V zajetí moci /Taekook

Kniha

Už nastal večer a venku se začalo značně ochlazovat, tak jsme se rozhodli odejít. Kluci si šli po svém a já se tedy vydal na průzkum hradu. Felix se zdá jako skvělí člověk, jsem velice rád, že společenské místnosti Nebelvíru si budu moc s někým povídat.

Vydal jsem se po jednom z mnoha schodišť, které byli po celém hradě. Cesta mi po několika minutách, přišla strašně dlouhá. Ty schody snad nikde nekončí. Svíce, který byli po stěnách onoho točitého schodiště se začali ztrácet, ještě před pár metry byli pravidelné, ale teď byl zázrak, když jsem viděl na jediný krok.

"Lumos," vytáhl jsem svojí hůlku. Protože cesta již nebyla osvětlená vůbec. Něco mi v hlavě říká, že tato část školy je pro studenty nedostupná nebo sem prostě jen nikdo nechodí, tak bych se mohl nejspíše otočit a jít zpět nahoru.

Má zvědavost mi však nedala a já scházel čníval hlouběji, už jsem si byl dokonce jistý, že nejsem ve škole, ale že jsem pod školou. Schodiště je snad nekonečné, zahlédl jsem na jednom ze schodů myš, která hned co mě uviděla utekla.

"To jsem až tak děsivý?" Uchechtl jsem se nad vlastní poznámkou. Nejsem nějaký egoista, ale myslím si, že vypadám dobře. No v porovnání s Taehyungem ze zmijozelu jsem pytel odpadků, ale to každý možná až na Jina.

Najednou jsem uviděl konec schodiště. Už jsem si myslel, že se nedočká. Pak mi, ale došlo, že to nejspíše budu muset šlapat zpět nahoru, ksakru.

Vstoupil jsem do místnosti, "Lumoc," světlo, které jsem měl na své hůlce, jsem poslal vzhůru. Chtěl jsem osvětlit celí prostor co zde byl. Nešlo zde vidět ani na krok.

Byla to obrovská podzemní jeskyně, do které neprocházelo, žádné světlo. Většina jeskyně byla pod vodou. Přede mnou byl most přes ní na malí ostrůvek, kde něco očividně bylo.

Prošel jsem tedy přes onen most, s tím že jsem se díval pořád na vodní hladinu, která nebyla tak klidná, jak jsem očekával. Teď jsem musím doufat, že to co je tam dole, jsou jen neškodné ryby.

Úsměšně jsem přešel na druhý břeh. Ten ostrov, jak jsem zjistil, byl perfektní kruh. Nejspíše to tu někdo musel vybudovat. První krok, který jsem udělal zapříčil lehké zemětřesení. Najednou se ze země vyhrnuli dřevěné komody s knihami. Dohromady jich bylo pět. Všechny až na jednu byli naplněné knihami, které vypadali dost staře a všechny byli od pavučin.

Poslední komoda, ta která byla přímo naproti mně, měla pouze jedinou knihu. Došel jsem k ní a vzal jsem jí do rukou. Musela být opravdu stará pomyslel jsem si.

Kniha potažená dračí kůží se děla za dob čtyř kouzelníku. Od velkého převratu před dvě stě lety, bylo zakázáno obalovat knihy do dračí kůže, neboť jsme je tím skoro vyhubili. V té době se dračí jedinci počítali na desítky kusů.

Na přední straně byl vypálený znak. Byl to pentagram, jehož části tvořili skroucení hadi po bleším ohledání přední strany. Neměl bych na něco takového nejspíše ani sahat. Má zvědavost je ale mnohem vetší než strach.

Svojí hůlku jsem měl ve střehu, musím se připravit na cokoliv. Opatrně jsem rozevřel knihu. První jsme si oddech, když jsem viděl jen slova, která ležena na starém pergamenu.

Žádný bubák na mě nevyskočil naštěstí. To jsem, tak trochu zakřikl. Ozvala se z knihy divná řeč. Trvalo mi dlouho jí rozeznat, ale poté jsem si vzpomněl. Hadí řeč! Už jsem jí slyšel, ale nikdy jsem se jí nenaučil. Otec chtěl abych jí uměl, jenže já pro to nemám, žádné předpoklady. Co teprve, až se dozví, že nejsem ve zmijozelu.

Najednou kniha vzplanula a vypadl z ní smaragdově zelený had. Hned jsem o kousek odstoupil a namířil na něj hůlkou. "Přeci by jsi mi neublížil." pronesl had a zformoval se do lidské podoby. Než to však stihl rozplynul se na spoustu kousků, který odnes vítr.

"Sakra co jsem to udělal," podíval jsem se na obrázek v knize a zděsil jsem se. Musím ho dostat zpět do knihy, ať to stojí co to stojí.

Znovu se začala pohybovat podlaha a já cítil, jak mi do bot teče voda. Musím odtud, ostrov se pomalu propadal pod vodu. Jestli tu budu ještě chvíli utopím se.

Rozběhl jsem se k točitému schodišti a rychle stoupal vzhůru. Hladina vody se více a více zvedala. Nebyl jsem dost rychlí. Brzy jsem měl vodu už po kolena. Takhle neumřu.