V zajetí moci /Taekook

Znovuzrození

"Dělali jsme vše co se dá, teď už je to na něm." Slyším hlasy, tohle je nebe nebo peklo. Co se vlastně stalo? Proč se nemůžu hýbat? Snažil jsem se rozlepit oční víčka, ale marně. Snažil jsem se promluvit, ale ani to nešlo. Co se to se mnou děje. Jako bych neovládal své tělo. Je to děsivé.

"Až se probere uvidíme, ale myslím, že to zabralo. Teď je důležité, aby se vzbudil. Taehyungu bylo to hodně riskantní rozhodnutí, ale kdyby jsi to neudělal nejspíše je jisté, že by zemřel. Nechápu proč ten protijed nezabral, nejspíše už bylo pozdě a jed se rozšířil až k srdci, ze kterého ho už nic nedostane."

Mluví o mě. Neumřel jsem tedy, to je dobré zjištění, jen moci se pohnout. Jsem jako ochrnutý. "Taehyungu, běžte si lehnout a zítra raději nechoďte na vyučování." Ten hlas byl ženský, hned jsem si na to před očima vybavil slečnu Ponfreyovou. Byla to ona jsem si jistý.

"Ne, chci tu zůstat s ním." Taehyungův hlas byl dost vyčerpaný. "Nejspíše si to nerozmyslíte, tak vám ustelu na vedlejším lůžku, stejně nejspíše bude lepší, když i vás budu mít pod kontrolou." Poté jsme slyšel už jen nějaké šramocení a na to jsem po chvíli usnul bezesným spánkem.

Další vzbuzení už nebylo tak příjemné, ale zjistil jsem, že se mohu pohnout. Automaticky jsem stočil ruce kolem břicha a schoulil se do klubíčka. Chytl jsme nesnesitelné křeče a nemohl jsem je vydržet. Vykřikl jsem bolestí a křečovitě svíral oční víčka a modlil se ke všem bohům aby to přestalo. V životě mi nebylo tak strašně. Jako by do mě někdo bodal pořád dokola nožem a já nemůžu nic dělat.

"Jungkooku, proboha Jungkooku. Neboj brzy bude dobře." Uslyšel jsem Taehyunga, ale nemohl jsem mu odpovědět. Pořád mě pohlcovala bolest. "Otevři ústa, no tak." Zněl vystrašeně a zoufale. Snažil jsem se mu vyhovět, ale nemohl jsem odtrhnout hlavu od zbytku těla. Bolest mi to nedovolovala a tak Taehyung zvedl mojí hlavu násilím a rozevřel mi ústa. Hned na to jsem v nich ucítil nějakou hořkou tekutinu co mi stéká do krku.

Musel jsem si odkašlat, protože část se mi dostala do průdušnice. "Už bude lépe, za chvíli to přejde." Taehyung mě konejšivě hladil ve vlasech a bolest pomalu ustupovala. Už jsem křečovitě nesvíral své břicho a poprvé jsem rozlepil oční víčka a podíval se na něj.

Na hlavě měl vrabčí hnízdo a dost výrazné kruhy pod očima, ale na tváři se mu rýsoval malí úsměv. "Jsi vzhůru," konstatoval spíše pro sebe, aby se uklidnil. Všiml jsem si, že má dlaň obvázanou, co se mu stalo.

"Je to lepší, strašně jsem se o tebe bál Jungkookie." Dal mi dětskou pusu na čelo a poté se odtáhnul. "Co máš s rukou?" poukázal jsem svojí a zjistil, že jí mám také obvázanou.

"To je na delší vyprávění, povím ti to zítra, teď ještě spi. Tvé tělo potřebuje odpočívat." Pořádně mě přikryl a šel si lehnout do svojí postele. Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Tak jsem ho nakonec nezabila. Jen malé info Galgi bude mít pokračovaní. Pokud o tom nevíte.