♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡

///Prison I///

,,Pan Styles nemá moc šancí na to, aby se odtud dostal. Jediné, co může jeho právník vykonat, je, že se zkrátí doba jeho pobytu ve vězení, ale pochybuji, že to bude méně než deset let. Vy sama smíte opustit policejní stanici a právníka sehnat, avšak nesmíte se vzdálit z okolí Londýna. Kdyby vás to třeba jen napadlo, budeme držet hlídky u vašeho domu. Teď můžete odejít. Mějte příjemný zbytek dne,'' popřál mi na závěr a začal se věnovat nějakým papírům na stole. Opařeně jsem na něj hleděla a snažila se pobrat vše, co mi právě sdělil. Méně než deset let? To přeci nejde!

Bez rozloučení jsem vyrazila ze dveří a rázným krokem zamířila domů. Musím se umýt, najíst a srovnat si vše pečlivě v hlavě. Pak zavolám svému advokátovi a pokusím se s ním vše pečlivě projednat. Je to mámin starý přítel, takže by to mohlo být plus pro nás. Jen ať to, proboha, vyjde.

*

Naházela jsem do sebe zbytek müsli s bílým jogurtem a vytočila číslo na Thomase Wakefielda, nebo-li na dlouholetého kamaráda mé matky. Doufám, že se mamka nedozví, proč jsem ho sháněla, protože by nepřenesla přes srdce, že jsem si našla takového přítele. Telefon dlouho vyzváněl, ale nakonec se přeci jen z druhé strany ozval milý hlas.

,,To jsem já, Thomasi. Samantha,'' představila jsem se mu zběžně.

,,Ah, malá Austenová,'' zasmál se. ,,Co pro tebe mohu udělat?''

,,Je to důležité, Thomasi. Mohli bychom se sejít? Třeba za hodinu ve Sturbucks u Oxford Street?'' vychrlila jsem ze sebe.

,,Jistě, budu tam!'' přešel na vážnější tón a zavěsil. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a nabrala ho znovu zpátky. To nám to krásně začíná. Už druhý den zmeškám první přednášky. Musím pak zavolat Mel, jestli by mi neofotila své zápisky.

Oblékla jsem si černé džegíny a bílou halenku. Na nohy jsem si nazula lakované světlé lodičky a přes rameno přehodila nude kabelku. Chvíli jsem ještě počkala, než jsem usoudila, že už je čas jít. Svižným krokem jsem došla ke svému novému autu a vyjela směrem k Oxford Street. K mému překvapení už u kavárny Thomas čekal a na sobě měl svůj typický tmavý oblek s kravatou. Nejspíš pochopil, že to bude ohledně pracovních záležitostí, a tak si vzal i kožený kufřík.

,,Rád tě vidím, Sam,'' přivítal mě, když jsem k němu došla. Přátelsky jsme si potřásli rukama a Thomas mi pak gentlemansky nabídl dveře. Vešli jsme spolu do vyhřáté kavárny a posadili se ke stejnému stolu, u kterého jsme tu minule seděly s mamkou. Opět k nám s úsměvem přišel Liam, a za chvíli před námi už stály kouřící šálky plné horké kávy. ,,Dobře,'' odkašlal si Thomas. ,,O co jde?''

Vysvětlila jsem mu celou událost s Harrym a dávala si dobrý pozor, abych něco nevynechala. Vím, že nebude Harry nadšený, že jsem na něj vyzradila skoro celou minulost, ale musím ho z toho vězení dostat, ať to stojí, co to stojí, a pokud budu muset holt obětovat jeho tajemství, bude to muset překousnout.
Thomas mě napjatě poslouchal a ani jednou ze mě nespouštěl zrak. Do malého sešitu si zapisoval poznámky, a bylo vidět, že nad vším dlouze přemýšlí. I potom, co jsem vyprávění zakončila, mlčel, a jen si pročítal své zápisky.

,,V prvé řadě ti chci říct, že to samozřejmě udělám,'' ujistil mě vážně. ,,Ale, Sam. Udělám to jen proto, že jsi to ty a znám tě. Kdybych měl obhajovat jen toho muže, tak bych to neudělal, a víš proč?'' zeptal se mě a já zavrtěla hlavou. ,,Protože tenhle člověk si sedět zaslouží. Neříkám to proto, abych tě naštval, ale proto, že mám pravdu. Jsem si jist, že ho miluješ a nevidíš tak ty hanebnosti, které napáchal. Ubližoval ženám a bude pro mě těžké ho bránit, ale jak říkám, kvůli tobě to udělám,'' uklidnil mě a napil se ze svého hrníčku. Hleděla jsem na něj vděčně, ale i s kapkou nesouhlasu. On neví, jak se Harry změnil. Je mi jedno, jaký Harry byl. Potřebuju jen, aby byl zase se mnou a v pořádku.

