For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

DĚLÁTE SI ZE MĚ SRANDU???!

Tenhle příběh se umístil ve fan fikcích přesně takhle:

#1 Fan Fikce.

Ano, takhle. TAKHLE! TAKHLE! TAKHLE!

Já jsem happy, jak dva rudý grapy!(neřešit😂😂👌🏻)

DĚKUJUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!💕💕💕

*

   Včera jsem proležela celý den v posteli a snažila se ujasnit, co mi to vlastně pan Worcester řekl. Mám rakovinu. Jsem nemocná. Ne smrtelně, ale jsem. A důsledkem toho je, že nemohu mít nikdy děti. Už nikdy. Proč mám takovou smůlu? Proč? Řekněte mi sakra proč...

Chce se mi řvát. Chci si vyřvat hlasivky a neřešit, jestli si o mně lidi budou myslet, že jsem blázen, protože mně už je všechno jedno. Nikdy nebudu matkou. Matkou, která bude mít velké bříško a v těhotenství tolik chutí. Nebudu kojit a vodit svoje malá štěstíčka na hřiště nebo do školky. Neuvidím svou dceru nebo syna studovat. Nikdy nebudu mít vnoučata, a tím pádem nebudu babičkou.
A Harry?
Teď možná děti nechce, ale postupem času je přeci jen chtít bude. Ať je jaký je. Ale já mu je už nedám. Nevezmeme se a nebudeme nikoho vychovávat, protože já nejsem stoprocentní žena. Já Samantha Jean Austenová jsem nic. Selhala jsem, a to ve všem. K čemu mi je prestižní škola, vysněná kariéra a skvělá budoucnost, když vše, co vydělám nebudu moc nikomu dát? Nikdo po mně nemůže dědit. Prostě tu nikdo nebude. Neuslyším dětský smích. Nebudu česat vlásky své malé kopii či předčítat pohádky na dobrou noc. Ne, já nebudu nikdy dělat nic, protože to nedokážu. Nemůžu. Moje tělo je jeden velký omyl a stejně tak i já.

*

V den své operace, při které mám přijít o své orgány, díky kterým ženy většinou jsou schopné mít miminka, na rozdíl ode mě, jsem se smutně vyštrachala z postele a zaplula do koupelny.
S Harrym jsme si to vyříkali a on se mi omluvil. Nejspíš mu došlo, jakou chybu udělal, a o co všechno jsem já i on přišel. Já přišla o smysl života, protože mým cílem bylo vystudovat vysokou, najít si práci, vdát se a mít děti. Ano, děti. Děti, které bohužel nikdy mít nebudu a měla bych se s tím už rychle smířit.
Avšak si od sebe udržujeme jistý odstup. Harry asi chápe, jak se teď cítím, jenomže mně jeho přítomnost v mé blízkosti chybí. Chci, aby mě objímal a líbal a utěšoval a... říkal, jak moc mě miluje? Co já vím...

Dala jsem si rychlou ranní sprchu a vyčistila si zuby. Není dobré, abych před operací jedla, a tak si raději udělám jen horký černý čaj bez cukru. Se smutkem v očích se dívám na živý Londýn a přemýšlím, jak se z tohohle vyhrabu. Bude ze mě doufám zase ta stará Sam, a nebo ne? Budu jiná? A chci být jiná? Už je na mě těch otázek dost...

Harry si mlčky udělal stejný čaj a posadil se vedle mě. V tuhle chvíli by bylo slyšet i špendlík spadnout, jaké bylo ticho.
Ticho. Jak moc ho nesnáším...
Dopila jsem svůj hrníček a dala ho do dřezu. Rychle se nadechla, abych zahnala chmurné myšlenky, a přehodila přes sebe svůj tmavě modrý cardigan. Popadla jsem klíčky od Harryho auta a nechala se jím následovat.

*

Dojeli jsme před nemocnici a oba se na chvíli zahleděli do očích toho druhého. Já do těch jeho smaragdových a on do mých s nádechem safíru. Myslela jsem, že mě třeba políbí a řekne mi něco povzbudivého. Nebo mi jen stiskne ruku a popřeje mi hodně štěstí... ale nic. Nic neřekl.
Vystoupili jsme z Range Roveru a rozešli se směrem do prostorné budovy. Polykala jsem nervozitu, která se mi hromadila v krku, a modlila se, aby vše dobře dopadlo. Alespoň ať to přežiju, i když budu holt trávit zbytek života bez ratolestí.

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!