Kapitola čtvrtá

  Po tom polibku se mi vše zdálo takové jiné. Atmosféra mezi námi dvěma se dala krájet a napětí každým dnem rostlo. Na hodinách jsme měli nejednu hádku a skoro to zavánělo dalším průšvihem. Největší vrchol byl, když jsme měli popisovat příběh knížky a já si vybrala 50 shades of grey.
Miles začal mít dost divné odezvy a já měla dokonce pocit, jako by samotného Christiana Greye bránil. Naše hádka dopadla tak, že jsem musela naštvaně opustit třídu, protože mě jeho velké ego opravdu vytočilo. Vrátila jsem se až na tělocvik a byla opravdu nemile překvapena, když jsem zjistila, že nás supluje právě ON.

Snažila jsem se chovat normálně, ale choval se ke mně až přehnaně chladně, a tak  mi nezbývalo nic jiného, než že ho trošku podráždit. Chtěla jsem, aby mi ukázal tu slabou schránku, která mě tak zajímala. Stačilo se jen mírně ohnout, sundat si mikinu a na tváři mít vyzívavý úsměv. Jeho reakce byly neklidné a já měla co dělat, abych se nahlas nerozesmála. Líbilo se mi, že jsem ho dokázala dohnat i k tomu, aby si musel zakrývat svůj rozkrok rukama, ale zároveň jsem byla zděšená sama sebou. Nikdy dříve jsem se takhle k nikomu nechovala. To jen on mě k tomu přinutil.

Poté zničeho nic zmizel z tělocvičny a já se jen proklínala, že je to má chyba. Když jsem si to zamířila do kabinetu a otevřela dveře, raději bych u toho proklínání nad sebou zůstala a neopovažovala se ho jít hledat. Stál tam totiž s kalhotami nízce posazenými, hlavou zakloněnou a dělal rychlé pohyby rukou, přičemž šeptal mé jméno. Byla jsem zděšená a neopovažovala se koukat dolů.
On si z toho zjevně nic nedělal a znovu mě přitlačil na zeď. Čelila jsem opět jeho tmavým smaragdům a nahlas polkla. Vždycky mě dokázal zbavit slov a zároveň dohnat k šílenství.

Tentokrát jsem byla nucena opustit jeho kabinet, protože moje hlava mi nedovolovala s ním zůstat déle, než jen pár chvil. Byli jsme zase pohádaní a zmatení z toho, co se to mezi námi dělo. Nikdo z nás to jednoduše nechápal...

*

  Zaklapl jsem knížku a prohrábl si vlasy. Mám pocit, že čím dál čtu, tím víc mi je úzko. Tím víc se uzavírám do sebe,  a to nemůžu dopustit. Musím si najít další holku, vyspat se s ní a odreagovat se, jinak to nedopadne dobře. Jinak budu vyhledávat JEJI přítomnost, a to jsem si výslovně zakázal.

Popadl jsem klíčky od auta, peněženku a mobil. Zamkl jsem a rozešel se směrem k autu. Kupodivu jsem měl nutkání řídit se předpisy a poslušně jsem zaparkoval mimo zákaz stání. Vešel jsem do rušného klubu a překvapilo mě, že i takhle po ránu se lidi chtějí bavit. Proskenoval jsem očima celou místnost a zastavil se na malé postavě s tmavě plavými vlasy a ladnými křivkami. Byla oblečená ve světle růžových šatech a dlouhé lokny jí splývaly až pod zadek. Vydal jsem se směrem, kde dívka stála, a ruce si strčil do kapes. Spozoroval jsem, že před sebou má sklenici s colou a zběžně si utírá slzy na tvářích. Za jiných okolností bych se otočil a odešel, ale tahle holka mě něčím zaujala.

,,Proč pláčeš?'' zeptal jsem se a sám sebe svou otázkou překvapil. Dívka na mě pohlédla a její modrozelené oči si mě prohlédly. Muselo jí být nanejvýš šestnáct.

,,A chceš to ve skutečnosti vědět?'' odpověděla mi otázkou a smutně se pousmála. Kývl jsem a ona si povzdechla. ,,Byl jsi někdy hodně zamilovaný?'' zeptala se mě a já se zarazil.

,,Byl,'' hlesl jsem.

,,Tak moc, že jsi si říkal, že pro toho člověka obětuješ všechno jen proto, aby mohl být šťastný?'' ptala se dál a já jen přikývl. ,,Tak si představ, že tě ten člověk opustí právě kvůli tomu, že si myslí, že teprve pak budeš šťastný. Že tě opustí po dvou letech nejkrásnějších zážitků, a ty se jen koukáš na jeho záda a přemýšlíš nad slovy, které ti ten člověk řekl.'' Po jejích slovech jsem se zarazil. Mluvila o něčem mně tak povědomém.

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!