V zajetí moci /Taekook

Strana

Vystoupali jsme do vrchní učebny. Nejspíše napodobím toho bělovláska a budu to také létat, i když se to nemá. Trochu mi to připomínalo nebelvírskou společenskou místnost, díky barvám které zde byli.

Všude po zdech vyseli červené mohutné závěsy se zlatým lemování. Učebna byla provedení na tři stupínky. Kde byl nízký stoleček s čajovým servisem a dva malí polštářky na sezení. Spíše mi to připadá jako příprava na čajový sedánek, než hodina jasnovidectví. No zatím jsem s žádnou takovou nepřišel do styku, tak vlastně nevím co čekat.

"Alhomora," ozvalo se z venku. Velké okno, které mířilo na Sever se otevřelo dokořán a vpustilo příjemný vánek dovnitř. Bělovlasý s koštětem přistál na podlaze a znovu zavřel okno. Venku přeci po ránu není nejtepleji a při delším otevření by mohla radikálně klesnout teplota celého pokoje.

"Odložil koště na kraj jednoho ze stolů a posadil se. Za chvíli k němu přišla studentka rovněž ze zmijozelské koleje a přisedla si. "Jungkooku, nestůjme jen tak ve dveřích, pojď se posadit." Sedl jsem si na jeden polštář a Jackson si sedl o stupínek nade mnou.

"Jungkooku, rád tě vidím. Jak jde zatím výuka?" Oči se mi rozzářili, když jsem zahlédl Namjoona s Jinem. Jin se posadil za Jacksonem nahoru a vedle mě si sedl Namjoon. Věnoval mi jeden ze svých ďolíčkových úsměvů.

"Už měl tu čest poznat Taehyunga." Pronesl potichu Jackson, aby ho náhodou nikdo neslyšel. "Neudělal ti nic?" Hned si mě začal starostlivě prohlížet, ale když na mém těle nic neobvyklého nenašel, oddychnul si.

"Raději ani nechci vědět co provedl." My o vlku a vlk za dveřmi. Do učebny jasnovidectví vešel on. Kim Taehyung, s vlasy černějšími než noc, perfektně učesanými, se svojí typickou nadřazenou chůzí a nejdokonalejší pletí na světě.

"Jungkooku nedívej se na něj." Poklepal mi na rameno Jackson. Snad jsem nezačal slintat. Musím říct, že je to to nejhezčí stvoření, jaké jsem kdy viděl, tedy kromě Kookie.

"Hyung, Jennie." Mírně se poklonil, dalším dvou členům zmijozelské koleje a přisedl si za nimi. Měl strašně hluboký hlas, vůbec jsem nečekal, že až tak moc. Byl ale nádherný.

"Dobrý den, profesorko Trelawneyová." Řeklo pár studentek z Mrzimoru, které seděli hned vedle dveří. Otočil jsem se tedy k nim. Profesorka byla menší postavy s dlouhými slamovitými vlasy, na očích měla velké brýle a oblečení připomínalo lehce éru hippies.

"Dobrý den studenti, jsem strašně ráda, že se opět po letních prázdninách vidíme." Přišla k velkému polstrovanému křeslu a posadila se na něj. "Skoro bych zapomněla, ty budeš Jungkook. Drahý mám pro tebe učebnici, tvá matka mě požádala, abych ti jí obstarala. S tvojí matkou jsme byli dobré kamarádky, ještě když jsem tu byla sama jako žačka."

Zasnila se profesorka Trelawneyová s úsměvem na tváři. "Mohli bychom se věnovat hodině." Ozval se rázný dívčí hlas od stolu kde seděl Taehyung. "Ach Jennie drahá ovšem, jen jsem se trochu zasnila, začneme hned."

Všichni si otevřeli učebnice a já je napodobil. "Jaká strana," potichu jsem se zeptal blondýna vedle mě. Ten zvedl ramena na nevědomost. "Jakoukoliv." Pronesl dost tiše, tak abych ho slyšel jen já a to ještě slabě.

"Na jaké straně jste drahoušci." Usmála se a rozhlídla se přes své tlusté brýle po třídě. "Rosie drahoušku." Usmála se studentku ze Mrzimoru. "94" odpověděla. Otevřel jsem také učebnici na náhodné straně.

Čtení z čajových lístku strana 144, bylo napsáno v knize. "Nikdo zatím dobře. Tak půjdeme na jistotu. Yoongi mohu vás poprosit." Podívala se na bělovláska, který se chtěl uložit právě ke spánku.

"Ovšem paní profesorko." Řekl to krapet nadřazeněji, ale co by se od studentů ze Zmijozelu dalo čekat, že ano? On ani knihu otevřenou neměl. "Strana 144," oznámil lhostejně a knihu položil na malí stoleček.

"Drahoušci měl někdo stejnou stranu." Namjoon, Taehyung a já jsme zvedli ruku. "Výborně drahoušci, zdá se že jsi zdědil nadání k jasnovidectví po matce." Podotkla dívající se na mě. 

"Dobrá pro ostatní otevřete si učebnici na straně 144, uděláme si čaj."