V zajetí moci /Taekook

Vajíčka

Dnes je sobota, konečně se mohu prospat až do nevidím, tedy do deseti, protože to je poslední chvíle, kdy ještě vydávají snídani, na které chybět nemáme. Snídaně je nejdůležitější jídlo dne, jak říká většina učitelského sboru.

"Jungkooku, dobré ráno. Včera jsem tě neviděl na pokoji, tak jsem za tebe nakrmil Kookie." Felix na snídani ke mě přihopkal. Říka jsem si, že má plnou misku. "To jsi byl ty, děkuju." Felix si vedle mě hned přisedl a dal se do míchaných vajíček.

"Ahoj Jimine." Pozdravil jsem růžovovláska, který si zrovna sedl skoro naproti mě. "Čau," prosté nevýrazné čau. "Co ti je?" Optal jsem se, protože takovou reakci jsem zrovna nečekal. "Nic," klasická ženská odpověď, když se něco děje.

"Jungkooku přeloží ti Jiminovo nic. Jsem jsem na tebe naštvaný, protože jsi nebelvírský chytač ty a ne já." Řekl Felix a Jimin úplně zrudl vzteky.

"Tak to vůbec není." Rozkřikl se na Felixe až se někteří studenti otočili, aby zjistili co se děje. Jimin hned pochopil, že má trochu zvolnit a znovu začal trochu tiším hlasem. "Tak to není."

"A jak to teda je Hyung, já se obvykle nepletu." Usmál se jako sluníčko a všichni jsme čekali na Jiminovu odpověď. Ta ale nepřišla. "Tvé mlčení mi dává za pravdu." Poukázal na něj vidličkou, ve které ještě před chvílí měl kousek vajíčka.

"Jimine nebuď urážlivka." Zrovna když se Jimin měl k odchodu, protože žádné rozumné argumenty nenašel, se u stolu objevila Lisa. "Já nejsem urážlivka." Složil ruce na hrudi, čímž potvrdil, že urážlivka je.

Všichni vybouchli smíchy, tedy až na Jimina. "Jimine klid prosím tě, stejně dříve nebo později by byl chytačem někdo jiný. Tak sedej." Chytila ho za ramena a donutila ho sednout.

"Nikdo nás řádně nepředstavil. Jsem Ahn Hyejin, ale pro všechny jsem jen Hwasa." Podala mi ruka a já ji přijal. "Jeon Jungkook."

"Tak povídej Liso." Otočila se na dotyčnou. "Počkáme ještě na ostatní." Na to Hwasa přikývla a sedla si na volné místo u stolu a začala jako mi ostatní snídat.

"Jsme tu, promiň za to zpoždění. Včera byla astronomie a trochu se to protáhlo, takže jsme dnes nemohli vstát z postele." Přiřítil se zbytek nebelvírského týmu.

"Je mi to jasné, děkuji za přesvědčivou výmluvu jako vždy. Takže kdy chcete tréning. Co jsem tak zjišťovala čtvrtky k večeru by měli být volné. Někdo nějaké námitky. Nikdo by tam teoreticky mít nic neměl."

"Není problém Lisi a když nás teď omluvíš ta snídaně vypadá dobře." Všichni si posedali ke stolu a začali snídat.

Nacpal jsme se k prasknutí, domácí skřítci zde vaří opravdu skvěle. "Jungkooku, máš plány na dnešek?" Otočil jsem se na dotyčného a musel jsem se usmát. "Nemám Hyung." Namjoon stál u našeho stolu a já viděl, ty otrávené tváře spolužáků z nebelvíru.

Vstal jsem od stolu, stejně už jsem byl po snídani. Zatáhl jsem ho od stolů dál, aby nevnímal všechny ty nenávistné pohledy. Proč se jen tak musí chovat. Vždyť je jedno, kdo je z jaké koleje.

"Co máš v plánu Namjoone?" Usmál jsem se na něj, když už se na něj všichni mračí, tedy až na Felixe.

"Půjdeme s kluky do Prasinek přidáš se?" O Prasinkách jsem už slyšel, je to jedna z mála čistě kouzenických vesnic. "Půjdu rád, jo a chtěl bych s tebou něco probrat."

"Jasné Kookie, ale nech si to až ke Třem košťatům. Je to ta nejlepší hospoda široko daleko." Zasnil se Namjoon, musím uznat, že ten jejich ležák je proslulí, ale ještě nikdy jsem neměl tu čest ho zkusit. "Dobrá."