V zajetí moci /Taekook

Mlha

Pořád jsem rozdýchával dnešek. Co se vlastně vše odehrálo. "Poslední element, vítr." Ležel jsem na posteli ve společenské místnosti Nebelvíru a hleděl na strop, jako by tam snad byly napsané všechny odpovědi na mé problémy.

Taehyunga odnesli a já o něm nic nevím. Jít za ním nesmím, protože nejsem jeho příbuzný. Yoongi mi slíbil, že až něco zjistí, dá mi vědět. Zatím nemůžu dělat vůbec nic. Jen tu ležet a přemýšlet a trápit se.

Venku začala bouřka a kapky deště začali burácet na okénko vedle mé postele. Bylo to jistým způsobem uklidňující. Bylo zde až příliš velké ticho. Nikdo zde zatím nebyl, všichni studenti jsou nejspíše teď na večeři. Jen já nemám ani pomyšlení na jídlo.

Je čas se připravit na střet se samotným Zmijozelem. Už na nás poštval všechny živly, takže teď je na řadě on sám. Podíval jsem se na noční stolek, kde jsem měl deník, do kterého jsem si zapsal, kdy přesně má být.

"Rudý měsíc je dnes!" Nedokázal jsem uvěřit vlastním očím. Vždyť? Celou dobu jsem měl v hlavě poslední element a famfrpálový turnaj a hlavně ještě potom Taehyunga, že jsem na to úplně zapomněl.

"Musím najít pomoc." Rychle jsem vyskočil z postele a snažil se někoho najít. společenská místnost Nebelvíru však byla naprosto prázdná. "Sakra." Rychle jsem vytáhl svojí hůlku a zůstal ve střehu.

Rychle jsem se vydal po pohyblivých schodech dolů do jídelny, kde by měli nyní všichni studenti být. Po cestě se mi ozýval můj šestý smysl, který mi napovídal, abych byl ještě opatrnější. Bral jsem schody po dvou abych se dolů dostal co nejdříve.

"Jungkooku kam tak spěcháš?" Uslyšel jsem známí hlas a zastavil svůj běh. Potřebuji pomoc a vůbec nevím kde jsou ostatní.

"Hoseoku!" Oslovil jsem zmateného hnědovláska z Mrzimoru. Byl mým během dost překvapen. "Potřebuji pomoc." Pronesl jsem mezi nádechy, abych pobral dech a mohl dále pokračovat v objasňování situace.

"Dnes je krvaví měsíc. On se dnes vrátí." Stručně jsem mu vysvětlil situaci. "Kde jsou ostatní?" Pozvedl jsem rameny že nevím. "Jungkooku já pomoc nemůžu, dnes je úplněk a proto nejsem na večeři, každou chvíli vyjde měsíc a já potřebuji být z hradu co nejdál."

"Ksakru." Zaklel jsme a podíval se směrem k velké síni, která byla zavřená. To bylo v tuto dobu neobvykle, spíše to bylo až moc podezřelé.

Došli jsme s Hoseokem opatrně k mohutným dveřím a snažili jsme se je otevřít, však bez úspěchu. "Alhomora." Použil jsem hůlku, kterou jsem celou dobu svíral v ruce. Dveře se však ani nepohnuli.

"To není dobré." Řekl Hoseok a já začínal krapet panikařit. "Jestli jsou teď všichni na večeři..." Začal Hoseok a já mu do toho netaktně skočil, neboť mě něco došlo. "Všichni ne, Yoongi bude u Taehyunga."

Znovu jsem se rozběhl, ale na opačnou stranu směrem k ošetřovně, kde jsem doufal, že je oba najdu. Hoseok běžel v závěsu hned za mnou. V téhle situaci je jeho přeměna na vlkodlaka úplnou banalitou.

Už jsme míjeli druhou chodu a začalo se mi zdát už při probíhání první, že se tu tvoří mlha. Nyní jsem si tím byl naprosto jistý.

"Stůj," Uslyšel jsem zašeptání u svého ucha. Hoseok mě zastavil. "Někdo tam je." Kývl směrem k chodbě, kde šla vidět silueta člověka. Jenže kdo to je?

Další část po věčnosti. Teď jsem dva týdny dojížděla každý den z Olomouce do Brna a byl, žádný čas na psaní. Nyní už se přestěhuju a bude čas to nějak rozumně ukončit. Jdu do malého bytečku s dalšími šesti lidmi a říkám si, že když to zvládli BTS tak já taky.