V zajetí moci /Taekook

Krvavý měsíc

Rychlostí blesku jsem vyletěl ze společenské místnosti. Jimin mě opravdu naštval, netušil jsem, že to až tak moc řeší a hlavně, no nařčení ze sabotáže, uznávám, že bych raději hrál za jiný tým, ale sabotáž, na něco takového bych se v životě nesnížil. Možná bych i raději hrál za zmijozel.

Došel jsem před dveře velké knihovny, tedy doufám, že jsem zde. Sám se v hradu ještě perfektně nezorientuji, ale podle popisu co jsem dostal to jinde být nemůže nebo to jinde je a já budu za úplného blázna.

Vešel jsem do oné místnosti a ono opravdu, všude kolem mě byli regály a počkejte si s knihami. Jestli tohle není knihovna tak už nic. Mezi regály ze starého nejspíše bukového dřeva byli stolečky s malými lampičkami, které dodávali hezkou atmosféru, protože venku již zářili hvězdy.

"Tebe neznám." Uslyšel jsem hlas, který však neznam. Otočil se tedy za osobou, která stála hned za ním. "Jsem Jungkook," pronesl jsem nejistě. Stála tam postarší žena.

"Jsem paní Pinceová, knihovnice bradavické knihovny. Je tu jen pár pravidel Chlapče, nebýt hlučný, vracet knihy včas a v celku a nekouzlit tu. Rozuměl jsi?" Vykulila svá očka, která schovávala pod velkými brýlemi s mnoha dioptriemi.

"Ano, rozuměl madam," věnoval jsem jí nejistý úsměv a začal se rozhlížet jestli Taehyunga s Yoongim někde nepotkám.

Procházel jsem hlouběji do knihovny, kde bylo větší šero zapříčiněno menším počtem zapnutých lampiček. Došel jsem až na úplný konec obrovské knihovny a tam byli. Seděli u starého dřevěného stolu s jednou zapnutou lampičkou, která osvětlovala knihu položenou na stole.

"Mám tu knihu," přisedl jsem si naproti nim a chvíli mžoural, protože světlo bylo přeci jen dost silné. "Skvěle, myslím, že jsme něco zjistili." Ukázal Yoongi prstem na řádek v staré knize, která před nimi byla otevřená.

"Rok Hada, je jedním ze znamení zvěrokruhu, které se opakují. Na vzkříšení Salazara Zmijozela, však nestačí jen rok hada. Podle této knihy je zapotřebí ještě krvaví měsíc, který se objevuje jednou za zhruba sto let. Na letošní rok, připadají oba tyto případy." Dořekl Yoongi a na tváři se mu zračila nejistota.

"Je tam jak přesně se navrátí?" Nad klonil jsem se více nad knihu a snažil se něco přečíst. "Ano, ale nebude se ti to líbit." Yoongi otočil pár stránek dopředu. "Tady to je."

"Pro vzkříšení musí být prolitá krev čtyř kolejí pomocí čtyř základních elementů za svitu krvavého úsvitu nad Morellomiconem v jeskyni zapomnění." Dokončil Yoongi a já si hned vybavil tu jeskyni.

"Ta jeskyně?" Začal jsem nejistě. "Není to jisté, ale pochybujeme, že by na škole byla jiná. Byla ztracená po staletí, ani jsem netušil, že tam někde je. Jenže otevřít jí nemůžeme, jinak hrozí hněv elementů." To je snad poprvé co se rozpovídal Taehyung.

"Čelit hněvu elementů budeme tak či tak. S tím už nic nenaděláme, nezastavíš lavinu, která se už spustila." V tomhle má nejspíše Yoongi pravdu, ale nějak zpomalit by snad šla.

"Jsem tu, nechtělo se jí moc mluvit. Nerada vzpomíná na staré časy." Namjoon konečně došel. Už jsem se bál, že na koleji má také nějakého Jimina, který by ho poučoval o rivalitě mezi kolejemi.

Ahoj drahoušci, tak nejspíše s psaním jen tak neseknu. Jen by mě zajímalo jestli ej tu nějaká duše co také ráda píše a nechtěla by vytvořit něco společně? Bdw nemyslím si, že tato kniha bude tak dlouhá jako Galgi. Jsme teď zhruba v polovině. To to letí, když se člověk dobře baví, co kecám utíkáto tak rychle, protože se vůbec nedívám na gramatiku.