, že by se to mohlo stát, ale pak když se to stane, je to něco na co se prostě nezapomíná. Nejdřív typičtí motýlci v břiše a pak spousta pocitů naráz. Husí kůže, vášeň, touha a vztek. Vztek z toho, že jste to nečekali. Vztek z toho, jestli to není jen pouhý sen a vztek kvůli tomu, že chcete aby to pokračovalo, i když je to třeba proti pravidlům. Přesto mu polibky náruživě oplácíte a v tu chvíli si říkáte, že je možné úplně všechno. Ztratíte veškeré obavy a přejete si, aby ta chvíle nikdy neskončila. V hlavě se Vám přehrává nějaká přeslazeně romantická písnička,
kterou by jste za jiných okolností vypnuli, ale teď je to pro vás ta nejkrásnější melodie. Jediné, na co dokážete myslet, jsou rty toho druhého. Jsou sladké, měkké a jsou jako droga. Droga, s kterou nehodláte jen tak skončit. Bohužel, ne vždy každý polibek je zakončen ohňostrojem. Ten můj byl přerušen zbrklým útěkem, a kdybych mohla, nikdy bych už neposlouchala svůj mozek, který mi říká, že se mám chovat rozumně. Ne, poslechla bych svoje srdce...

Chvíli je ticho. Trapné ticho, a já si pomyslím, jestli jsem to malinko nepřepískla. Ne, nepřepískla, protože kdyby jo, neozval by se teď potlesk mých spolužáků. Dokonce i Tomlinson na mě obdivně mrkl. Malinko se usměju na důkaz díku a obrátím pohled ke Stylesovi. Mlčky hledí do země a nic neříká. Po potlesku ihned zazvoní a já si začnu rychle balit, nechci se s ním dát do hovoru mezi čtyřma očima. Fakt ne! Užuž jsem na prahu a myslím si, že jsem unikla, když mě přeruší chraplavý hlas.

,,Austenová, přijď po škole do mého kabinetu!'' Jen přikývnu a skoro vyběhnu ze dveří...

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Kde žijí příběhy. Začni objevovat