V zajetí moci /Taekook

Vlkodlak

"Nevím," to byla odpověď, kterou jsme slyšet ani jeden nechtěli. "Jak jako, že nevíš!" Vložil se do konverzace útočně Hoseok. "Nikdo není vševědoucí Hoseoku." Řekl s ledovým klidem, což Hoseoka ještě víc rozzlobilo. 

"Hobi dost," snažil se ho Jin  usměrnit, opět. "No nic se neděje vím, že je zítra no..." Yoongi se zarazil. Zřejmě řekl něco co neměl. "Cože! Ty to víš?" Vyvalil na něj Jin.

"Nevšiml by si toho jen slepý Seokjine," pokroutil nad celou situací očima. Nejspíš jsem slepý, protože nevím o čem se baví.

"Když tady Hoseokie nám každý úplněk štěká na měsíček, tak si toho někdo všimne." Počkat co? Hoseok je vlkodlak. Tak to jsem tedy opravdu nečekal.

"Co jsi to řekl." Hoseok se vymrštil vzhůru a chystal se Yoongiho udeřit. "Hoseoku nech toho." Jin se ho už asi posté snažil zklidnit. "Myslím, že jsi slyšel dobře." Uchechtl se Yoongi, musí ještě přilívat benzín do ohně.

"No nic, Namjoone pokud jde o tu knihu. Myslím, že v zakázané knihovně by nějaké informace měli být." Upil ze svého nápoje. "Nejspíše něco bude vědět i Šedá dáma, přeci jen žila v době čtyř kouzelníků." Poprvé se do konverzace vložil Taehyung.

"To máš pravdu, ale pochybuji, že bude mluvit s někým kdo není z Havraspáru, a určitě ne s námi." Doplnil ho Yoongi, který byl už skoro na dně svého nápoje.

"Chápu kam tím míříš Taehyungu, půjdu se jí zeptat. Už jsem s ní jednou mluvil. Je celkem odtažitá, ale mohla by pomoci." Že by jsme se přeci jen od něčeho odpíchli.

"Jungkooku co přesně bylo v té místnosti?" Zeptal se mě Taehyung. Bylo krásné slyšet mé jméno z jeho úst. On si zapamatoval, jak se jmenuji. Sakra nerozteč se tu z něj.

"Nebyla to přímo místnost byla to jeskyně. Pod školou, která byla z velké části jezerem."  Tedy alespoň takhle si to pamatuji. "Dobrá, zkusíme o tom něco zjistit v knihovně nebo spíše nechci být nějak vlezlí Yoongi, ale vaše rodina má dost staré kořeny, nemáte dějiny bradavického hradu?"

Yoongi se zamyslel. "Máme, jen ta kniha je v Daegu, nevzali jsme jí sebou do Bradavic. Můžu pro ní poslat sovu, ale zabere to nejméně měsíc a nevím kolik máme času."

"Ještě jednu Yoongi?" Došel k nám už asi po sté výčepní. "Ano, děkuji Karle." Yoongi na svém obličeji vykouzlil úsměv.

"Ty se umíš i usmát," díval se na něj zaraženě Jin. Nejspíše ho v životě neviděli se smát. Uznávám, že vždy když jsem ho viděl se mračil nebo měl pohrdavý úšklebek.

"Vím, že je to překvapující, ale i já se umím usmát Seokjine," založil si ruce na hrudi, ale úsměv mu z tváře nezmizel. Nejspíše už se trochu uvolnil v této společnosti. Kde ho z pětadvaceti procentech chtějí zabít.

"No nic vraťme se k tématu," odkašlal si Namjoon, když se konverzace, začala stahovat jiným směrem. "Můžu se zeptat Jennie jestli tu knihu nemá. Pamatuji si, že jí jednou na hodině měla." Znovu si vzal slovo Taehyung a já jsem myslel, že se z toho rozteču. Nejspíše toho moc nenamluví, ale každé slovo, co vypustí z úst, je jako balada pro mé uši.

"Já jsem kretén," vyhrknul jsem zničeho nic. Vše se na mě překvapeně podívali. "Já ty dějiny mám na pokoji."