Liam už spí a já se bojím zavřít oči. Vím, že ho uvidím. Chci ho vidět. Je to divné, ale chci, jenomže budu určitě zase mluvit a nechci se s Liamem ještě více rozhádat. Po několika minutách přemáhání stejně usnu a k mému štěstí je můj spánek bezesný.

*

Ráno je zase tiché a tentokrát u snídaně nikdo nemluví. Myslím, že si to musíme oba nechat projít hlavou. Dojím své Müsli a vlepím Liamovi na tvář rychlou pusu. Nic neřekne a já ani na žádnou reakci nečekám. Maxovi nasypu granule a dám mu vitamín určený pro psy, aby neměl bolesti. Vděčně do mě čumákem šťouchne a zavře oči. Poslední dobou hodně spí.

Nastartuju Draca a rozjedu se do práce. Cítím se nějak divně. V hrudi mě bolestivě píchá, jako by mi někdo do srdce nasypal špendlíky, a hlava mě bolí jako střep.
Mám neblahý pocit, že se něco stane, a to není zrovna příjemné zjištění. Vystoupím a chytnu se za místo mezi prsy. Přitisknu víčka těsně k sobě a syknu. Když se bolest utiší, zhluboka vydechnu a vejdu do své práce. Dory mi přinese hned kafe a mile se na mě usměje. Úsměv jí však povadne a zkoumavě se na mě zahledí.

,,Jste v pořádku, Samantho?'' zeptá se mě starostlivě. Musím vypadat hrozně. V obličeji jsem už od rána bílá a do rtů, jako by se mi nechtěla vlít ani kapička krve. Prohrábnu si vlasy a pokusím se o vřelý úsměv.

,,Ano, copak vypadám tak děsně?'' zavtipkuju, ale ona zůstane vážná.

,,Jo,'' řekne bez známky nějakého humoru.

,,Tak děkuji,'' protočím ironicky očima a začnu se věnovat své práci. Dory však neodejde a naopak si sedne na židli přede mnou.

,,Nemyslím to tak, že byste byla ošklivá, Sam. Ne, vy jste moc krásná žena, ale mně poslední dobou přijde, že se ničíte. Je to přes týden, kdy jsem  Vás viděla se poprvé upřímně a šťastně smát. Měla byste tu věc, která vás rozesmála, dělat častěji. Nebo být s lidmi, kteří vás k tomu nutí. Můj táta vždycky říkával, že nejlepším lékem proti stresu je právě smích,'' řekla mi a já se kousla do rtu. Měla pravdu.

,,Pokud tedy myslíte, že je důležité se smát, měla bych být s tím, kdo mě k tomu přiměje?'' zeptala jsem se jí.

,,Jistě. To je přeci samozřejmé!'' kývla.

,,A nemám se ohlížet na to špatné, co ta osoba má? Třeba na minulost?'' Zaujatě si mě prohlédla, protože jí nejspíš došlo, že už mluvím otevřeně.

,,Myslím, že byste se měla ohlížet na přítomnost. Žijete přítomností, ne minulostí a ani budoucností. Poslechněte své srdce. Neřiďte se rozumem. Nikdo jiný, kromě vašeho srdce, vám odpověď nedá.'' Zvedla se, usmála se a odklapala na svých malých podpatcích. Dívala jsem se za ní a přemýšlela o jejích slovech. Měla pravdu. Měla pravdu.

Poslechnu své srdce. To mi dá odpověď.

*

   Zrovna jsem dopisovala poslední zpětnou vazbu, když někdo otevřel dveře do mé kanceláře. Dory to být nemohla, protože šla už domů a já byla jediná, kdo tu zůstával zase o něco déle. Nejspíš jsem chtěla, co nejvíce oddálit setkání s Liamem.

Pozvedla jsem zrak a uviděla Harryho. Mírně se usmíval a vypadal celkem spokojeně. Zato já byla úplný opak. Vážně mě teď zajímá, jak vypadám?

Písničku 😁 Dlouho totiž ''nebyla'' 😂😂

,,Ahoj,'' pozdraví mě a přejde k mému stolu.

,,A-Ahoj,'' vykoktám.

,,Vem si mě!''

,,Přímo tady?''

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!