V zajetí moci /Taekook

Kruval

"Jsem rád, že vás tu znovu po prázdninách vidím." Začal procházet mezi lavicemi studentů a na každého se rázně podíval. "Suho slyšel jsem, že jste přes léto vypomáhal na ministerstvu, je to pravda." Zadíval se na chlapce v první lavici. "Ano, pane profesore." Přikývl dotazovaný chlapec.

Profesor se pomalu dostával do zadnějších lavic. "Hwasa jak se daří strýci, pořád létá za národní tým?" Podíval se dlouhovlasou černovlásku. "Ano," odpověděla prostě a znovu se věnovala svému.

Profesorův pohled zůstal na učebnici co ležela na mém stole. "Proboha." Uchopil knihu do rukou. Celá třída zbystřila a zahleděla se, co se bude dít dál. Měl jsem srdce až v krku.

"Jeon Jungkook že?" Jeho ton hlasu se rapidně změnil a já už věděl, že si půjdu kopat hrob za školou. Jeho hlas byl najednou hrubší a vážnější než před pár chvílemi. "Možná, že vás na Kruvalu učili černou magii, ale zde v Bradavicích, používání černé magie zásadně zakazujeme. Tady se učí obrana proti ní, ne s ní. Doufám, že to chápeš dobře Jeone Jungkooku."

Praštil s knihou o lavici, až od ní odletěla malá vrstva prachu. Já jsem na židli vyskočil, neboť jsem se neuvěřitelně leknul. "Té knihy se ještě dnes zbavíš a jestli tě přistihnu používat černou magii letíš hned ze školy. Jen málo studentů, kteří přišli z Kruvalu zde zůstalo. Tak ti radím zapomeň vše co tě tam učili a nechci slyšet ani jedno slovo."

Prudce se otočil a zamířil ke katedře. "Tak začneme s výkladem." Já jsem zůstal úplně strnutý. Já jsem do Kruvalu nechodil. "Hele nový, možná nebudeš tak marný, jak se zdáš." Uslyšel jsem vedle sebe hrubý hlas. Taehyung na mě promluvil? Taehyung na mě promluvil!

Otočil jsem se na něj a vytřeštil oči. Na tváři se mu usadil mírný úšklebek. "Jestli si chodil do Kruvalu mohl by jsi nám být užitečný. Jen pořád nechápu, jak jsi mohl skončit v Nebelvíru." To poslední slovo řekl s takou nechutí.

"Já jsem ale do Kruvalu nechodil." Oznámil jsem mu. Jeho úšklebek z tváře zmizel a zahleděl se se zkříženými rukami ke katedře, kde profesor začínal vykládat látku. "Taehyungu," začal jsem znovu.

On na mě pomalu otočil hlavu s nejpohrdavějším pohledem jaký jde. Čekal, co ze mě vypadne. Po asi druhé sekundě co jsem nestihl nic vymyslet se otočil zpět ke katedře. "Už na mě nemluv," pronesl a mě naskákala husí kůže. "Nikdy," Dodal a já musel znovu vytřeštit oči, div mi nevypadli z důlků.

Už jsem myslel, že bych navázal s mým spolusedícím nějakou konverzaci, ale nejspíše jsem zůstal na mrtvém bodě. Nechtěl jsem si nikoho zde znepřátelit. Nechápu, co mu tak strašně moc vadí na mně. To je to tak důležité do jaké koleje kdo patří?

"Dnešní výuku začneme s Moskomori, kdo z vás mi řekne o co se jedná?" Pronesl profesor a uchopil křídu do rukou. Ve třídě se zvedlo několik rukou. Většina studentů, která znala odpověď patřilo do Havraspáru. Jackson měl ruku zvednutou vzhůru také.

"Zkusíme si nového studenta. Vstaň." Měl jsem srdce až v krku. Opatrně jsem se zvedl ze židle, která okamžitě zavrzala o podlahu. "Moskomorové jsou stvoření, která obklopují a hlídají vězně v Azkabanu. Nedokažou odpouštět a jejich polibek je smrtící." Pronesl jsem a sedl jsem si zpět na své místo vedle Taehyunga.

"Správně Jungkooku a víte jak se proti nim bránit?" Pokračoval profesor píšící něco na tabuli. Zapřemýšlel jsem. "Petrificus totalus?" Zkusil jsem, první kouzlo co my přišlo na jazyk.

Učitel se otočil. "Nápad dobrý, ale proti moskomoru naprosto neúčinný. Nemůžete spoutat něco co vlastně není. Někdo jiný, má někdo jiný nápad?" Znovu se rozhlédl po třídě, ale žádné ruce ve vzduchu neviděl. Po chvíli opatrně zvedla jedna studentka z havraspáru. "Já bych asi zkusila moskomora přeměnit na něco." Pronesla tak tiše, že jsem jí skoro neslyšel. Naštěstí ve třídě bylo hrobové ticho.

"Přeměňovací kouzlo?" Studentka přikývla. "To by bohužel moskomora nezastavilo. Je chráněn před většinou kouzel. No ještě někdo. Jinak vám prodloužím hodinu." To znělo spíše žertovně, ale já tohoto učitele pořádně neznám a mohl to klidně myslet vážně.

"Patronovo zaklínadlo."