V zajetí moci /Taekook

Naděje

"Taehyungu klid bude v pořádku." Seděli jsme na lavičce před ošetřovnou. Taehyung byl úplně na dně. Chápu ho, je to přeci jen jeho bratr. "Musí být v pořádku," snažil se sám sebe uklidnit aby se tu nerozbrečel. Opravdu mu na něm záleží.

Chtěl jsem ho objat kolem ramen, ale jakmile jsem se přiblížil moc blízko, ucuknul. "Prosím nesahej na mě." Snažil se znít vyrovnaně, ale zoufalství které právě pociťuje mu to nedovolí.

Nebyl to hezký pohled. Yoongi opravdu na té podlaze vypadal jako mrtvý. Všude po těle měl spoustu šrámů a jediný důkaz toho, že je mezi námi, byla jeho lehce se nadzvedající hruď.

"Už jsou tam dlouho." Začal Taehyung nervózně poklepávat nohou. Najednou se vyšvihl do stoje a chtěl zajít na ošetřovnu, kde už před nějakou dobou odnesli Yoongiho tělo.

"Taehyungu uklidni se a pojď se zpátky posadit, Yoongimu nepomůžeš, když tam teď vletíš." Namjoon měl pravdu, jen by to zhoršil. "Teď můžeme jen čekat Tae." Vložil jsem se do toho také. Ničilo mě ho takto vidět, ale nic nezmůžu, momentálně nikdo z nás.

Dveře od ošetřovny se otevřeli. Všichni jsme hned vyletěli na nohy a čekali co nám řekne léčitelka. "Taehyung že, Yoongiho bratr?" Otočila se na černovláska, který hned přikývl.

"Yoongiho zranění jsou vážná, je zázrak, že vůbec přežil. Nyní už ale není v ohrožení života. Jestli chcete, můžete za ním." Uvolnila prostor dveří a čekala jestli vstoupíme. Což jsme vzápětí udělali.

Ošetřovna byla dost prostorná. Byla tu spousta lůžek, ale jen jedno bylo obsazené. Není se čemu divit, vždyť je pořád první týden školy. První famfrpálový zápas začíná podle toho, co mám od Lisi, až za dva týdny a to mrzimor proti havraspáru.

"Yoongi," Taehyung zahlédl svého bratra na lůžku a hned se k němu rozběhnul. Byl zakrytý tenkou bílou přikrývkou. Ruce měl obvázané tlustou vrstvou obvazů nanošených v nějakém bylinném roztoku. Jeho tvář byla bledší a v kontrastu s jeho vlasy a okolím splývala.

"Prosím uzdrav se." Teď jeho hlas zněl ještě zlomeněji. Yoongi tu ležel a nevypadalo to, že by jsi měl probrat. Vypadal opravdu zbídačeně.  "Taehungu," položil mu ruku na rameno Namjoon. "Bude to dobré, Yoongi je dost silný dostane se z toho."

Taehyung se posadil na malou stoličku u postele a chytil Yoongiho ruko do svých. "Obětoval se pro nás." Pustil první slzu z oka. Měl pravdu, nebýt jeho nejspíše tu už nikdo z nás není.

"Musíme přijít na to, jak tohle všechno zastavit, krvavý měsíc se blíží a jeho síla s každým dnem roste." Pronesl Namjoon a jako vždy měl pravdu. Oheň, voda, země a vzduch je na řadě. Nechci ani pomyslet, co by se mohlo stát.

"To ano Namjoone, ale priorita je teď aby se Yoongi probral. On toho o historii hradu a artefaktech ví z nás nejvíce a bez něj ho nezastavíme." Znovu se zahleděl na bledou tvář svého bratra.

"No měli bychom na další hodinu. Jungkooku pojďme. Taehyungu ty tu nejspíše s ním budeš chtít zůstat, kdyby cokoliv, víš kde nás najít." Podíval se Namjoon na hodinky a pokynul mi abychom šli.

Je pravda, že bych hned neměl zameškat školu, ale už teď tam mám černý puntík v bylinkářství, protože jsme tam nedošli. Nevím jak paní profesorka zareaguje na mojí nepřítomnost hned první hodinu. Osobně se ještě neznáme, ale z vyprávění od Namjoona je to rázná žena.