V zajetí moci /Taekook

Pomocná ruka

Pořád nemohu uvěřit tomu co mi řekla Lisa. Jimin miluje Yoongiho. Tato věta mi hrála hlavou celou dobu co jsem šel z famfrpálového hřiště spět na hrad. Za tu dobu už se venku stihlo setmít a za nedlouho bude večeře. Zajímá mě jestli se Taehyung už probral nebo bude spát až do rána. Kouzlo, co jsem na něj seslal, trvá jen asi hodinu nebo dvě, ale on spánek opravdu potřeboval, tak se teprve uvidí.

Chtěl jsme ještě zamířit do knihovny pro nějaké informace, kde by se není komnata nejvyšší potřeby mohla nacházet. Musíme to vyřešit co nejdříve, jeho síla je pořád větší a bojím se co přijde dál. Posledně to bylo jen o vlásek, ale teď o tom pochybuji. K tomu všemu vždy situaci nějakým způsobem vyřešil Yoongi, bez jeho pomoci jsme ztraceni.

"Jungkooku, ahoj dlouho jsme se neviděli." Uslyšel jsem známi hlas hned, jak jsem vyšel do knihovny v západní části hradu. "Ahoj Jisoo, to je pravda." S Jisoo jsem neměl žádnou společnou hodinu, což mě celkem mrzí. Je to opravdu hodná a chytrá holka.

"Připravuješ se na testy?" Optala se mile a zakládala knihy do regálu. "Ne tak docela." Studium mi nedělá zatím žádné problémy. Doma mě toho naučili víc než bylo třeba, možná až na bylinkářství tak krapet tápu, ale to se ještě podá.

"Jo tak, jestli by jsi s něčím potřeboval poradit stačí říct." Usmála se nevinně a prohrábla si své dlouhé havraní vlasy. "Vlastně ano." Když mi někdo nabízí pomoc proč jí nevyužít. "Víš něco víc o komnatě nejvyšší potřeby?" Optal jsem se a doufal v kladnou odpověď.

"Takže zkoumáš hrad. Něco o ní vím, musíš být konkrétnější." Opřela se o stůl a očička se jí rozzářila, strašně ráda někomu pomáhá. Namjoon o ní mluvil jako o velké sestře, i když je starší než ona.

"Spíš mě zajímá kde se nachází, potřebuji se tam dostat." Jisoo zapřemýšlela. "Komnata není na jednom místě, závisí na postavení hvězd a zvěrokruhu. "Kde přesně je ti říct z hlavy nedokážu, jen ti řeknu, že je ve sklepení, neboť je rok hada. Musíme na astronomickou věž, pro přesnou polohu."

"Ty podle hvězd poznáš kde je?" Znovu jsem se optal, strašně dlouho jsme byli na mrtvém bodě a stačilo se jen optat Jisoo. Tak lehké to bylo, opravdu? "Ovšem, astronomie je moje vášeň a k tomu už jsem v komnatě nejvyšší potřeby byla, hledala jsem nějaké staré rukopisy a je tam klid na učení, ne jako ve společenské místnosti havraspáru, kde pořád pochoduje Namjoon a obvykle něco rozbije." Uchechtla se, měla pravdu, že Namjoon je hrom do police.

"Klidně tě tam vezmu, ale až po večeři, je to přece jen až v nejvyšší věži a hvězdy jdou vidět až za úplné tmy." Venku bylo teprve šero, ještě nějakou dobu potrvá než bude naprostá černočerná tma. "A dnes má být jasno, takže jsi si vybral opravdu dobrý čas."

S Jisoo jsme opustili knihovnu a vydali se společně na večeři, která za nedlouho začne. Po dnešním tréningu jsme už dost vyhladovělí a těším se už na pořádné jídlo. Při cestě se mě ještě Jisoo začala vyptávat co vlastně v komnatě nejvyšší potřeby potřebuji. Byla opravdu zvídavá. Nechtěl jsem jí říct co se děje, nechtěl jsem přidělávat paniku a stres, který by mohla mít. Na druhou stranu lhát jí také nechci.

"To vlastně sám nevím." Pravdivá odpověď, která jí nejspíše nepostačí, jenže už jsme byli před velkými dveřmi mířícími do velké síně, kde už znělo cinkání příborů a večeře byla v plném proudu. Očkem jsem zamířil k zmijozelkému stolu, u kterého jsem poznal jedinou známou tvář, kterou byla Jennie, takže Taehyung ještě spí.