Společenská místnost

823 54 2
                                    

Vstoupil jsem dovnitř a prošel krátkou chodbou. Prostorná místnost se spoustou fresek na stěnách, s obrovským krbem, ve kterém žhnul oheň, vše sladěné do červené barvy.

Spousta křesílek po celém pokoji. "Jungkooku," na jednom z nich seděl Jimin, který hned jak mě spatřil, se za mnou rozběhnul. "Už jsem tě chtěl jít hledat! Jestli si se náhodou neztratil." Bylo hezké, že se o mě takto stará. "Děkuji, to je od tebe milé, ale doprovodila mě profesorka McGonallová."

"Aha, dobrá, pojď si vybalit," začal mě táhnout po točitých schodech vzhůru. "Tady je klučičí ložnice. Ty spíš zde," ukázal na jednu postel, u které již ležely mé věci a můj králík. "Kookie, jak se ti tu líbí," vzal jsem ho do náruče.

"Je rozkošný, jste si docela podobní," Podotknul Jimin, naznačujíc, že vypadám jako králík. "Pravda, ale ještě ne dost," uchechtl jsem se a položil ho na postel. Proměnil jsem se na čistě černého králíka a přiskočil k Jiminovi, který na mě jen vytřeštil oči.

"Ty jsi zvěromág, tak to je úžasný!" Proměnil jsem se hned zpátky a znovu si vzal Kookie do ruky. "Myslím, že v Nebelvíru žádného zvěromága nemáme. Tedy až na paní profesorku. Pochopitelně musí být zvěromág, když učí přeměňování."

"Jungkooku, jestli se mohu zeptat, proč nejsi v Bradavicích už od prvního roku?" zeptal se opatrně, jestli by to snad bylo nějaké háklivé téma. Sedl jsem si na postel do tureckého sedu a začal drbat Kookie, který se mi uvelebil na klíně.

"Má matka chodila do Bradavic a můj otec navštěvoval Kruval. Oba chtěli, abych šel na školu co oni. Nakonec se neshodli a tak mě začali učit doma. Jenže teď mají oba spoustu práce a já si mohl konečně vybrat, kde budu chtít studovat," dokončil jsem.

"A proč zrovna Bradavice?" vyzvídal Jimin dál. "Chodí zde na školu můj nejlepší kamarád a já chtěl za ním." Můj úsměv poklesl. "Z toho, že tu s ním teď nejsi, usuzuji, že nepatří k Nebelvírské koleji."

"To ne, no." Více jsem posmutněl, tak moc jsem si vysnil, že budeme spolu. "Jen tak pro zajímavost, kdo je to? Třeba ho znám," vykouzlil na tváři velký úsměv. Už věděl, že vyzvídá hodně, ale pořád mu to nedalo.

"Kim Namjoon." Jimin najednou vytřeštil oči. "Primus a Kapitán Havraspárského týmu, to opravdu?" Začal rozhazovat rukama kolem sebe. "Ty ho nemáš rád?" optal jsem se, takovou reakci jsem nečekal.

"Jistěže ho nemám rád," podotknul a v mých očích neuvěřitelně klesnul. "Není to spíše tak, že nedokážeš přijmout porážku a proto každého kdo tě porazí, nenávidíš?" Do pokoje vešel další člen Nebelvírské koleje.

"Marku, tak to není. Yoongiho nenávidíš a taky tě porazil," začal na svojí obranu Jimin. "Jenže s Min Yoongim je to kvůli něčemu jinému," protočil nad Jiminem oči. "Nepleť si jablka s hruškami, Parku. Yoongiho nesnáším, protože mi loni úmyslně podpálil plášť."

"Mimochodem, Jungkooku, jsem Mark a chtěl bych ti dát radu. Nestýkej se s členy zmijozelské koleje, pro vlastní dobro." Hned na to opět opustil místnost.

"Jimine, nejspíše si půjdu lehnout. Přeci jen, dnešek byl vyčerpávající. Bylo toho na mě moc nového."  Jimin se zasekl, nejspíš mu až teď došlo, co řekl. "Promiň Jungkooku, Mark měl pravdu. Vlastně ani Namjoona neznám, nemám ho rád jen kvůli tomu, že už po několikáté porazil naše družstvo ve famfrpálu."

"Nic se neděje," nečekal jsem omluvu. Znovu si získal mojí důvěru. Někdy až moc odpouštím, je to můj dar i prokletí. "To jsem rád. Jo, běž si lehnout, já se ještě podívám po hradě, potřebuji někoho navštívit."

Jimin odešel a já si zatím šel lehnout do postele, kterou budu mít k dispozici až do konce školního roku. "Kookie, jak se ti tu líbí," podíval jsem se na svého králíčka, který se rozvaloval v teď už ne tak moc ustlaných peřinách.

"Zdá se, že líbí." Měl bych se ještě podívat na rozvrh hodin. Zítra už normálně začíná výuka. Podíval jsem se na pergamen od profesorky  McGonagallové. První hodinu, která mi začíná v sedm ráno, je přeměňování." Tak na to se už velice těším.

Vzal jsem si balíček, který mi před odjezdem sbalila matka. Sama do bradavic chodila. Co mi vyprávěla, byla kapitánkou havraspárského týmu.  Otec za svých dob na škole také hrál. Naši by si přáli, abych se do místního týmu také přihlásil.

Oddělal jsem malé zamykací kouzlo, aby se náhodou balíček nerozbil a nahlédl jsem dovnitř. Jako první mě zaujala velká zaprášená kniha potažená kůží, se zlatým lemováním. Dějiny Bradavického hradu. Vždyť toto je jedno z prvních vydání.  

Dále jsem na vrchu uviděl dopis. Matčino písmo jsem znal dobře. Rozhodl jsem se ho co nejdříve přečíst. "Jungkookie, drahý, v balíčku máš několik věcí, co ti pomohou na škole. Máš zde učebnice do školy, knihy lektvarů jsem doma nenašla, tak jsem koupila nové. Učebnice na přeměňování a obranu proti černé magii jsem doma našla. No, doufám, že panu profesorovi nebudou vadit učebnice proti černé magii z Kruvalu. Dále, učebnici na jasnovidectví jsem nenašla, psala jsem tedy Sibille, byla to moje  kamarádka na škole, a ta mi řekla, že ti jí mile ráda půjčí. Máme tě rádi Jungkooku, starej se hezky o Kookie."

V zajetí moci /TaekookOnde as histórias ganham vida. Descobre agora