Další den ráno jsem si nenastavila budík a jako naschvál jsem zaspala. V rychlosti jsem na sebe hodila černý upnutý svetr, džíny a vansky. Popadla jsem rychle jablko a cestou se s ním za běhu málem udávila. Do třídy jsem vlítla asi pět minut po zvonění, a to úplně rudá. Bůh mi v tu chvíli nepřál, jelikož u tabule stál pan učitel Styles a pobaveně to celé sledoval.

,,Omlouvám se, nenastavila jsem si budík.'' Nejradši bych se na místě propadla. V tichosti jsem se odebrala do zadní lavice k Niallovi a vyčerpaně se svezla na židli.

,,To je v pořádku. Naštěstí jste o nic nepřišla, ale byl bych rád, kdyby se to už neopakovalo.'' Jen jsem kývla na souhlas a dělala, že něco píšu.

Skoro vůbec jsem ho neposlouchala. Celou dobu jsem se mu dívala na rty a přemýšlela, jak asi chutnají. Jestli jsou měkké či tvrdé, když někoho líbá. Jestli si je nejprve navlhčí a nebo... Dost! Proboha, na co to myslím? Je to můj učitel! A ještě k tomu třídní... Z přemýšlení mě vytrhl jeho chraplavý hlas.

,,Slečno Austenová, řekněte nám třeba vy, co napsal Daniel Defoe, když se tak nudíte.'' Založil si ruce na prsou. Já se tedy rozhodně nenudím...

,,Tak třeba známého Robinsona Crusoe či Moll Flandersonovou,'' odpověděla jsem krapet znuděně a pozorovala jeho překvapený výraz. Asi nečekal, že odpovím tak rychle.

,,Když jste tak sečtělá, nechcete nám o něm ještě něco říct?'' zeptal se, opřený o svůj pracovní stůl.

,,Ráda.'' Stoupla jsem si a přešla ke katedře. Všichni na mě teď zírali a já se s předstíraným nezájmem pustila do výkladu. ,,Daniel Defoe byl anglický spisovatel a novinář. Narodil se kolem roku 1660 a v roce 1731 ve věku sedmdesáti jedna let zemřel. Se svou ženou Mary Tuffleyovou měl dva syny a pět dcer. Jeho nejslavnější román Robinson Crusoe vydaný roku 1719, vypráví o synovi z kupecké rodiny, který uteče na moře, aby se stal námořníkem. Je zajat piráty a upadne do otroctví, následně spolu s dalším otrokem utíká po moři. Nakonec ztroskotá a žije mnoho let sám na pustém ostrově. Příběh je založen na skutečné události námořníka Selkirka. Jedná se tak o jeden z prvních románů s realistickými prvky.'' Skončila jsem svůj krátký a charakteristický popis jeho knihy a byla odměněna obdivným potleskem.

,,Musím říct, že jsem se zmýlil, když jsem si myslel, že nedáváš pozor. Dobrá práce, máš za jedna. Můžeš si jít sednout.'' Usmál se a pokynul mi rukou na místo.

Zbytek hodiny jsem se už více soustředila, ale pořád mě přepadávaly hříšné myšlenky na daného učitele. Občas jsme o sebe zavadili pohledem a já v jeho očích spatřila malé zajiskření. Jako by věděl, na co právě myslím. Jako by z mého pohledu mohl vyčíst, co si představuji. Jako by myslel na to samé...

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Přečti si tento příběh ZDARMA!