V zajetí moci /Taekook

Jedinec

Draka jsme pod drobnohledem profesora nakrmili umyli a usušili. "Dobrá práce studenti. Všichni jste si vedli moc dobře." Profesoru se na tváři rozlil obrovský úsměv. Taehyung dokonce trochu posunul svojí nepropustnou masku plnou nenávisti a pohrdání.

"Jsi nádherný," pronesl Taehyung a mě strnula krev v žílách. Rychle jsem se na něj otočil, i když seděl hned vedle mě a já zrovna zkoumal ostatní skupinky pohledem.

On mluví k tomu draku? Co? Opravdu, držel ho pod bradou a z blízka si ho prohlížel, jeho lesklé zelené šupiny. Nikdo z ostatních se tak moc k draku nepřiblížil, každý si raději dělal větší odstup z důvodu bezpečnosti.

Pohladil ho po hlavě a drak na to svojí hlavu sklonil Taehyungovy do klína a ulehnul tam. Znovu ho začal hladit a vypadalo to, že mu v náručí brzy usne. Taehyung spustil nesrozumitelnou řečí. Nerozuměl jsem tomu a evidentně ani Hwasa s Jacksonem.

"Evidentně nejste až tak rozdílní, až na ty křídla." Vzal si slovo Jackson, Taehyunga jeho slova nevyvedla z míry, pořád se díval na spícího draka na jeho klíně.

"To máš pravdu, Wangu." Svůj pohled zamířil na křídla, které měl poskládaná u těla. "Aspoň, že létání problém není." Uchechtl se Taehyung, nejspíše to byla narážka na blížící se turnaj ve famfrpále.

"Neboj se Taehyungu tento rok si pohár už neodvezete." Uchechtnul se nazpět Jackson. Nejspíše toto vypadá jako zdravá rivalita. No znovu jsem si vzpomněl na Jimina, který nyní sedí o dvě skupinky dále. On snad nedokáže přiznat porážku a vlastně ne Jungkooku, nestarej se o něj. Neměl bych ho řešit.

"Děkujeme za hodinu, zase za týden pane profesore." Všichni jsme se rozloučili s malými draky a s postarším profesorem a vydali se po malé pěšince zpět k hradu, kde mě za celkem dlouhou dobu začíná další hodina.

"Tak co Taehyungu? Nebylo to tak strašné." Dohnal jsem ho, protože byl jako jeden z prvních, co odcházeli. Naštěstí mě neutekl daleko. Dohnal jsem ho u schůdků, které jsou na kopci, pro lepší přesun studentů po pozemcích.

"To máš nejspíše pravdu, ale nezapomeň, že existují lidi jako je třeba Jimin." Pokračoval po schůdcích vzhůru a já hned vedle něj. No ale dal mi za pravdu, to je alespoň malí krůček k úspěchu.

"Jimina neřeš, možná má dost keců, ale nemyslím si, že by byl až tak špatný. Řekni udělal ti něco?" Možná je Jimin špatný. Tak to přímo nejde nazvat, spíše správné slovo je předpojatý. Nemusí se bavit, ale po krku si přímo nikdy nešli. Jimin je pes co štěká, ale pochybuji, že by kousal.

"Mě Park nic neudělal, ale můj bratr to odnesl od něj dost." Yoongi? Oni si něco provedli? Začíná mi vadit, že vlastně nic moc nevím.

"Co se mezi nimi stalo?" Začal jsem tedy vyzvídat. Vždy potřebuji vědět vše, co se šustne. Namjoon se kvůli tomu se mnou celý týden nebavil, neboť jsem byl extrémně otravný.

"Jungkooku slíbil jsem ti, že pro dnešní den splním tvé naivní představy sjednocených kolejí, ale nic o poskytování informaci zde nebylo, tak to prosím respektuj. Je to Yoongiho věc, můžeš se zeptat jeho, ale nemyslím si, že ti na toto odpoví." Udržoval stále svůj chladný výraz a já se kvůli své zvědavosti začal cítit špatně.

"Omlouvám se Taehyungu už se to nestane." Připadala mi omluva na místě, přeci jen chápu, že to může někoho opravdu štvát.

"Omluva se přímá, ale abych ti nějak moc nekřivdil, měl jsem o této spolupráci dost nízké mínění. Bylo to milé zlepšení hodiny. Hodiny, na které docházím já, jsem převážně jediným studentem ze zmijozelu. Bylo hezké moc s někým spolupracovat."  Vůbec jsem nevěděl, že je to tak. Mohlo mi to dojít, když vždy bylo místo vedle něj.

"No teď tu máš mě a já tě budu otravovat studium až do konce." Usmál jsem se na něj a on se na mě překvapeně uchechtl.  "Možná bych si na to zvyknul Jungkookie." Co?