Stůl

591 51 30
                                    

Dali jsme si s kluky ještě další tři máslové ležáky a bavili jsme se o všem možném i nemožném. Už se pomalu blížila pátá hodina. "Je mi to jasné Hobi, určitě byla moc krásná." Všichni jsme se smáli na celé kolo. Jenže to po chvíli ustalo.

Do hostince přišel onen bělovlásek ze zmijozelu. "Min Yoongi," Hoseok zavrčel, jako nějaký pes, kterému jste vzali kost. Hodil na Yoongiho vražedný pohled, který okamžitě zaznamenal. Za Yoongim v závěsu šel i jeho nádherný bratr Taehyung.

"Hoseoku, prosím tě,"  jemně ho praštil Jin po ruce, aby se uklidnil. Vypadal, že každou vteřinou na Yoongiho vystartuje a utrhne mu hlavu. "No tak nech toho." Jin ho štípl do ruky, což ho konečně přivedlo do reality.

Yoongi našemu stolu věnoval podrážděný pohled a hledal se svým bratrem místo k sezení. I když byli jen dva, tak v tuto hodinu byl již hostinec plný. Nebylo se čemu divit, byla přeci jen sobota.

Nikde nebyl volný stůl, zdá se, že ani nahoře protože po chvíli se oba vrátili dolů. Mám nápad, ale pochybuji, že se někomu z nich bude zamlouvat. "Hyung," podíval se na dva studenty zmijozelské koleje a pak na náš stůl, kde bylo přece jen místo ještě pro nejméně tři.

"Proč by ne, ale pochybuji, že by chtěli Jungkookie. Nedělej si plané naděje." Věnoval mi vřelí úsměv Namjoon, který vždy přesně věděl co mám na mysli. "Počkat ty je chceš pozvat k našemu stolu? To ne, nechci být podpálený, ani nic jiného." Začal znovu protestovat Hoseok.

"Chováš se jako kretén Hobi, já je nemusím, ale proč by ne, stejně pochybuji, že si přisednou." Usměrnil ho Jin, který si znovu upravoval své kadeře.

"Já se jich jdu zeptat." Nebojácně jsem vstal od stolu a rozešel se jejich směrem. Bylo to přes ty davy lidí celkem namáhavé. Začal jsem zvažovat, jak se jích zeptám a má kurážnost začala odcházet.

"Ahoj," pozdrav na víc se nezmůžeš Jungkooku, promluv sakra, kde je tvá sebejistota teď. "Ahoj, copak potřebuješ." Založil si Yoongi ruce na hrudi. Znamenitě usnadnil mi to. "Nic nepotřebuji jen, vidím, že u žádného stolu není volné místo, tak jsem vám chtěl nabídnout, aby jste si přisedli k nám." Znovu jsem použil svůj neodolatelný králičí úsměv.

"Vážně," zarazil se Yoongi. "Hele cením si tvé nabídky, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Podívej se na Junga, kdybych se přiblížil, nejspíše by se na mě vrhnul ten čokl." Konstatoval, a já nevěděl, jak mu na to odpovědět. Yoongi má pádný důvod, proč si k  nám nesednout.

"Myslím, že by bylo bezpečnější si přisednout k moskomoru." No tak nic no selhal jsem, nejspíše je nepřesvědčím. Už jsem se chtěl otočit na odchod se svěšenou hlavou. "Yoongi Hyung no tak přece by jsi si nenechal ujít chuť máslového ležáku."

Namjoon se zvedl od stolu a došel za námi. Na tváři mu hraj jeho úsměv, ve kterém byli znatelně vidět dolíčky. "U našeho stolu jste vítáni, tak Yoongi nedělej drahoty." Pokynul ke stolu kde seděl Jin a Hoseok, který se snažil na ty dva usmát, ale moc se mu to nedařilo.

"Dobrá, příjmem tvojí nabídku, když už jsme se sem táhli tak dlouho a pro nic za nic." Yoongi rezignoval. Namjoone ty jsi bůh.

Oba dva si sedli k našemu stolu, Hoseok se držel, aby neřekl něco co by způsobilo hádku. Tedy snad jen hádku.

Opět k nám došel postarší muž a zapsal si objednávku Yoongiho a Taehyunga. My jsme samozřejmě využili situace a objednali si další rundu.

Po odchodu výčepního nastalo u stolu tichu. Naštěstí hluk podniku to alespoň trochu uklidnil, i když jsme seděli bokem. Někdo musí protnout to trapné ticho.

"Yoongi, chtěl jsem s tebou mluvit." Namjezus děkuji. "Povídej," opřel se více do židle a snažil se nevnímat Hoseokův pohled. "Jde o tu knihu. Je to pravda?" Naklonil se k němu blíže, aby snad nikdo neposlouchal naši konverzaci.

"Obávám se, že ano. Jungkookův popis jí odpovídá a kletba Infernus dragonus to jen potvrdila." Konverzace se zastavila, když opět přišel usměvavý chlápek s šesti máslovými ležáky, které již levitovali ve vzduchu. No uznávám tolik jich už pobrat nemůže.

"Ať vám chutná pánové," otočil se na patě a odešel. Kluci se ujistili, že je nikdo neposlouchá a pokračovali. "Jak to zastavit?" Zeptal se na tu nejpodstatnější otázku ze všech.


Ahoj drahoušci, přes víkend budu v Praze, takže vydáváni nebude zase každý den. Jedu s kámošem tančit OtsukareCo by jste chtěli vidět za Ship, vím, že bude Taekook to je jasné a mám ještě Namgi, můj nejmilovanější. Co s tím zbytkem?

V zajetí moci /TaekookTempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang