///Hloupá hra///

20.2K 746 62
                                    

,,Tak, panstvo. Jelikož máte tak strašně rádi hry, dneska si jednu zahrajeme.'' Jakmile to Lindsay řekla, s tou svou dávkou ironie, všichni začali nesouhlasně mrmlat. ,,Ale nebojte, tohle vás bude bavit,'' uchechtla se. ,,Harry, řekni jim pravidla,'' pokynula Stylesovi, a ten se s nezájmem postavil před nás.

,,Fajn, nejdřív se zeptám, jestli máte všichni pevnou obuv a pokrývku hlavy?'' Je vidět, že je z téhle celé akce otrávený. Když se ujistí, že tomu tak je a všichni jsou vhodně oblečení, pokračuje. ,,Dobře, dneska si zahrajeme hru, ve které půjde hodně o vaší schopnost v ukrývání se. Až se dostaneme do lesa, dáme vám deset minut na to, abyste se někde schovali. Jenomže tu nejde o přiblblou schovku, ale o to, že se musíte do jedné hodiny dostat sem do campu, aniž by vás někdo viděl. Já s Lindsay a dalšími pěti lidmi odtud, vás budeme mít za úkol najít. Podotýkám, že budeme běhat, takže se pořádně napijte, abyste nezkolabovali jako tadyhle Austenová,'' kývne hlavou směrem ke mně a já mu věnuju vražedný pohled.

,,Ono to bylo hlavně taky kvůli tomu, jakej dokážete bejt debil,'' zamumlám a okolí se rozesměje.

,,Říkala jste něco, slečno?'' zamračí se a mně je jasné, že to slyšel.

,,Ne, až na to, že si myslím, že v tomhle počasí se suchý do campu nedostaneme,'' ukážu na tmavá oblaka.

,,Jdeme!'' zahřmí a uváže si okolo temene hlavy červený šátek. Musím říct, že v tom vypadá fakt sexy. Ne, Sam, nepřijde ti sexy! Víš, co ti před dvěma dny řekl! Je to magor!

Následujeme ho do lesa a já se zapojím do rozhovoru s Niallem a Kelsie. Jejich konverzace mi však přijde nezajímavá, jelikož se baví o nějakém filmu, který viděli minulý týden. Jen jdu vedle nich mlčky a moc nevnímám.

,,Můžu se tě na něco zeptat?'' vyruší mě z nudného promlouvání k mému svědomí Louis.

,,Jasně,'' usměju se a on mě zatáhne na konec řady. Všimnu si, že po nás pokukuje naštvaný Styles, ale v tuhle chvíli je mi to jedno.

,,No, šla by si tedy někdy se mnou na to...'' odmlčí se a do obličeje se mu nahrne krev. ,,Však víš.'' Nervozně se poškrábe na zátylku a já se uculím nad tím, jak roztomile při tom vypadá.

,,Nevím.'' Naschvál dělám hloupou a užívám si jeho neschopnosti mluvit.

,,Ehm, šlabysisemnoupovýletunarande?'' vychrlí ze sebe a já mu sotva rozumím.

,,Co?''

,,Šla-Šla by si se mnou teda na to rande?'' Nadějně se mi zahledí do očí. ,,A nebo ne! Neřeš to!'' Rychle to zamluví.

,,Ne, ráda půjdu. Teda, když mě nebudeš brát k sobě do bytu,'' zavtipkuju a jemu se na tváři rozlije šťastný úsměv.

,,Neboj. Mám lepší plány.'' Na to mu už nestačím nic říct, protože nás přeruší hlas Lindsay.

,,Fajn, mládeži. Máte deset minut,'' pohlédne na hodinky a pak vykřikne. ,,Teď!'' Moji drazí spolužáci se rozutečou do stran.

,,Budeš se schovávat se mnou?'' zeptá se mě Louis a než mu stačím odpovědět, vloží se do toho Styles.

,,Tahle hra je samostatná, pane Tomlinsone. Takže jděte laskavě sám!'' Jeho příjmení vyplivne s velkou nechutí a ukáže mu směr, kterým se má vydat. Louis se neochotně vydá cestou, kterou mu Harry určil, a já si povzdechnu.

,,Kreténe žárlivej!'' zasyčím a rozběhnu se na druhou stranu. Mám už jen pět minut a vůbec netuším, kam se schovat.

Když zapíská píšťalka, oznamující začátek hry, vyděšeně se kolem sebe rozhlédnu. Nemůžou mě přeci chytit tak brzo! Můj zrak padne na dřevěný posed, skoro zahalený ve větvích stromů. Vítězně se pro sebe usměju a nepozorovatelně na něj vyšplhám. Nikoho nenapadne podívat se do blbýho posedu, jelikož si budou myslet, že nejsme tak hloupí, abychom tam lezli. Pohodlně se usadím na malé dřevěné lavičce a pozoruju děj v lese.

Při každém chycení nějakého žáka se ozve pronikavý pískot píšťalky. Když už chci vyrazit směrem do tábořiště, začne se smrákat a na mou tvář dopadne velká kapka. Nakonec se rozprší a já si nešťastně zalezu do posedu. Je mi jasné, že dneska už nevyhraju. Nejde mi o výhru, jde mi o to, že už ani nevím, jak se do toho pitomýho campu dostat. Vím, že jsem zahýbala za támhle ten vysoký dub a pak... Ne! Tam jsem nešla, šla jsem...Do prčic! Já a můj orientační smysl jsme v háji.

Začíná se stmívat a od začátku hry uběhly už nejméně čtyři hodiny. No nic. Musím to zkusit i v tom dešti, protože je taky možné, že bych tu zůstala i přes noc. Slezu z žebříku a snažím si vzpomenout, jakou stranou jsem sem přišla. Po pár minutách rozhodování to risknu pravou a proklínám se, že jsem si nevzala mikinu. Jsem celá mokrá, a to jsem se ani nehnula z místa.

*

Bloudím tu už asi další dvě hodiny a skoro nevidím na cestu, přes uhelnou tmu. Nohy mě bolí od pravidelné chůze a jsem promočená až na kost.

,,Pomoc!'' zakřičím ve snaze, že mě někdo uslyší. Samozřejmě někdo, kdo není úchyl a nebude mě chtít znásilnit. ,,Pomoc! Asi jsem se ztratila!'' zahulákám znovu, ale odpovědí mi jsou jen šumící listy od padajících kapek.

Chce se mi brečet a řvát zároveň. Chci si vyřvat plíce, protože mě všechno tohle štvě. Štve mě Styles a jeho nekontrolovatelná povaha. Štve mě mé svědomí a paličatost. Štve mě, že jsem blbá a nedokážu si zapamatovat ani přiblblou cestu do campu. Štve mě...

,,Samantho?! Pane bože, konečně jsem tě našel!'' Přiběhne ke mně postava, kterou bych i přes všechny následky zlíbala k smrti za to, že mě nalezla. Vrhnu se tomu člověku kolem krku a děkuju bohu, že vyslyšel mé prosby...

Kdopak to asi je?!XD

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Kde žijí příběhy. Začni objevovat