V zajetí moci /Taekook

Kletby

Najednou nastala naprostá tma a já jako bych se vznášel na nebi. "Kde to?"
Netrvalo dlouho a udeřila do mě krutá rána reality. Bolelo mě celé tělo a bylo celkem namáhavé se zvednout.

Ostatní na tom nebyli jinak, jen Yoongi vypadal, že už nemá žádnou sílu na to se zvednout. Sebral jsem veškerou energii a popadl svojí hůlku a hodlal se na Salazara zaútočit. 

Je tu pořád ten velký problém, jakmile na něj zaútočím, ublížím tím také Taehyugovi. Měl mě v pasti a jsem si jistý, že si toho byl plně vědom. 

Zkusil jsem ho odzbrojit, jenže se mi to nezdařilo. Taehyungovu hůlku dřímal pořád v rukou. "Není špatná." Poznamenal a prohled jsi jí pečlivěji. 

"Jenže moje je o dost lepší. Takže kde je?" Rozhlédl se okolo. Až teď mi došlo, že jsme opět v té jeskyni pod hradem. Mé noční můry se stávají realitou.

"Ty," otočil se směrem k Yoongimu, který se jen tak tak držel při vědomí. "Ty patříš do zmijozelu, takže, kde je má hůlka. Tenhle jí u sebe neměl, což znamená, že jí musíš mít ty." Napřáhl hůlkou před sebe a pomoci kouzla zvedl Yoongiho. 

"Kde je!" Jeho hlas byl dost hlubší, už mu docházela trpělivost. "Naser si," Yoongi zaklel a vyplivl trochu krve, která nejspíše tekla z jeho rozseknutého rtu. 

"Obracíš se zády ke své krvi?" Podivil se a ještě víc se rozčílil. Yoongiho jsem snad nikdy v  životě neslyšel klít, vždy byl takové zdvořilí, tedy alespoň na mě, jak si pamatuji.

"Krucio," Salazar znovu mávnul s hůlkou. Z Yoongiho se vydral hrdelní výkřik a začal se svíjet bolestí. "Krucio," zopakoval svůj čin a Yoongi opět hrdelně zavyl. 

"Už mi to řekneš nebo se ještě pobavíme?" Nechal Yoongiho spadnout na chladnou zem. Já a i ostatní jsem se na celou scénu jen nevěřícně dívali. Nikdo neměl sílu na nějaký vzdor. 

"To mě budeš muset zabít." Pousmál se vítězně Yoongi, i když mu po tváři pořád běhala bolestná grimasa. 

"Nebudu Imperio," Salazar použil další z kleteb, které se nepromíjejí. Yoongi se snažil vzdorovat, ale této magii se vzdorovat prostě nedá. "Dej mi mojí hůlku."  Na každé slovo si dal patřičný důraz. 

Yoongi se nemotorně zvedl na nohy, přičemž asi třikrát zavrávoral. Musí být dost potlučený. Zašmátral v kapse svého pláště a vytáhl onu hůlku. 

Salazar se rozesmál. "Ty jsi jí měl celou dobu u sebe." Uchopil jí do rukou a švihl. Hned na to se Yoongi ocitl na skále, o kterou se silně praštil a znovu upadl do bezvědomí. 

"Nyní už mám vše pro dovršení nadvlády ve světě." Došel do středu knihovny a položil tak onu knihu, kterou jsem ho nedopatřením zřejmě probudil. Morellomicon myslím, že se tak jmenovala. 

"To ti nedovolíme," Namjoon se pracně zvedl na nohy. Hned na to se začali zvedat i ostatní. Jin s Hobim se postavili za Namjoona, zatím co Jimin se pomalu přiblížil k Yoongimu, který měl stále zavřené oči. 

Snažil jsem se zvednout také a po chvíli jsem již stál pevně na nohou. Taehyunga se jen tak nevzdám. 

"Vy si opravdu myslíte, že mě dokážete porazit? Naivní, jste tak naivní." To jsem si vzpomněl, Taehyung mě kdysi také nazval naivním. Na vteřinu jsem zapochyboval o jeho loajalitě, ale to nemůže, ne.

"Tak do střehu děti."  

Tak a finální boj je tady. Spoiler někdo umře.