V zajetí moci /Taekook

Tornádo

To není dobré, to vůbec není dobré. Před námi s Taehyungem se zjevilo obrovské tornádo. To je náš konec. Vítr pořád sílil a sílil. Oba jsme se snažili tornádu uletět, ale až takovou sílu naše košťata nemají. 

Cítil jsem jak se mi silný vítr řeže do obličeje. Nemohl jsem ani mít otevřené oči. Poslední co jsem viděl byl Taehyung, který se také marně snažil dostat z dosahu pryč.

Pokud to nejde takhle, tak musíme změnit strategii. Kdyby se nám povedlo dostat do středu jsem v klidu a budeme mít nějakou šanci. 

Sebral jsem veškerou sílu co jsem měl a obrátil jsem koště směrem k tornádu a vletěl do něj tou největší rychlostí to jsem zvládl. Vír se mnou hned odhodil do strany, ale po chvíli jsem se opravdu dostal do středu.

Celkem se divím, že jsem v rukou udržel své koště. Ještě nějakou chvíli a určitě bych ho upustil. 

Všude kolem mě vířil silný vítr. Sáhl jsem si na tvář a ucítil lepkavou tekutinu. Podíval jsem se na ruku a měl jsme pravdu byli na ní kapky krve. To však teď byl můj nejmenší problém. "Taehyung."

Rozhlížel jsem se jestli ho někde nezahlédnu. Dřív nebo později musí v tornádu skončit také a ono opravdu. Uviděl jsem ho, jak se marně snaží vzdorovat silnému větru. 

"Taehyungu!" Zařval jsem na něj z plných plic, ale pochybuji, že by mě přes ten vítr slyšel. Nevypadalo ani, že by byl při smyslech. Musel jsem jednat rychle. 

Přiblížil jsme se k okraji a snažil se ho zachytit, zhruba na třetí pokus se mi to povedlo. Stáhl jsem Taehyugna do středu tornáda. Nebyl při vědomí. 

"Taetae, vnímej." Zatřásl jsem s ním a pevně ho svíral v náručí. Jeho koště bylo již někde stračeno. 

"To tak Tae musíš se probrat." Znovu jsem s ním zatřásl a snažil se ho probrat. "Taehyungu, prosím." Začínal jsem být zoufalí. Co jen mám dělat? Taehyung je v bezvědomí a nikdo jiný zde není. 

Snažil jsem se dostat z zéto situace, ale nic mě zaboha nenapadalo. "Jungkooku?" Z mého přemýšlení mě vytrhl černovlásek, kterého jsem  svíral v náručí. Mírně jsem vypískl, protože mě opravdu vyděsil. 

"Co se? Proboha!"  Taehyung se napřímil a posadil se vedle mě na koště. "Máš nějaký nápad?" Zeptal jsem se ho s nadějí v očích, protože já už jsem byl ztracen.  

Taehyung zašmátral ve své botě a vytáhl hůlku ze dračího srdce. "Ty jsi si na hřiště vzal hůlku?" Na jednu stranu jsme byl na něj nahněvaný, neboť je to striktně proti pravidlům, ale teď v této situaci jsem neuvěřitelně rád, že jí má. 

"To že jí mám u sebe při famfrpále neznamená, že jí používám Jungkooku." Dobrá teď jsem mu trochu ukřivdil. Vím, že Taehyung je férový hráč a v životě by nepodváděl. Nechtěl jsem aby má otázka vyzněla tak špatně. 

"Hůlku si beru všude, nikdy nevíš do jakých situací se můžeš dostat. třeba jako teď." Taehyung natáhl hůlku a zapřemýšlel. 

"Proč jsem si nebral k srdci více Yoongiho rady. Vím, že mi jednou říkal kouzlo na odvrácení tornáda, ale nemohu si na něj vzpomenout." Frustrovaně si prohrábl své černé vlasy.

Snažil jsem se vzpomenout na cokoliv, jakékoliv kouzlo co by mohlo pomoci a najednou to přišlo. "Mohu," poukázal jsem na Taehyungovu hůlku a on mi jí beze slova předal.