V zajetí moci /Taekook

Vzkříšení

Znovu jsem otevřel oči a ocitl jsem se zpět na chodbě školní budovy. Znamenitě, povedlo se mi dostat ven. 

Když jsem se však rozhlédl uviděl jsem před sebou Namjoona, jak nade mnou klečí. "Skvěle jsi vzhůru? Bylo to silné kouzlo, bál jsem se, že ho neprolomím." Vykouzlil znovu své dolíčky a znovu zvážněl?

"Co se stalo Jungkookie?" Ať teď po vyřčení jeho otázky mě došlo co se vlastně děje. "Salazar," prudce jsem se posadil a vytřeštil na něj oči. "Rudý měsíc, poslední element," rychle jsem se zvedal, abych co nejrychleji se dostal k Taehyungovi.

"Jak se povedlo všem na to zapomenout? Muselo to být nějaké kouzlo." Zamyslel se Namjoon. "Nesmíme ztrácet čas. Musíme jít." Podíval jsem se na nechápavého Jimina a Hoseoka, který se jen před chvíli za pomoci Jina probrali a vůbec nepobírali tuto situaci. 

Rychle jsem jím vysvětlil situaci, teď už i za pomocí sloves a společně jsem se rychlejším tempem rozešli. Ošetřovna byla už jen malí kousek. "Cítím něco divného." Zastavil se Hoseok, těsně před dveřmi ošetřovny. 

Všichni jsme vytáhli pro jistotu své hůlky a byli připraveni na vše. Ve vzduchu byla cítit velké spousta černé magie. "To není dobré," poznamenal Jin, když jsem vstoupili na ošetřovnu.

Taehyung stál uprostřed pokoje. Byl vzhůru, rozšířili se mi oči nadšením. Jenže všude kolem něj poletovali v kruhu různé věci z místnosti.  "Taehyungu," zvolal jsem na ně. Taehung pozvedl svojí hlavu a já si mohl všimnout jeho sytě zelených očí, které byli plné nenávisti a zloby. 

"Salazar Zmijozel," To co stálo přede mnou rozhodně nebyl Taehyung, i když měl jeho podobu, on to rozhodně nebyl. "Konečně mě někdo poznává. Nebelvír, Havraspár a Mrzimor má sbírka je kompletní." 

Oblízl si rty velkým hadím jazykem a díval se na nás jako na kořist. "Neměli jste sem vůbec chodit." Ozvalo se přidušeně od okna. 

Byl to bělovlásek. Ležel na studené podlaze nehezky dotlučený. Z čela mu tekla krev a vypadalo to, že má nejspíše něco zlomeného, neboť se vůbec nemohl pohnout. 

"Yoongi," Jimin si k němu okamžitě kleknul a položil si jeho zkrvavenou hlavu do klína a snažil se mu jeho krvácející ránu nějak ošetřit. 

 "Vrať mi Taehyunga bestie." Zařval jsem na něj. "Opravu ho chceš? Tak jsi pro něj pojď." Na tváři měl pobavený úšklebek. Určitě je to past, jenže moc na výběr nemám. 

"Mdlobi na tebe," napřáhl jsem hůlku ve snaze neublížit Taehyugově tělu. Bude to těžké s ním bojovat. 

Kouzlo co jsem na něj však posla se zablokovalo o prolétající objekty ve vzduchu. "Moc se ti to nedaří chlapče." Zasmál se děsivým skřekem až mě z toto stoupli chlupy na rukou. 

"Jungkooku nedělej to, tohle on přesně chce." Snažil se mě zastavit Namjoon, který moc dobře věděl, že se proti němu budu chtít rozběhnout a dostat ho z Taehyunga pryč. 

Svůj vnitřní hlas ani Namjoona jsme neposlouchal, jediné co jsem momentálně dokázal vnímat byl Taehyung, který byl ve spárech Salazara. O svojí lásku nepřijdu. Rozběhl jsem se přímo za ním v naději, že ho snad dokážu zastavit.

 Tak už se blížíme do finále.