Zatímco si Thomas hledal něco ve svých sešitech, já zabloudila pohledem k pultu, kde právě stál Liam. Něco ťukal do malého počítače a měl nakrčené obočí. Nejspíš zaregistroval, že se na něj někdo dívá, a tak za chvíli na mně spočinul svýma čokoládovýma duhovkama. Jemně jsem na něj mávla a on mi mávnutí s úsměvem oplatil. Zakroutila jsem nad sebou hlavou a přesunula pozornost na Thomase.

,,Sam, zítra budeš mít další výslech, takže by bylo dobré, kdybychom si vše ujasnili. Ještě dnes zajdu za tvým přítelem a seznámím ho s tím, že ho odteď budu hájit. Nesmíš mě ale odsuzovat, kvůli tomu, že na něj nebudu milý. Udělal jsem si na něj jistý názor a možná se dle svých předsudků mýlím, ale dokud ho osobně nepoznám, nemůžu ti slíbit, že budu hodný. Beru to jen jako pracovní povinnost, jasné?'' Kývla jsem na souhlas a poté se s ním rozloučila.

Ještě chvíli jsem posedávala a třímala v ruce lžičku, než jsem luskla na Liama a vytáhla si peněženku k zaplacení. Dala jsem mu peníze za své kafe a malé spropitné navrch, čímž jsem si zasloužila další vděčný úsměv.

,,Copak, že jste dneska tak smutná, Sam?'' zeptal se starostlivě.

,,Ále, to nestojí za řeč,'' zasmála jsem se na oko. ,,A tykej mi. Cítím se pak moc staře.''

,,Fajn, promiň,'' omluvil se.

Mávla jsem nad tím rukou a měla se k odchodu, avšak jsem si všimla povědomého jména na Liamově uniformě. Payne. Vyjímalo se tam jeho příjmení. Je to shoda náhod, anebo v horším případě vážně pravda? Žena, kterou plukovník zmiňoval, se jmenovala Ruth Payneová, může s ní mít Liam něco společného?

,,Ehm, Liame?'' zadržela jsem ho dříve, než stačil ještě odejít. ,,Smím se tě na něco zeptat?'' Nejistota v mém hlase byla zjevná. Liam přikývl. ,,Máš sestru, nebo sestřenici?'' otázala jsem se na ne moc vhodnou otázku, ale Liam se kupodivu rozesmál.

,,Mám,'' přitakal. ,,Mám sestru,'' ujasnil. ,,Chceš vědět i její jméno?'' zeptal se pobaveně a já zrudla.

,,Byl bys tak hodný?'' uchechtla jsem se pak i já.

,,Jmenuje se Ruth, je jí dvacet dva, má blonďaté vlasy a je o hodně opálenější než já. Ještě něco?'' zněl stále přátelsky. Já už se ale nesmála, protože mi právě potvrdil mé podezření. Nesmí se nikdy dozvědět, že mám s Harrym něco společného. Myslím, že by pak už tak přátelský nebyl.

,,Ne, to je dobrý.'' Letmo jsem se usmála. ,,Já jen kvůli tomu, že jsem na ulici zahlédla holku, která ti byla strašně podobná, a její kamarádka na ni volala Emily, nebo tak něco. Každopádně díky za vysvětlení,'' vymyslela jsem si rychle nějakou báchorku a Liam se zazubil.

,,V pohodě. Jsem vždy k službám.'' Ještě se se mnou rozloučil a pak už se začal věnovat své práci.

Já zamířila domů a v hlavě si neustále přehrávala dnešní události. Dneska jisto jistě neusnu a budu ráda, když se mi nebudou zdát noční můry.

Omlouvám se, že část vyšla pozdě, ale byla jsem na škole v přírodě, a konečně se blíží prázdniny! Ahhhhhh!😁😁

Navíc myslím, že už budu fakt psát víc, protože, a teď se držte, jsem zvládla mít jenom jednu pitomou dvojku na vysvědčení! Wooooow!😍

Nenávidím matiku🙄

Kdo ji potřebuje? Já mám ráda humanitní předměty, a ty mi stačí😁 Umím malou násobilku a logický úlohy asi nikdy nepoužiju. Kór rovnice, nebo zápisy konstrukce....pché....!😅

Ani nevíte, jak jsem ráda, že to mám za sebou, protože to znamená, že jsem zvládla osmičku, a ta je ze základky na matiku nejhorší. Devítku zvládnu a pak už jen půjdu na školu, která se na matiku moc nezaměřuje. Čili konzervatoř, humanitní lyceum atd. 😊😊🦋

Matematička ze mě nebude, ale třeba, a já v to doufám, ze mě bude herečka, nebo napíšu knížku či se stanu novinářkou! Nebo právničkou😍Kéž by! Hlavně ať už v budoucnu moc nepočítám😂😂😂

Děkuju těm, co si to přečetli až sem(hah, se rýmuje😁😅) a mějte se krásně☺️

Zkráceně....

Zatím!😁

➡️ 2017, po přijímačkách, na konci roku: Jdu na gympl, měla jsem jedničku i z té matiky a v budoucnu budu počítat ještě mnoho 💁😂😂😂 Ty časy se ale mění🙄