V zajetí moci /Taekook

Striga

Silueta se k nám přibližovala. Už jsem dokázal rozeznat muže. S Hoseokem jsme byli ve střehu a s připravenými hůlkami  kdykoliv zasáhnout. 

Muž se vynořil z mlhy a my si mohli oddechnout, protože to nebyl nepřítel. Tedy jak se to vezme, alespoň ne můj. "Jimine!" Zvolal jsem jeho jméno a došel rychle k němu, abych se snad ujistil, že je to opravdu on. 

"Co se děje Jungkooku a taky co je to za mlhu?" Optal se trochu víc překvapeně, muselo mu dojít, že se tu něco děje. "Na to teď není čas. Musíme najít ostatní. Je Yoongi u Taehyunga?" Vychrlil jsem na něj. 

"Ano, nejspíše tam bude." Jimin byl nejistý, nechápal co se zde děje. "Tak jdeme," zavelel jsem a rychlím krokem s těmi dvěma jsem se vydal do mlhy hledat ošetřovnu.

 Šli jsme dobrých pět minut. Už nebylo vidět ani na krok. Všude bylo úplné bílo. "Hoseoku, Jimine," otočil jsem se, ale ani jeden tam nebyl. 

Tohle není mlha. Snažil jsem se najít zdi, ale kolem mě bylo všude jen prázdno. "To musí být nějaká iluze. Byl jsem na hradě, tím jsem si jistý, toto není skutečné. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit do reality. Když jsem je však znovu otevřel, pořád jsem byl  v bílém vězení. 

"To bude silné kouzlo, sakra."  Začal jsem ztrácet naději, jenže jsem něco uslyšel. Byl to jekot, ale ne lidský, děsivé kvílení se neslo všude. Kolem mě však nic nebylo. Otáčel jsem se pořád a čekal, až se někde něco zjeví.

Bílá barva začala postupně tmavnout. Už to nebyla bíla pomalu se měnila na šedou až skoro zčernala a všude zavládla tma.  

"Lumos," posvítil jsem si kolem sebe, i když mi to k ničemu nejspíše moc nebylo. Viděl jsem sotva metr před sebe. 

Kvílení se ozvalo znovu, teď bylo však o dost blíže než předtím. Jenže přišlo z opačné strany, prudce jsem se otočil. Byl jsem dost překvapený. 

Najednou mě do zad něco udeřilo a znovu to zmizelo. Opatrně jsem se znovu zvedl z podlahy a kterou jsem dopadl a zkusil stvoření najít. 

Další rána znovu přišla na mé záda, ale tentokrát jsem se již udržel na nohou. Ta věc si se mnou hraje. Musím rychle vymyslet co dál, než mě uštve. Hlavně nesmím zapomenout, že je to jen iluze.

Něco mě napadlo i když nevím jestli je to dobrý nápad. "Expectro patronum," za pokus nic nedám. Mezi stíny se zjevil králíček a rozzářil prostor kolem sebe. 

Konečně jsem viděl na onu věc co stála přede mnou. Byl to druh nějaké strigy, který byl očividně ještě z něčím zkřížený. Zdálo se mi, že ten řev jakýmsi způsobem poznávám. Profesor Dragon nám na jedné z posledních hodin popisoval Strigy a obzvlášť jejich skřek.

Znovu jsme použil hůlku a zaútočil pro změnu já a trefil jsem se úplně přesně na cíl. Striga se hned sesunula k zemi. Na boj jeden a na jednoho není stavěná, vždy útočí ze zálohy.

"Jungkooku!" Zaslechl jsem své jméno. Musím se probudit, znovu jsem zavřel oči a představil si chodbu na hradě, kde vím, že jsem byl naposledy.