Učitelé nejsou vždy nevinní. Harry Edward Styles je jasným příkladem.
,,Ty jsi vážně panna?!'' zeptal se nevěřícně.
,,Jo, a co je na tom?!'' odsekla jsem.
,,Nic, alespoň se pobavíme.'' V jeho zelených očích zajiskřilo a ladnou chůzí se vydal ke mn...
Je sedm hodin a já pochybuji o tom, že to myslel vážně. Vždyť ani neví, kde bydlím. No, mohl si to zjistit z těch papírů, co rodiče doplňují a odevzdávají učitelům na třídních schůzkách, ale stejně nevím, jestli půjdu.
Navíc vůbec netuším, co si vzít na sebe, když mi neřekl, kam jdeme. Mám si vzít šaty? A nebo džíny? Jenomže, co když si vezmu džíny a půjdeme třeba do nějaké restaurace? Bože, to je dilema! Nikdy jsem se těmihle věcmi nezaobírala, protože mě žádný kluk na rande nepozval. Tedy pokud se nepočítá, že mě Louis zval k sobě do bytu. To mohlo být rande, ale jsem ráda, že jsem tu pozvánku nepřijala, protože bůh ví, co by se mohlo stát...
V tom mi pípne mobil, oznamující příchod zprávy.
''Vezmi si něco v čem ti nebude zima. Chci ti něco ukázat. Pusu: Harry♥''
Nevím proč, ale začínám mít trochu strach. Co když mě zatáhne do lesa a znásilní? Nad touhle myšlenkou se opravdu vyděsím. Na druhou stranu ale vím, že by mi neublížil. Rychle mu odepíšu na souhlas a během patnácti minut si obléknu, až moc těsné tmavomodré džíny, zelenou koženou bundičku a černé conversky. Mamce nechám vzkaz, že jsem šla ven, přestože už vím, že dopis bude nepřečtený a na tom samém místě až přijdu, ale pro jistotu aby se nestrachovala, ho položím na kuchyňskou linku.
Netuším, kde mě chce Harry vyzvednout, a tak vyjdu před dům. Ulice je tichá a dalo by se říct, že by byl slyšet špendlík spadnout. Proto, když se mi kolem pasu obmotají dvě velké ruce, nadskočím leknutím.
,,Ale no tak, Sam. Snad by si se mě nebála.'' Harry. Vydechnu úlevou a malinko se od něj odtáhnu.
Zavede mě k velkému černému Range roveru a s úsměvem mi otevře dveře. Úsměv mu oplatím a pohodlně se usadím na kožené sedačce. V autě je trapné ticho, dokud se Harry neodváží navázat rozhovor.
,,Ehm, no tak. Jak se máš?'' Musím se zasmát nad nervozitou v jeho hlase.
,,Dobrý, ty?'' Pořád se ještě směju a on se po chvíli přidá.
,,Fajn, protože si tu se mnou.'' Položí mi dlaň na stehno a já ztuhnu. Všimne si toho a ruku odendá.
,,Promiň,'' zašeptá.
,,To je v pořádku, bylo to příjemný.'' Slova mi z pusy vyletí dřív, než si uvědomím, co říkám. Uchechtne se, ale ruku položí zpátky na mé stehno. Tentokrát o něco víš. Jsem uchvácená jeho jamkami ve tvářích, jak se prohloubí vždy,?když se Harry více zasměje.
,,Proč na mě tak koukáš?'' Teprve až teď mi dojde, že celou dobu mu civím do tváře.
,,Já...promiň..,jen jsem...promiň.''
,,Co?'' vyzvídá pobaveně.
,,Obdivovala jsem tvé ďolíčky, je to roztomilé.'' Malinko se uculí. Motor auta se zklidní, když Harry zaparkuje a vytáhne klíčky ze zapalování. Rozhlédnu se, abych zjistila, kde jsme, a zděsím se, když vidím kolem sebe les.
,,Ty mě chceš znásilnit?'' Vytřeští nad mou otázkou oči a pak se rozesměje.
,,Ne, to vážně nemám v plánu. Ale pokud si to chceš rozdat v lese...'' Protočím očima nad jeho perverzní poznámkou, a zároveň si ulevím, když vím, že nemá žádné špatné úmysly. Otevře mi dveře a pomůže mi vystoupit. Ucítím měkkou půdu pod nohama a do nosu mě udeří příjemný podzimní vzduch.
,,Připravená?'' Ne...
,,Ano. I když nevím, na co.'' Pousměje se a nabídne mi ruku. Přijmu ji a nechám se vést po lesní pěšině neznámo kam.
,,Můžeš se ptát,'' promluví ledabyle a mě z jeho nakřáplého hlasu naskočí husina.
,,Na cokoli?'' Chvíli zvažuje otázku.
,,Na cokoli.'' Mám tolik otázek, ale nevím, jak začít. Zkusíme to polehoučku.
,,Máte přítelkyni?'' Ušklíbne se.
,,Máš, když už tak, a ne nemám přítelkyni, Samantho.'' Miluju, když mě oslovuje celým jménem.
,,Takže jsi svobodný?'' Ježiš, to je ale hloupá otázka.
,,No, je vidět, že přemýšlet umí.'' Opět se uchichtne.
,,Ehm, máš sourozence?''
,,Na to se ale zeptat nechceš, že jo? Vím, co chceš vědět. Prostě se ptej...'' povzdechne si.
,,Fajn, když jsi říkal, že si daleko horší než Christian... mluvil si pravdu?'' Kývne a já polknu. ,,Čili, co si tím myslel?'' Dojdeme na menší kopeček, kde se pod stromem nachází dřevěná lavička, a oba usedneme.
,,Znáš Daddy hru, Samantho?'' oblízne si rty a propaluje se do mě svým temně zeleným pohledem.
,,Ne.'' Opět polknu, protože vím, že to nevěstí nic dobrého. Položí mi ruku mezi má stehna a zašeptá:
,,To je to, co budeme hrát, babe.''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Proč se červenám?:D Děkuju za to, že čtete tenhle příběh, díky pozizivním ohlasům, vidím, že se líbí:)♥
