V zajetí moci /Taekook

Nevědomost

Celá třída rázem ztichla. Paní profesorka měla vůči všem studentům vydobytý opravdoví respekt. Během její hodiny se nikdy nikdo nebavil a perfektně se věnoval látce.

"Dobré ráno třído, dnešní hodinu bych chtěla věnovat přeměně brku v myš." Stoupla si před katedru a začala psát nejspíše zaklínadlo na tabuli. "Zkuste si to říct nejprve na nečisto a poté k tomu použít hůlku."

Všichni jsme zkusili zaklínadlo vyslovit, pár z nás to měli špatně, tedy spíše jen Jimin, kterému pomohla se správnou výslovností a poté už jsme se všichni mohli vrhnout na kouzlo. Byl jsem trochu skeptický, můj šestý smysl mi naznačoval, že je něco špatně. Jenom že mi neřekne co.

Raději jsem měl hůlku ve střehu a počkal, až kouzlo provedou dříve mí spolužáci. Ruka se mi strašně klepala a já nevěděl vůbec proč. Po chvíli jsem do mí dostal křeč a hůlka mi z ruky vypadla.

"Jeon nedělejte kraviny." Okřikla mě profesorka, když jsem se nemotorně shýbal pro hůlku. "Promiňte," znovu jsem se zvednul a začal se mi trochu pohupovat svět. Sakra co se to se mnou děje.

Natáhl jsem hůlku k brku a řekl zaklínadlo. Povedlo se mi, ve vteřině místo brku byla na stole malá bílá myška. Byla moc pěkná. Hlava se mi však zamotala ještě víc a já začal padat dozadu.

"Jungkooku," skácel jsem se k zemi. Taehyung se ke mě hned sklonil. Celá třída se na mě otočila. "Jsi v pořádku? Nebolí tě nic?" Taehyung mě zasypal salvou otázek, na které jsem neměl sílu odpovídat.

O chvíli později jsem uviděl, jak se nade mnou sklání ještě paní profesorka. "Kim odveďte ho na ošetřovnu." Taehyung přikývl a snažil se mě pomoc vstát. Nohy mě ale vůbec nechtěli poslouchat a měl jsem je jako z želé.

"Zvládneš vstát?" Další otázka na kterou neznám odpověď. Opatrně jsem se tedy snažil vyškrábat do stoje, ale vůbec mi to nešlo. Vyděl jsem všude znepokojené pohledy studentů.

"Takhle asi ne." Konstatoval chladně a vzal si mě do náruče. "Hyung," vše co jsem řekl, než jsem usnul v jeho náručí, byl jsem vážně  strašně unavený. Už jsem ani nezvládl mít víčka otevřená.

"Co se mu stalo?" Uslyšel jsem ženský hlas a snažil se alespoň rozlepit oči. "Skácel se na zem při hodině. Nevím co mu je, celý včerejšek byl unavený a dnes se zhroutil." V Taehyungově hlasem jsem slyšel starost.

"Polož ho sem." Poukázala na jedno z mnoha lůžek a já po chvíli pod sebou pocítil měkkou matraci. "Je při vědomí, chlapče co se ti stalo." Já nevím, vždyť mi ještě předevčírem bylo skvěle.

"Nevím," vysípal jsem ze sebe. Můj hlas zněl úplně jinak. Taehyunga to očividně krapet vyděsilo, co si budeme mě také. Takhle jsem nikdy nezněl.

"Co se mu stalo." Nad sebou jsem viděl další známou tvář. Yoongi, on vlastně je pořád na ošetřovně, i když by ho měli každým dnem pustit.

"Udělám vyšetření a poté vám dám vědět, Yoongi a vy se vraťte do postele." Zavelela a mávla nad mým tělem hůlkou.

"Bolí tě něco? Klidně jen přikyvuj, když nemůžeš mluvit." Podívala se mi do tváře a soucitně se pousmála. Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas nic mě nějak převratně nebolelo. Jen jsem byl zkrátka moc unavený a po pár okamžicích jsem usnul.