♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡

///Všechno byly jen pouhé lži///

Důležité pro čtení!

  Je to tam, lidi! Dala jsem to! Nebo spíše MY jsme to dali! Mám svých prvních 100K! Což je neuvěřitelné! Pořád se navíc držíme na žebříčku Fan fikcích jako první, a to mě strašně moc těší! Děkuju Vám strašně moc!❤️❤️❤️

Možná jsem bisexuálka, zoofilka, nekrofilka....(já fakt nwm, kdo všechno můj příběh čte😂😂😂), protože Vás miluju, ale je mi to jedno! Jste součástí mého dementního života a přirostli jste mi k srdci, Vy moji nadržení Haroldovci....

↑↑↑ Neřešte mé divné výrazy, protože jsem teď rozvášněná a já nwm, co ještě😂😂

*

   Nejméně třikrát jsem prošla okolo pevné linky a zastavila se s myšlenkou, že zavolám své matce, abych se dozvěděla něco víc o svém ztraceném otci. Bohužel, také třikrát jsem tu myšlenku zavrhla a dobelhala se ke své posteli, na kterou jsem se poté i svalila. Možná, že je to tím, že se bojím. Bojím se toho, co mi mamka řekne, a bojím se toho, co jí vlastně řeknu já. Svěřím se jí snad s tím, co se v posledním měsíci odehrálo? Řeknu jí o tom, že se nikdy nestane babičkou?

Sebevědomě jsem došla už po čtvrté k našemu společnému telefonu a s třesoucími prsty vyťukala matčino číslo. Jakmile začal hovor vyzvánět, pocítila jsem podivný pocit v hrudi. Potřebovala jsem Harryho, jenomže ten někam ráno odešel a nechal mi vzkaz, že se vrátí až večer.

,,Halo? Kdo volá?'' ozval se povědomý hlas ze sluchátka.

,,To-To jsem já,'' vykoktala jsem. ,,Já Sam, mami.''

,,Ah, Sam,''  zněla mírně překvapeně. ,,Stalo se něco? Potřebuješ něco?''

,,Obojí, mami,'' odpověděla jsem rychle. ,,Mohla by jsi se se mnou dnes sejít? Třeba za hodinu?''

,,Ehm, jasně. A proč, zlato?''  zeptala se krapet nervózně.

,,To je na dlouho, mami. Vysvětlím ti to v klidu u kafe. Dáme si sraz?'' optala jsem se už více klidně.

,,Ano,'' odvětila. ,,Kde?''

,,U Sturbucks na rohu Oxford Street?'' odpověděla jsem spíše otázkou.

,,Dobře, budu tam. Zatím se měj, zlato,''  rozloučila se se mnou a ihned zavěsila.

Silně jsem si oddechla a zamířila zpátky do své ložnice. Oblékla jsem si své oblíbené vysoké šortky, obyčejné bílé tílko a okolo pasu automaticky Harryho černou košili. Obula jsem si pro mě typické a jednoduché Vansky, a popadla už připravenou kabelku s věcmi. Opustila jsem náš apartmán s mírně třesoucími se koleny a ruce si zastrčila do zadních kapes kraťásků.

Pomalu, ale jistě, jsem se blížila k místu našeho setkání a dívala se proto jen na špičky svých bot. To bylo poprvé, co jsem se bála setkat se svou vlastní matkou. Vždycky jsem se spíše těšila, ale teď to bylo jiné. Byly jsme si tak moc cizí.

Když jsem začala rozpoznávat chodník známé Oxford Street, konečně jsem se odvážila pozvednout zrak. Spatřila jsem svou matku postávat před mně už známou kavárnou, jak podupává levou nohou a své ruce má založené na prsou. Vlasy měla svázané v hustém uzlu a rty přetřené tmavě rudou rtěnkou. Musím říct, že vypadala mladší na svůj věk.

,,Ahoj, mami,'' pozdravila jsem ji a kousla se do rtu. Otočila se za mým hlasem a bylo vidět, že se cítí malinko nesvá.

,,Ahoj, Samantho,'' opětovala mi tiše pozdrav a nastalo ticho. Takhle podle mého nevypadá vztah mezi dcerou a matkou. ,,Asi půjdeme dovnitř, hm?'' Jen jsem na její návrh přikývla a spolu s ní v závěsu vešla do Sturbucks.