V zajetí moci /Taekook

Kočka

"Komnata nejvyšší potřeby." Vyřknuli všichni, tedy až na mě, nahlas. Kniha, kterou ještě před chvílí Taehyung zběsile listoval, nesla tento nadpis, pod ní byla nakreslená zeď se zlatými ornamenty, která nikam nevede.

"Jo skvělé a kde jí jako máme najít. Svojí polohu pořád mění, ne tolik jako hlavní schodiště, ale nikdy nevíš kde zrovna je." Pročísl si Yoongi vlasy, už naštvaný z moc přemýšlení. Už asi deset minut permanentně zívá a jde na něm poznat, že je řádně ospalí.

"Co si tak pamatuji, místo komnaty nejvyšší potřeby se odvíjí od seskupení hvězd v závislosti na zvěrokruhu. Nemuseli by jsme jí hledat po celém hradě Hyung." Snažil se ho uklidnit Taehyung, jenže Yoongi už pomalu nevnímal a usínal zde.

"Necháme to na zítra, Yoongi tu už usnul." Pronesl tiše Namjoon. Měl pravdu Yoongi měl podepřenou ruku o starý dřevěný stůl a oddechoval.

"Hyung vstávat, jdeme do postele,"jemně s ním Taehyung zatřásl. Je tak starostlivý, tedy pokud jde o jeho bratra. "Hyung pojď," znovu s ním zatřásl. "Nechte mě ještě spát, dojdu až na další hodinu." Nad tím jsme se museli všichni pousmát.

"Yoongi, dělej." Chytl ho pod ramenem a škubl, až jeho hlava skončila na stole a docela to zadunělo. "Taehyungu," řekl dost pomalu a s takovou nechutí, že si myslím, že ho brzy zabije, tedy kdyby měl ještě nějakou energii.

"Tak já tě odnesu," natáhl ruce směrem k Yoongimu, který se škodolibě usmál. "Dobrá, to je fér." To ho jako chce tahat na zádech po celé škole. "Yoongi ty jsi vážně strašný. Jako malé dítě." Protočil nad ním Namjoon oči.

"Nezapomeň, že potřebuji více spánku než ostatní a teď už dlouho přesluhuju, zítra na hodinu nevstávám." Zívl strašně nahlas, až se to rozlehlo po celé knihovně. Naštěstí zde už skoro nikdo nebyl, rychlím tempem se blížila večerka a tady vzadu stejně moc studentů zřejmě nechodí.

Yoongi vstal ze židle a položil ruce na stůl. Taehyung ho chytil kolem pasu a v mžiku se Yoongi proměnil v sněhově bílou kočku, nejspíše i proto má bílé vlasy. Je strašně rozkošný, taková roztomilá kočička.

"Úplně jsem zapomněl, že jsi vlastně zvěromág. Už jsem měl v hlavě představu jak s Taehyungem padáte ze schodů do společenské místnosti zmijozelu." Zasmál se Namjoon a ukázal své krásné dolíčky. Yoongimu se to očividně nezamlouvalo a natáhl směrem k němu packu s drápky a švihl, ani se nedíval, jak daleko Namjoon je, tak se nikdo nedivil, že minul. Taehyung se raději k tomu nevyjadřoval, nejspíše mu to připadalo zbytečné.

"Hoši, za chvíli začíná večerka vraťte knihy a běžte spát." Došla k nám knihovnice s malou petrolejovou lampou, v rukách držela ještě nějaké knihy a pod brýlemi už také vypadala ospale. "Ovšem už jsme na cestě." Pomůžu vám s tím." Namjoon se hned nabídl starší paní.

Taehyung v jedné ruce svíral spícího Yoongiho a v druhé držel svojí hůlku. Celkem jsem se vyděsil, vzpomněl jsem si na hodinu přeměňování a to že mě skoro zabil.

"Klid Jungkooku, kdybych ti chtěl ublížit, udělám to už dávno." Jeho slova mě jistým způsobem potěšila i znervózněla zároveň. On by mi ublížil? No nejspíše to teď řešit nebudu, ke všemu zvládnu se ochránit dost dobře, tedy za předpokladu že nepoužije svůj šarm. To bych byl bezradný.

Taehyung mávl hůlkou a všechny knihy se vrátili na své místo. Na stole zůstala, ale jedna ležet. Podíval jsem se blíže, byli to mé dějiny Bradavického hradu. "Snad je tu nechceš nechat nebo jsi na ně zapomněl." Uchechtl se Taehyung.

"Ne," odsekl jsem mu, čímž jsem mu dal trochu za pravdu. "Když myslíš, je čas jít. Možná je Yoongi kočka, ale pořád něco váží." Rychle schoval svojí hůlku a pořádně uchopil Yoongiho do obou rukou.

"Tak jdeme," vyšel jsem napřed s Taehyungem v závěsu. Začíná mě svým způsobem štvát, pořád nevím co si o něm mám myslet, nikoho s takovou povahou neznám. Co jsi vlastně zač Taehyungu?

Další část je na světě. Kapitoly každý den už nevypadá nadějně, zkusím tedy ob den. Mám teď doma dost pláten a dnes jsem jen dvě hodiny přemýšlela co nakreslím a nakonec jsem nic nevymyslela a do toho jak se teď vše rozvolní už zase nestíhám cosplay, i když to je u mě klasika. Možná na oddech si zkusím opravit gramatiku a trochu se u toho zasmát.