V zajetí moci /Taekook

Lektvary

Dalšího rána jako obvykle byl velký chaos. "Jungkooku dělej nestíháš!" Zatřásl s mým tělem Felix, dnes se mi opravdu vstávat nechtělo. Nevím ani proč? Včera jsem šel spát vcelku brzy. Na večer jsme ještě s Taehyungem, byli navštívit Yoongiho.

Vyprávěli mi historky, co se tu za těch pět let beze mě dělo. Když jsem, ale zkusil zavítat k tématu Jimin, Yoongi úplně ztuhnul. Se slovy, "Jungkooku na tohle se neptej!" jsme zabloudili zase k něčemu jinému.

"Vypadáš unaveně?" První co jsem uslyšel, když jsem vešel do sklepení, kde byla učebna lektvarů pana profesora Snapa. "Já vím, jen nevím proč." Pokrčil jsem rameny a zaplul na své místo.

"Dobré ráno třído." Vtrhnul do místnosti profesor v černém hábitu s mastnými vlasy. "Dobré ráno pane profesore." Řekli jsme všichni jednohlasně. V jeho hodinách je vždy vyžadován naprostý klid, což jsem pochopil v první minutě, co jsem ho zde poprvé spatřil.

"Dnešní hodinu bych chtěl věnovat lektvaru nepoužitelnosti, jen doufejte, že další hodinu nemáte kouzelné formule, že pane Parku." Zadíval se na Jimina, který jako každou hodinu se tváří, jako by zde vůbec nebyl. Upřímně se mu nedivím, hodně ze studentů i studentek má v něj strach. Já k ním nepatřím, myslím, že když nebudu dělat problémy přežiju s ním.

"Otevřete si učebnice na straně osmdesát šest. Na konci hodiny vám ho zkontroluji." Otočil se prudce na patě, až jeho plášť zavlál a posadil se u katedry, zkoumající nějakou podivnou květinu a nejspíše zapisující poznatky o ní.

Nalistoval jsem si onu stranu v učebnici a zadíval se na ingredience. "Kořen Scvrklofíku, odvar Úponice Jedovaté, sedmikráskové kořínky, kůže z Hřímala."

"Nezapomeňte, že úponice je docela jedovatá, nechci vás zde křísit." Dodal, aniž by se podíval na třídu. No nic jdu na to. Snažil jsem se udržet víčka vzhůru, jsem neuvěřitelně unavený. Chtěl bych si zajít po škole do Prasinek, na nějaké skvělé kafé. Šel by Taehyung se mnou? Musím se ho po hodině zeptat.

Opatrně jsem do kotlíku přidával jednu ingredienci za druhou. Trochu více jsem napodoboval Taehyunga, který v tomto předmětu dost vynikal, zatím co já, tak jen tuším co jsou ty kořeny a další věci zač, ale v praxi jsem s nimi ještě nedělal.

Už jsem se natahoval pro lahvičku úponice, ale trochu se mi zamotala hlava a já jsem začal padat. Čekal jsem tvrdou ránu o podlahu, ta ale nepřišla. "Co?" Podivil jsem se. Taehyung mě chytil pod rameny. Má opravdu dobré reflexi, no je to chytač, takže musí mít.

"Jsi v pořádku?" Optal se s nejistotou. Šlo poznat, že se opravdu bojí o mé zdraví. "Neříkal jsem vám něco o té úponici Jeone, to snad mluvím do větru? Srážím nebelvíru pět bodů." Proč musí být takto protivný vždycky.

Natáhl jsem se tedy znovu ke sklenici a vylil její obsah opatrně do kotlíku. Tak a měl bych mít hotovo. Taehyung ještě kotlík promíchal, takže by byl dobrý nápad udělat taky.

Ještě pár minut a všichni měli hotovo. Profesor Snape ještě všechny výtvory zkontroloval a poté nás pustil z učebny. Taehyung, vždy opouštěl učebnu jako jeden z prvních a ani dnes tomu nebylo jinak.

"Hyung počkej," doběhl jsem dotyčného. Už si zvykl na toto oslovení, přeci jen je starší. "Copak Jungkookie, chceš mi poděkovat, jak si ode mě vše odkoukal?" Šibalsky nadzvedl obočí. "Ty to víš?" Na to jen letně přikývl.

"To ne, ale děkuji." Podrbal jsem se nervózně na zátylku. Jde o to jestli by jsi po škole nezašel na něco dobrého do Prasinek, jsem nějaký unavený a dobrá káva by se šikla." Tak teď nahodit králičí úsměv a čekat na odpověď ANO.

"Unavený?" Vyznělo to jako řečnická otázka, tak jsem to nechal být a čekal, co řekne dál. "Vlastně proč ne, půjdu rád." No jo mému králičímu kukuči nejde odolat.