V zajetí moci /Taekook

Kůlna

"Jungkooku, máš teď do oběda volno?" Optal se mě Namjoon, který měl očividně něco v plánu. Učebna se pomalu, ale jistě začala vylidňovat.

"Yoongi prosím, choďte jako ostatní po schodech, mám tu potom zimu." Pronesl profesorka, když  Yoongi s koštětem v ruce otevřel okno. "Aspoň se budete otužovat paní profesorko." Yoongi s koštětem v ruce vyskočil z okna. Nejspíše hodlá nasednou až ve volném pádu. 

Chlapec s černými vlasy, na kterého nedokážu přestat myslet se zvedl z polštářku a šel otevřené okno zavřít. Poté se otočil a beze jakéhokoliv slova chtěl opustit místnost. Musel projít přese mě a mě nenapadlo nic jiného než se na něj podívat.  On očividně dostat stejný nápad a naše pohledy se střetli.

Jeho uhrančivé oči mě začali vypalovat díru do duše. Měl jsem z něj pocit, že jeho tělo je mrtvé. Že uvnitř té schránky není duše. Byl to mrtvý pohled. Neprojevuje  emoce, no to mi mohlo dojít poté co skoro nechal zabít toho králíčka na předchozí hodině.

"Jungkooku slyšel jsi mě." Lusknul mi před obličejem Namjoon. "Promiň Hyung zamyslel jsem se, ano teď mám volnou, do oběda jsem jen váš." Kluci se zvedli a zamířili se mnou v závěsu z učebny.

"Jungkooku, chceme se trochu proletět nad černým jezerem. Přeci jen dnes je venku krásně." Pronesl Jin, upravující si své hnědé kadeře, aby byli stále perfektní. Měl pravdu, z oken bylo vidět zářivé slunce, který všechny kouty prosvítilo a hřálo hezky na pokožku. Možná jediná chybička dnešního dnes byl vítr, který byl dnes opravdu silný.

"Tak pro košťata." Vydali jsem se do kůlny, kde byla všechny košťata umístěná. Byla to v celku velká kulička. Kde byli košťata rozdělená podle ročníků a kolejí. Své koště jsem hned našel, otec mi pořídil úplně nové koště před nástupem do bradavic.

No spíše neměl na výběr, doma jsem jezdil na jeho koštěti a když jsme se jeli proletět společně bral jsem matčino staré, které se všichni divíme, že ještě funguje. Otec mi své do bradavic dát nechtěl, přeci jen deset měsíců by ho neviděl, tak mi pořídili nové.

Namjoon s Jinem hledali svá košťata, každý na jiné straně kůlny. Mimo nás v kůlně nikdo nebyl, přeci jen většina studentů má vyučovaní a mladší ročníky mají zákaz létání bez dohledu někoho z profesorského sboru.

Klika od kůlny klapla a někdo sem došel, " to bude Hobi." Poznamenal Jin. Hned jsem se všichni na příchozího otočili, bohužel to nebyl mrzimorské smíšek. Do kůlny vstoupil, bělovlásek ze zmijozelu. "Kim," zadíval se nenávistně na Namjoona, který mu jeho pohled opětoval.

"Profesorka Hoochová se potřebuje domluvit na sestavách famfrpálových týmů. V pět hodin v pátek bude výběr nových členů a rozdělování tréninků. Jako kapitán zmijozelského by jsi to měl vědět." Oznámil mu Namjoon a nespouštěl z něj oči, jako by čekal, že něco udělá. 

"Beru na vědomí Kim," položil své koště na své místo a už se chystal na odchod. Jeho ton hlasu a oči byli stejně chladné jako svého bratra. Jsem dost všímaví, možná v obličeji a barvou vlasů jsou naprosté opaky, ale oči mají stejné.

"Jsem tu, profesorka Vectorová se do toho tak zabrala, že ztratila pojem o čase. Měl by jí někdo vyčarovat hodinky." Do kůlny vtrhnul, jako neřízená voda, onen očekávaný student mrzimoru.

"Yoongi, co ty tu." Hned mu z tváře zmizel úsměv a nenávistně se podíval na bělovláska. "Mám stejné právo tu být jako ty, ale neboj se již jsem na odchodu čokle." S hlavou vztyčenou se odebral pryč.

"Co tu chtěl," začal hned Hobi, poté co si byl jistý, že už je dostatečně daleko. "Jen tu byl odložit koště." Zastal se ho Namjoon, to jsem měl na něm vždy rád, nikdy nebyl proti nikomu vysazený. Je krásným příkladem havraspárského studenta.

"Hobi tady máš koště," podal mu jedno staré poničené z mrzimorské sekce. "Díky," poděkoval a převzal si ho. "Opravdu na něm chceš jet, nechceš si raději vzít jedno ze školních?" Zeptal se opatrně Namjoon.

"Ne ani náhodou, možná je to koště strašné, ale já na něm budu létat." Hned Namjoona okřiknul, nejspíše je na své koště háklivý. "Dobrá, ale až doslouží, já tě za letu chytat nebudu s tím nepočítej." Protočil nad starším očima.

"No tak už se nehádejte a jdeme, než bude oběd. Chci využít co nejvíce času na koštěti." Pronesl Jina a už se hnul z kůlny ven. Měl pravdu tady jen ztrácíme drahocenný čas před obědem a dalšími hodinami.

Rychlím krokem jsme se vydali na školní dvůr, kde jsem konečně nasedli na košťata a mohli vylétnou.

Tak jaký jste měli den a co plánujete na víkend? Já teď přes víkend nejspíše budu vydávat jen toto, protože mám nadepsáno. Kamarád má dvacet, tak  jsem jedeme hromadně vylít. Na gramatiku se nedívejte, no vy už jste stejně zvyklí.