V zajetí moci /Taekook

Jedno tělo

Jimin byl k smrti vyděšený. "A ty jsi skončil v Nebelvíru, takového zbabělce jsem ještě neviděl. Řekl bych, že se musí Godrik v hrobě obracet, když vidím tohle." Zasmál se nad Jiminem, který se za svojí zbabělost styděl.

"Zmijozel," podíval se na Yoongiho, který ještě v bezvědomí ležel u jedné z knihovniček. "Havraspár," jeho pohled padl na zkamenělou sochu Namjoona. "Mrzimor bude co nevidět." Podíval se do dáli, kde zmizel Jin s Hoseokem.

"Zbývá už jen Nebelvír." Podíval se na Jimina. "Jenže ty jsi ostuda své koleje." Jeho pohled, jako na posledního padl na mě. "Ty budeš poslední díl skládačky. Ani nevíš kolik let jsem čekal na tenhle okamžik."

Srdce se mi stáhlo. To není dobré. Toto je náš konec. V tu chvíli mě ještě něco napadlo. Musím probudit Taehyunga.

"Taehyungu já vím, že tam někde jsi. Bojuj!" Zakřičel jsem. Byla to poslední naděje kterou jsem měl. "Bláhové dítě jeho tělo patří mě." Zasmál se a na to jeho ruka cukla jinam. "Co?"

"Taehyung," pořád tam někde je. "Taehyungu, lásko bojuj." Znovu jsem zvolal.

"Počkat vy dva? Tak to je teda něco. Jaké to bude padnout rukou milého." Jeho pronikavý, zlověstný smích se nesl celou jeskyní.

"Nikdy!" Tenhle hlas nepatřil Salazarovy. "Taehyungu bojuj!" Zakřičel jsem snad po sté.

"Tak a dost." Rozkřikl se Salazar, když začal ztrácet vládu nad jeho tělem. "Jdeme to ukončit." Salazar napřáhl ruku směrem ke mě a já jen čekal, jakou kletbu použije. Jeho ruka se však strašně klepala. Taehyung se nehodlal vzdát bez boje.

"Avada..." Zvolal Salazar a já věděl, že toto je můj konec. "Promiň," uslyšel jsem Taehyungův jemným hlasem. ".... Kedavra."

"Incendio." Jimin vypálil na Morellomikon kletbu a ona začala hořet. To jsem však nevnímal. Jediné co mě teď zajímalo bylo mrtvé tělo jen několik metrů ode mě. Taehyung věděl, že není jiná šance. Když zničí Salazarovu schránku a on se nevrátí do knihy, zemře s ním.

Na poslední chvíli obrátil kletbu na sebe a tím mi zachránil život. Zachránil ho nám všem. Propukl jsem v hysterický pláč a tiskl v náručí jeho bezvládné tělo.

Minuty, hodiny nevím. Vše se zdálo jako v mlze. Můj pláč neustával. Yoongi už se probral a doplazil se k tělu svého bratra, také nedokázal zastavit příchod slz, které se čin dál víc valili.

"Obětoval se pro nás." .............

Já nepíšu happy end. Další kapitola bude epilog. Jak se vám kniha líbila? Vím, že konec nejspíše nebudete mít rádi. Chtěla bych nějakou odezvu, co bych do další knihy mohla zlepšit či ponechat a co by jste popřípadě do další knihy chtěli. Vaše Kiumi