V zajetí moci /Taekook

Péče o kouzelné tvory

Ranní paprsky mě osvítili obličej a tak mě přivedli do nového dne. Všude už pobíhali studenti a chystali se na další den. Divím se kolik ranních ptáčat tu je.

"Pondělí," uslyšel jsem chraplavý zvuk hned vedle mě. Jimin se zřejmě také teď probral. Nejspíše všudypřítomným hlukem, neboť slunce k jeho posteli ještě nedorazilo.

Bác! Jimin se sesunul z postele dolů. "Proboha jsi v pořádku?" Hned jsem vyskočil na nohy a pomohl jsem mu vstát. Mojí ruku okamžitě odstrčil. "Od zrádce pomoc nechci." Sám se zvednul na nohy a vydal se upravit. No to bude ještě na dlouho očividně.

Rozevřel jsem svůj pergamen, abych se podíval co mám první hodinu. "No potěš koště." Péče o kouzelné tvory to abych sebou hodil, je to až skoro u lesa. Rychle jsem pobral vše důležité a vydal se na hodinu.

Stihl jsem jí jen tak tak, chvíli jsem i běžel a během toho běhu jsem přes sebe ještě házel plášť. Hned poté co jsem dorazil a stihl popadnout dech se objevil profesor.

"Už jsem myslel, že jsi se nechal inspirovat mým bratrem a ještě vyspáváš." Strašně jsem se ho vylekal. "Taehyungu?" Otočil jsem se na něj, vypadal stejně dokonale jako pokaždé, jen jeho úsměv se mi moc nezamlouval.

A vlastně ano, on mi vlastně řekl, že tomu dá jeden den. Zajímalo by mě, jak moc se kvůli tomu musí přemáhat, neboť ten úsměv který má na obličeji je neuvěřitelně falešný.

"Dobré ráno," úsměv jsem mu oplatil. Samozřejmě jsme na sebe hned strhli nechtěnou pozornost. Očividně je dost neobvyklé aby se tu s ním někdo bavil. Jak jsem mohl nyní poznat na znepokojených výrazech z řad spolužáků.

"Zdravím třído, dnes se budeme starat o draky, jsou to ještě mrňata, ale už v tak útlém věku chrlí oheň, tak si dejte bacha." Došel muž spíše poloviční obr s mohutnými fousy, přes které mu nebylo skoro vidět do obličeje.

"Draci super." Zaslechl jsem někde z davu studentů. Vlastně jsem se ani nepodíval, kdo vše tu je. Dotyčný, který právě mluvil, byl totiž Jackson. Nadšení mu očividně nechybí, já jsem spíše realista a budu si dávat obezřetný pozor na ten oheň.

"Měli by vás být šestnáct a mám tu čtyři draky. Takže udělejte skupinky po čtyřech." Profesor si nás raději přepočítal. "Patnáct? Kdo chybí nebo už snad neumím počítat?" Podrbal se na bradě, i když přes ty vousy to nejspíše moc nejde.

"Park tu není." Hwasa? Jedna z dalších členů našeho famfrpálového týmu, nevěděl jsem, že je stejný ročník. Zatím jsem jí na žádné hodině neviděl, buď chodí na zcela jiné předměty nebo jsem opravdu nevšímavý.

"Jimin, že mě to nenapadlo hned, ten kluk prostě nikdy nepřijde včas." Všichni si začali tvořit nějaké skupinky. "Hwasa, Jacson nechcete být s námi?" Oba dva se na mě otočili a když námi myslím mojí maličkost a jeho dokonalost znejistěli.

"Hele," chtěl začít Jackson, ale já jsem na ně vrhl svůj králičí úsměv. No tak nemůžu mu dát zapravdu. "Asi je jedno jestli mě podpálí drak nebo on." Pokrčil rameny Jackson a já to bral jako souhlas. Hwasa neměla co říct, jen přikývla a přidala se k nám.

"Už jsem tady!" Jiminův pisklavý hlas se nesl už z dálky. "Ano Jimine to vidím, ale asi tak o deset minut později. Tady je skupinka o třech členech přidej se k nim a srážím nebelvíru deset bodů, snad přijdeš příště v čas."