V zajetí moci /Taekook

Pravé barvy

Už mám alespoň patnáct minut zpoždění, doufám, že mě Lisa nepřetrhne jako hada. Vím, jak moc jí záleží na dobrém týmovém výkonu. Rychle jsem se převlékl a vytáhl své koště z kůlny a hned co jsem opustil prostory hradu jsem nasedl a vyletěl k hřišti, protože pěšky by mi to zabralo nejméně pětkrát tolik.

"Jsi tu pozdě," poznamenala Lisa, která ke mě hned, poté co mě spatřila, přiletěla. "Omlouvám se, už se to nestane Liso." Nahodil jsem svůj nevinný králičí úsměv, který vždy všechny obměkčí a doufal v úspěch, který se o chvíli později dostavil. 

"Dobrá, hlavně že jsi už tady." Začali jsme s tréningem a nevypadalo to vůbec špatně, jen Jimin se na pozici odstřelovače necítil nejlépe, Očividně byl pořád podrážděný, že již není nebelvírský chytač. 

Zrovna jsem mířil střemhlav k zemi, kde jsem zahlédl malou zlatonku. Jenže mě něco trefilo. Zavrávoral jsem, vůbec jsem to nečekal. Myslel jsem, že je to potlouk, ale kdyby to opravdu byl potlouk, už dávno ležím na zemi. 

"Jimine, sakra co to děláš!" Ozvala se Lisa, řádně kárající malého růžovovláska. To byl camrál? On mě trefil úmyslně? Chápu, že je Jimin naštvaný, ale mohl jsem klidně spadnout a něco si udělat. 

"Všichni dolů." Zapískala Lisa a všichni jsme se snesli do středu hřiště. "Pro dnešek konec, nic se nesmí přehánět. Můžete jít, děkuji." Lisa dokončila. "Tedy Jimine, Jungkooku, vy tu zůstaňte."

Oba jsme se na ní zpět otočili a pak jsme posunuli pohledy na sebe navzájem. Jimin mě propaloval nenávistným pohledem skrz na skrz. "Hele Jimine, nedělej pořád ukvapené závěry, ale to co jsi teď předvedl bylo nebezpečné." Znovu začala Lisa a měl jsem pocit, že je snad nějaká profesorka, co kárá studenta.

"Klid Lisi, vždyť se nic nestalo." Uchechtl se a ve mě se začala vařit krev.  "Neboj se, příště až to udělám tak to nebude můj spoluhráč, ale někdo ze zmijozelu, nejlépe Yoongi. Hezká představa. Yoongi rozpláclí na zemi." Já toho člověka opravdu nenávidím.

"Jimine pochybuji, stejně si příští týden proti Yoongimu nezahraješ." Všichni pochybují, že se do té doby probere, pokud se probere, natož aby hrál famfrpál. "Jak to jako myslíš Jeone? Vyšoupl jsi mě z místa chytače a teď už chceš i z týmu?" Založil si ruce na hrudi a čekal na mojí odpověď.

"Ne Parku, jde o to, jak si pořád přeješ Yoongiho smrt, možná se ti to splní. Už druhý týden leží na ošetřovně v bezvědomí." Už jsem úplně ztratil nervy a zařval jsem na něj, i Lisa se vylekala. "Co?" Jimin vytřeštil oči. "Slyšel si dobře," měl jsem nutkání dojít k němu a jednu mu vrazit. 

"Co se mu stalo?" Jeho hlas zněl zlomeně. On o tom vůbec nevěděl. Byla pravda, že Yoongi vynechával značné množství hodin, ale myslel jsem, že už o tom bude celá škola vědět. Lisa byla stejně překvapená jako Jimin.

Jiminovi se zaleskli oči, najednou vypadal jako raněné štěně. "Nikdy jsem si nepřál jeho smrt." Jeho hlas byl dost roztřesený. Z tváře si setřel jednu neposednou slzu. Rychle nasedl na své koště a vydal se k hradu. 

"Co to mělo znamenat?" Podíval jsem se na Lisu. Vůbec nechápu co se tu teď stalo. "Jimin ho miluje, miloval ho od prvního dne na škole." On co? "Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice Jungkooku, pojďme už zpět do hradu, stmívá se." 

Tak tady máte začátek Yoonmin, ve tři ráno. Už jsme u 40. kapitoly to strašně utíká.