V zajetí moci /Taekook

Voda

Už jsem zahlédl dveře, který jsou na konci schodiště. Stihnu to. Voda mi byla už po pas a pořád se zvyšovala. Moje tempo bylo rapidně pomalejší, kvůli vodě ve které se již pomalu nedalo hýbat a únavě z běhu do těch všech schodu.

Vodu jsem měl už po krk a snažil se ještě nasednout, protože kyslík už mi brzy dojde. Stalo se. Celé mé tělo bylo pod vodou a já se snažil zadržet dech a rychle doplavat k dveřím, za kterými se nacházel můj vysněný kyslík.

Nebyli daleko už chybělo jen asi pět schodů, přece tu teď neumřu. Vždyť jsem ještě tak mladý, mám celý život před sebou. Neumřu tu. 

Doplaval jsem k nim a myslel jsem, že mám vyhráno. Jenomže dveře se otevírali směrem ke mě a když byli celé zatopené nešlo je otevřít. Umřu tady, první věc co mě proletěla hlavou. Jenže poté mě něco napadlo. Ještě nemám úplně prohráno.

Kyslík už mi pomalu docházel a já jsem si byl jistý, že každou chvíli ztratím vědomí. Opatrně po hmatu jsem hledal svojí hůlku, která byla v pravé kapse mého naprosto mokrého hábitu. Snad nikam neodplavala. 

Na chvíli jsem se zaradoval, když jsem na svých prstech ucítil bukové dřevo a pevně hůlku uchopil do ruky. 

Nemotorně jsem s ní švihl a řekl zaklínadlo, čímž se mi do úst nahrnula voda a já s začal dusit. Naštěstí se dveře rozrazili a já jsem byl vyplaven ven na chodbu Bradavického hradu.

Snažil jsem se vykašlat vodu, která se mi dostala do plic, ale moc mi to nešlo. Ztrácel jsem pomalu vědomí, ještě jsem uslyšel nějaké hlasy a dupot bot. Ať je to záchrana prosím. 

"Jungkooku," uslyšel jsem své jméno, ale nevěděl jsem proč, co se děje. Otevřel jsem oči a ocitl jsem se na ošetřovně. "Kdo ti to udělal." Na židli vedle mě seděl starostlivý Namjoon. "Já," nedokázal jsem si vzpomenout, co přesně se stalo.

"Byl jsem na schodišti, které bylo zaplavené vodou." Vzpomněl jsem si, ale proč jsem na něm byl, jsem si už vybavit nedokázal. Jako bych měl pořádné okno.

"Jak to? Všichni si mysleli, že to byl Yoongi, protože tě na té prázdné chodbě našel. Teď zkoumají poslední kouzla v jeho hůlce. Jestli to byl vážně on, tak by ho snad konečně mohli vyhodit ze školy."

Pronesl Namjoon, ale já si nevybavuji vůbec toho bělovláska. "On za to nemůže." Opravdu si nemyslím, že zrovna on. 

Posadil jsem se a trochu se rozkašlal. Prostěradlo pode mnou a mé vlasy byli ještě vlhké. 

"Dobrá, musím ještě něco zařídit." Zvedl se ze židle, když zrovna přišla paní Pomfreyová. Žena ve středních letech, na které již byli značně poznat vrásky. Byla to místní ošetřovatelka. Její oděv byl bílo červený a někteří si jí mohli splést s jeptiškou.

"Jeone, už jste vzhůru. Cítíte se dobře." Optala se a mávla nade mnou hůlkou. "Nic mi není," zvedl jsem se. "Dobrá, kdyby něco víte kde mě najdete. Jen jste se nalokal vody, měl by jste být  v pořádku." Na to jsem jí jen přikývl a vydal se na odchod.

Vyšel jsem z ošetřovny a chtěl jsem se vydat k společenské místnosti a věnovat se trochu Kookie, když je tam chudák pořád sama. Začal jsem tedy stoupat po pohyblivých schodech vzhůru. Moc studentů zde nebylo. Nejspíše jsou všichni už někde zalezlí. Kolik je vlastně hodin?

"Jungkooku," uslyšel jsem hlas, jak na mě někdo volá. Onen hlas jsem poznal. "Jimine, copak potřebuješ," otočil jsem se na chlapce, co mě rychle doběhl, než se schodiště změnilo.

"Slyšel jsem o tom co ti udělal Yoongi, jsi v pořádku, teď v ředitelně zkoumají jeho hůlku. Zrovna tam jdu. Chci vidět, jak ho vyhodí ze školy. Jdeš taky?" Počkat co mi teď řekl! "Jdu samozřejmě." Nechci, aby někoho kvůli mě vyhodili ze školy.

S Jiminem jsme se dostali před ředitelnu pana Banga. Zaklepal jsem na mohutné klepadlo a čekal než se dveře otevřou. Yoongi je nevinný. Nemůžou ho přeci vyhodit. Takhle kolejová nespravedlnost mě celkem štve. Jestli že někdo patří do zmijozelu je v očích všech hned zlí. 

Byl tu ředitel a ředitelové jednotlivých kolejí, Yoongi a Taehyung ze Zmijozelu, paní Pomfreyová, Namjoon a Jin. Jakmile jsme vešli všechny oči se namířili na mě. Bylo mi to celkem nepříjemné. Nikdy dřív na mě tolik pohledů nevyselo. 

"Taehyungu jsi vzhůru skvělé." Usmála se ředitelka mé koleje. Zřejmě všechny členy nebelvíru považuje za své děti.

"Ano jsem, Yoongi mi nic neudělal, opravdu." Nikomu se to však nechtělo věřit. Slyšel jsem, že je Yoongi dobrý v ovládání mysli a vzpomínek, tak se asi nemám čemu divit. 

"Tak k tomu,  Min Yoongi hůlku. Jsou to jen planá slova, jedině takhle si můžeme být jistí." Natáhl ruku ředitel k Yoongimu, který mu neochotně podal svojí hůlku z černé vrby. "GD mohu vás poprosit." Podal hůlku našemu učiteli obrany proti černé magii, který jí začal zkoumat.

Díval se na poslední použitá kouzla. "Nic zvláštního tu nevidím, ale je tu kouzlo na vyvolání plamenů." Nevraživě se podíval na Yoongiho. "Ve společenské místnosti byla zima, tak jsem zatopil v krbu, je to snad zločin. Nezapomínejte, že jsme ve sklepení." Yoongi mluvil naprosto monotónně. 

"Pane profesore, žádné použité kouzlo, které použil, se ničemu z toho co se stalo panu Jeonu, neodpovídá. Yoongi je nevinný." Dokončil a vrátil Yoongimu hůlku. "Já vám to říkal." Společně se svým bratrem opustili místnost. 

"Omlouvám se, můžeš jít." Pronesl profesor, když už ti dva byli skoro u dveří.