Moc se omlouvám za neaktivnost, ale měla jsem toho teď hodně. Psala jsem příběh do soutěže a dal mi holt zabrat. Nebojte, už jsem zpátky:P:D:3

   Myslím, že jsem ho svými reakcemi na otázky trochu překvapila. No, možná víc než jen to, když ten dotazník po přečtení vyhodil. Ještě biologie a pak tělocvik s ním. Doufám, že to přežiju, jelikož jsem od rána nic nejedla ani nepila. V krku mám sucho a z nedostatku stravy se mi malinko mlží před očima.

Z biolky jsme psali kratičké opakování a myslím, že mám za jedna. Ostatně, jako z většiny testů. Niall se snažil ode mě opisovat, ale učitelka ho viděla a napařila mu pětku. Bylo mi ho líto, i když jsem se mu po zbytek vyučování smála.

*

   A nastala hodina tělocviku. Toho příšerného tělocviku. Nevadila by mi, kdybych ji neměla se Stylesem a měla co k pití a k jídlu. Oblékla jsem se do legín a neobtěžovala si přes tílko vzít mikinu. Popadla jsem jen gumičku, do které jsem si svázala své dlouhé vlasy a došla do tělocvičny. Samozřejmě jako poslední.

,,Tak vy jste se uráčila přijít,'' neodpustí si uštěpačnou poznámku Styles. ,,Okamžitě se zařaďte!'' S potěšením ho ignoruju a vmáčknu se mezi Kelsie a Amandu. Obě mají výstřih až u kolen, ale dneska to nemám ani sílu řešit.

,,Dejte si dvacet koleček okolo tělocvičny, a pokud uvidím někoho, že zastavuje, má za pět!'' zahřmí Styles a já si odfrknu nad jeho špatnou náladou. Myslím si, že vím, co bylo jejím důvodem. Dvacet? To snad nemyslí vážně...

Rozběhnu se a překvapivě to se mnou hned nesekne. Tedy, až do té doby, kdy už mám za sebou těch koleček dvanáct, a cítím, že mi prasknou plíce. Nikdo se ale nezastavuje, a tak vytrvale běžím dál. Kolena se mi však pomalu podlamují a hrdlo mám jak v ohni. Zakolísám, a opřu se o dřevěnou stěnu.

,,Austenová!'' zvolá Styles přes celou tělocvičnu. ,,Víš, co jsem říkal o zastavování?!'' Neodpovídám a svezu se na zem. Oči se mi klíží a připadá mi, že moje hlava váží nejmíň tunu. Chytnu se za kolena a ztěžka oddechuju, avšak nedostatek kyslíku mi to neumožňuje. ,,Austenová, vstávej!!!'' Slyším přibližující se nakvašené kroky, ale nic kolem sebe nevnímám. Vysíleně upadnu na záda a snažím se dostat do plic alespoň malý doušek kyslíku. Ucítím na svém těle něčí ruce, ale víčka se mi zavřou a má mysl s nimi.

*

   Probudím se a první, co uvidím, je ustaraný výraz mého učitele. Oči má skelné a v malinko tmavějším odstínu. Pokusím se posadit na posteli, ale mé ruce jsou na to příliš slabé. Harry se na mě zadívá a malinko se usměje, když zjistí, že jsem vzhůru.

,,Už jsem myslel, že se nikdy nevzbudíš,'' povzdechne si.

,,Proč? To jsem spala tak dlouho?''

,,No, dvacet čtyři hodin v kuse,'' uchechtne se a já s ním.

,,Co se stalo?'' optám se, protože si vůbec nic nepamatuju. Jen to, že jsem na tělocviku běžela a pak spadla.

,,Zkolabovala si z nedostatku pití a jídla. Odvezl jsem tě do nemocnice a řekli mi, že si tě tu chvíli nechají na pozorování,'' promne si ruce a dlouze se na mě zadívá.

,,Aha, děkuju.'' Jsem mu vděčná, až do té doby, než si uvědomím další důvod mého úpadu do mdlob. ,,Už vím, proč jsem se sesula na zem. Musela jsem běžet kolečka a vy jste na mě řval, že jo?! To díky Vám tady teď ležím!''obviňuju ho, i když vím, že úplně celé to jeho chyba není. Jsem na něj prostě jen naštvaná.

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!