V zajetí moci /Taekook

Oheň

Vracel jsem se společně se svým týmem do prostor hradu. Venku již se setmělo a měsíc začal zářit na obloze. Všichni studenti se už někam rozeběhli. Jimin má nějakou práci, co mi tak říkal a Felix se někam vypařil.

Rozhodl jsem se tedy ještě podívat po škole. Doufám, že znovu se nebude opakovat ta událost jako včera. Poté ale mi něco došlo. Kde je ta kniha?! Nejspíše zůstala u těch schodů do jeskyně.

Rozešel jsem se tedy dolů v naději, že jí najdu. Cestu jsem si naštěstí nějakým záhadným způsobem pamatoval. Netrvalo dlouho a došel jsem na ono místo. Jenže byla tu jedna věc jinak. Kde jsou ty dveře?

Zkusil jsem je nahmatat na zdi, ale nikde nic nebylo, jako by snad tu nikdy nebyli. Nezdálo se mi to třeba? Nic tu není. Třeba to byl přeci jen ten Yoongi a nějak mi upravil paměť. Proč by, ale tak vyšiloval? "Sakra."

"Co tu děláš?" Ozval se z poza rohu hluboký hlas. Hned jsem se otočil za hlasem. Byl to Taehyung, nevypadal zrovna nadšeně, že mě vidí. No to nebyl nikdy, pomyslel jsem si. "Zkusil jsem najít ty dveře, ale nejsou tu."

"Jestli je to opravdu ta kniha, kterou mi popisoval Yoongi, tak by jsi se tu sám potulovat rozhodně neměl." To se snaží projevit zájem? Nechápu,proč se stará. Když mě skoro na hodině profesorky McGonagalové otrávil.

"Co je přesně v té knize? Proč je tak nebezpečná?" Nemám z toho dobrý pocit. Nechápu, co jsem v té jeskyni našel. "Já to přesně nevím, to ví můj bratr. Já se o historii školy nikdy moc nezajímal."

Došel k jednomu ze svícnů co zde byli a prsty jednu ze svíček uhasil. "Někdy musíme do temnoty, neboť některé věci co chtějí být zakryty, na světli neuvidíš." Pomalu zhasínal další svíčky a na zdí se pomalu rýsovali dveře.

"Jsou tu, tak asi nejsem šílenec." Došel jsem k nim a chtěl jsem chytit za kliku, jenže mě Taehyung v pohybu zastavil rukou. "Počkej, nevíš co tam může být." Vytáhl svojí hůlku, která byla celá černá a naprosto rovná.

Já jsem tedy vytáhl svojí hůlku také. "Můžeme?" Optal se a já mu lehce přikývl. "Alhomora," Taehyung otevřel pomocí kouzla dveře. Najednou tu začalo být větší teplo než předtím.

"Plameny," ze schodů, které byli hned za dveřmi se začali linou plameny. Rychle jsem zareagoval a zavřel dveře. Ty však začali hořet také. "Sakra," zaklel jsem, když se oheň začal šířit kolem nás.

"Musíme to uhasit nebo tu uhoříme." Oheň nás úplně obklíčil. Taehyung hned začal ze své hůlky házet proudy vody. Já mu hned pomohl, ale plameny byli silnější.

"Musíme pryč, jinak tu umřeme." Měl naprostou pravdu. Jenomže jediná cesta pryč, je přes ty plameny. "Tak na tři," připravili jsme si hůlky a k nejbližšímu východu a začali odpočet.

"Teď," rozběhli jsme se vstříc plamenům. Naštěstí se nerozšířili daleko a po chvíli se nám povedlo z nich dostat. Jenom že plameny se šířili dál. "Musíme pro pomoc nebo shoří celý hrad."

Oba jsme se rozběhli chodbou, hledající jakéhokoliv člena učitelského sboru. "Yoongi," ozval se Taehyung přes celou chodu. Vždyť to je jen nějaká kočka. Mu asi šplouchá na maják.

Nejspíše ne, z kočky se ve vteřině stal Taehyungův starší bratr. "Co se děje?" Díval se na nás znepokojivým pohledem. Zatím co my jsme popadali dech z běhu.

"Severní sklepení hoří," řekl mezi hlubokými nádechy Taehyung.