V zajetí moci /Taekook

Čistá krev

"Řekla ti něco užitečného Namjoone?" Pronesl Yoongi bez emocí a pořád se věnoval, četbě staré knihy, kterou měl před sebou.

"Nic moc bohužel, všichni víte jaká je." Rozsvítil další lampičku, která zde byla. "Řekla mi, že na hradě je dost míst a dost věcí. Celou cestu nad tím uvažuji a nemohu na nic přijít. Co myslíte vy?" 

"Dost míst a dost věcí." Zapřemýšlel Yoongi, nejspíše je něco, co je zde na hradě a může nám to pomoct. Ona vždy ráda mluvila v hádankách." Povzdechl si Yoongi a přetočil další stranu.

"Nejspíše nějaký artefakt z dob čtyř kouzelníků." Vzal si slovo Taehyung a vstal od stolu a hledal v knihovně dál. 

"Tady nic není, s tímhle jen ztrácím čas." Zabouchnul knihu, až z ní odletěla vrstva prachu. "Jungkooku podej mi je." Co mu mám podat. Překvapeně jsem na měj hleděl a poté mi to došlo. Přeci mám v rukou ty dějiny.

"A jo vlastně promiň Hyung," podal jsem mu starou knihu. Počkat já jsem mu řekl Hyung, kupodivu mu to vykouzlilo úsměv na tváři. Pořád nechápu, proč mají tolik nenávisti ke zmijozelské koleji. 

"Je opravdu stará, tvůj rod bude nejspíše starý. Divím se, že nejsi ve zmijozelu." Poznamenal Yoongi, opatrně otvírající starou rozpadající knihu. "Moje babička si vzala mudlu, a tím čistokrevná linie zanikla." 

"Aha," prosté aha, už jsem čekal nějakou řeč o tom, že je důležité držet krevní linii, ale nic se nestalo. "Yoongi? Jaký máte názor na udržení krevní linie?" Musím se zeptat, vím jak otec vyšiloval, když zjistil, že jeho tchán je mudla a kruval se zmijozelem má dost společného.

"Mě je to celkem jedno, ať je kdo s kým chce. Já to nějak neřeším, i když nejspíše všichni ostatní ano. Třeba můj bratr by s mudlou nikdy nebyl, alespoň to tvrdí, ale láska si nevybírá." Oba jsme se podívali na černovláska, který zrovna četl nápisy knih  v jednom z regálů. Byl od nás ovšem v dost velké vzdálenosti, aby nás neslyšel.

"Hlavně mu to neříkej, nejspíše by vyšiloval, že i jeho bratr je proti němu." Víc se přiblížil, kdyby nás snad opravdu mohl slyšet. "Chápu," Přikývl jsem a znovu jsme se vrhnuli do staré knihy matčiného rodu.

Namjoon momentálně náš rozhovor vůbec nevnímal. Nejspíše byl dost zadumaný, tím co mu řekla šedá dáma. "Dost míst a dost věcí."

Mezitím se Taehyung vrátil s knihou, která očividně byla stejně stará jako ty jež jsme měli už na stole. "Artefakty, období čtyř kouzelníků." Zpět si sedl na své místo a já se nezmohl než se na něj jen dívat a dávat si pozor ať neslintám. 

"Nějaký problém Jungkooku?" Otočil se na mě a zdá se, že mé naprosté zírání bylo odhaleno. "Ne nic jen jsem se zamyslel." Rychle jsem odvrátil pohled os té dokonalé tváře s pronikavýma očima.

"Musíte to vzít z jiného pohledu. Kde je nejvíce věcí." Zapřemýšlel Yoongi a otočil další stranu dějin kouzel. 

"Že nás to nenapadlo." Prohlásil s trochu menší nechutí Taehyung. Chytil knihu do rukou a začal listovat. "Co hledáš Taehyungu?"

Taehyung neodpověděl a projížděl další stany knihy. "Tady," ukázal na jednu stranu a mírně se pousmál. Myslel jsem, že se rozteču.

Tak jsem trochu nachlazená, proto teď nebyli části. Měla jsem se tepleji obléct, ten studený vítr byl opravdu vražedný. Jak se vám to zatím líbí, je to spíše detektivní fantazii než nějaká romance. Do budoucna chcete spíše slaďárnu nebo se vám to takhle líbí?