Dorazili jsme na místo a já nestačila valit oči. Tolik krásy pohromadě jsem ještě neviděla. Zatímco nafintěné spolužačky ohrnovaly nos nad nedostatkem luxusu a nepříjemnou havětí, já nasála všechen čerstvý vzduch do plic. Všude jen zeleň, lesy, příroda a veprostřed toho všeho se rozléhal velký rybník se stříbřitou hladinou.

,,Krásné, že?'' usmála se Lindsay.

,,To jo,'' odvětila jsem a naposledy se rozhlédla.

,,Jdi si vybrat chatku, za chvíli bude oběd.'' Ukázala směrem k malým srubům a já jen přikývla.

Proklínala jsem se za to, že jsem si zabalila tolik věcí. Myslela jsem, že na čtrnáct dní jeden kufr stačit nebude, a tak jsem si vzala dva. K tomu příruční tašku a batoh. Holt ženská. Všechny jsme v tomhle stejné.

,,Ukaž, pomůžu ti,'' ušklíbl se Louis a bez problémů popadl obě dvě zavazadla na záda.

,,Ty? Proč by si mi chtěl pomá-''

,,Dlužím ti to,'' mrkne a já na něj hodím nechápavý pohled.

,,Tenkrát, jak jsem tě k sobě zval, a ty si nechtěla, byl jsem moc-''

,,Chápu!'' zadržela jsem ho včas a uchechtla se. ,,Tak děkuju.'' Navedla jsem ho k chatce, kde sídlila Kelsie, a vděčně si od něj své věci převzala.

,,Pro hezkou holku udělám všechno.'' Malinko se začervenám.

,,Ale snad se mnou neflirtujete, pane Tomlinsone,'' zašklebila jsem se a založila si ruce na prsou.

,,A co když jo?'' pozvedl jedno obočí a já malinko znervózněla. Ne, že by se mi Louis nelíbil. Je hezký a občas fajn, ale myslím, že zrovna my dva se k sobě nehodíme.

,,Co tím myslíš?'' zvážním.

,,To ti to za tu celou dobu nedošlo?'' Nasadím nechápavý výraz. ,,To provokování a dobírání si tě. Nic tě nenapadlo?'' Vím, kam tím míří, ale nemyslím si, že by to mohla být pravda. ,,Líbíš se mi, Samantho. Hodně se mi líbíš.'' Zatajím dech. Moje předtuchy se vyplnily.

,,Nevíš, co mluvíš, Lou-''

,,Vím, a chápu, že mě nechceš. Byl jsem na tebe ošklivej, ale myslel jsem si, že když se k tobě budu takhle chovat, tak-''

,,Řekli jsme, že si máte vybalit věci a dostavit se do jídelny. Můžete mi říct, co tu děláte místo toho, abyste byli sakra tam?!'' vloží se doprostřed rozhovoru naštvaný Styles a já zamrznu na místě.

,,My diskutujeme,'' prohodí Louis a já si zakryju pusu, abych nevyprskla smíchy.

,,Jo, tak vy diskutujete. A o čem?'' Tohle není dobrý. Pokud mu Tomlinson řekne o tom, co jsme právě probírali, myslím, že za sebe Harry neručí.

,,Chtěl jsem pozvat Sam na rande, protože se mi líbí,'' pokrčí Louis rameny a Harry zatne pěsti. Čelist má napnutou a já se kousnu do rtu.

,,Jop, a dořešíme to až po tom, co se najíme, že?" pokusím se o křečovitý úsměv a popadnu Louise za rukáv.

,,Slečno Austenová?" Otočím se za chraplavým hlasem. ,,Vy tu zůstaňte a pan Tomlinson může jít napřed." Pustím Louisovu košili a s omluvným výrazem ve tváři se poslušně rozejdu ke Stylesovi. Když se Louis už nezdá být v dohledu, Harry mě přitlačí na dveře chatky a nakloní se k mému uchu:

,,Tohle jsme si nedomluvili a piš si, že tě za to ještě potrestám. Jakmile u tebe uvidím Louise, přísahám, že je mi ukradený, co se mnou bude, až ho zabiju." Přejede mi mráz po zádech a ztěžka se nadechnu.

,,Přestaň bejt takovej žárlivec, Harry!" vyjedu na něj a jemu se oči zbarví do temnějšího odstínu.

,,Já nežárlím. Nikdy nežárlím!" řekne výhružně a přitiskne se na mě ještě víc.

,,Ale žárlíš! Jen si to nedokážeš přiznat!" osočím se na něj.

,,Jo? A na co prosím tě asi žárlím?!" Au, to bolelo. Dostanu se z jeho sevření a ustoupím o pár kroků.

,,Víš co?! Víš co, Harry?!" Nakrčí nos a zahledí se na mě. ,,Nikdy nebudu tvoje! Kohokoliv, ale ne tvoje!" vyplivnu a on se zarazí. V obličeji už nemá ten pohrdavý úšklebek, naopak, v jeho tváři se zračí nejistota. Ještě, než ale vyjdu směrem k jídelně a ostatním, neodpustím si: ,,Jsem ráda, že jsem ti nedovolila, aby jsi se mi dostal do kalhotek!" Už se neohlížím a rozběhnu se do největšího srubu v campu.

Sednu si k Niallovi a Kelsie, kteří mi nevěnují pozornost. Tentokrát mi to ale nevadí a jsem za to ráda. Konečně přiznal barvu. Nemá, na co žárlit. Nic pro něj neznamenám a nestojím mu ani o to, aby mi řekl, co si opravdu myslí a cítí. Je to srab. Je to srab a zbabělec!a já se jím nenechám omezovat.

,,Můžu?" vyruší mě z nenávistných myšlenek milý hlas.

,,Ale jistě, Louisi,-" usměju se na něj a uvolním mu místo vedle sebe.

,,Co ti říkal?" zeptá se po chvíli a zakousne se do rohlíku, který si namáčí do kuřecí polévky.

,,Nic, co bych už nevěděla." Opět se střetnu s naštvaným olivovým pohledem, ale rychle zrak odvrátím.,,Anebo nemohla tušit," doplním se, očima už přilepenýma na Louisovi...

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!