Důležité pro čtení!
Je to tam, lidi! Dala jsem to! Nebo spíše MY jsme to dali! Mám svých prvních 100K! Což je neuvěřitelné! Pořád se navíc držíme na žebříčku Fan fikcích jako první, a to mě strašně moc těší! Děkuju Vám strašně moc!❤️❤️❤️
Možná jsem bisexuálka, zoofilka, nekrofilka....(já fakt nwm, kdo všechno můj příběh čte😂😂😂), protože Vás miluju, ale je mi to jedno! Jste součástí mého dementního života a přirostli jste mi k srdci, Vy moji nadržení Haroldovci....
↑↑↑ Neřešte mé divné výrazy, protože jsem teď rozvášněná a já nwm, co ještě😂😂
*
Nejméně třikrát jsem prošla okolo pevné linky a zastavila se s myšlenkou, že zavolám své matce, abych se dozvěděla něco víc o svém ztraceném otci. Bohužel, také třikrát jsem tu myšlenku zavrhla a dobelhala se ke své posteli, na kterou jsem se poté i svalila. Možná, že je to tím, že se bojím. Bojím se toho, co mi mamka řekne, a bojím se toho, co jí vlastně řeknu já. Svěřím se jí snad s tím, co se v posledním měsíci odehrálo? Řeknu jí o tom, že se nikdy nestane babičkou?
Sebevědomě jsem došla už po čtvrté k našemu společnému telefonu a s třesoucími prsty vyťukala matčino číslo. Jakmile začal hovor vyzvánět, pocítila jsem podivný pocit v hrudi. Potřebovala jsem Harryho, jenomže ten někam ráno odešel a nechal mi vzkaz, že se vrátí až večer.
,,Halo? Kdo volá?'' ozval se povědomý hlas ze sluchátka.
,,To-To jsem já,'' vykoktala jsem. ,,Já Sam, mami.''
,,Ah, Sam,'' zněla mírně překvapeně. ,,Stalo se něco? Potřebuješ něco?''
,,Obojí, mami,'' odpověděla jsem rychle. ,,Mohla by jsi se se mnou dnes sejít? Třeba za hodinu?''
,,Ehm, jasně. A proč, zlato?'' zeptala se krapet nervózně.
,,To je na dlouho, mami. Vysvětlím ti to v klidu u kafe. Dáme si sraz?'' optala jsem se už více klidně.
,,Ano,'' odvětila. ,,Kde?''
,,U Sturbucks na rohu Oxford Street?'' odpověděla jsem spíše otázkou.
,,Dobře, budu tam. Zatím se měj, zlato,'' rozloučila se se mnou a ihned zavěsila.
Silně jsem si oddechla a zamířila zpátky do své ložnice. Oblékla jsem si své oblíbené vysoké šortky, obyčejné bílé tílko a okolo pasu automaticky Harryho černou košili. Obula jsem si pro mě typické a jednoduché Vansky, a popadla už připravenou kabelku s věcmi. Opustila jsem náš apartmán s mírně třesoucími se koleny a ruce si zastrčila do zadních kapes kraťásků.
Pomalu, ale jistě, jsem se blížila k místu našeho setkání a dívala se proto jen na špičky svých bot. To bylo poprvé, co jsem se bála setkat se svou vlastní matkou. Vždycky jsem se spíše těšila, ale teď to bylo jiné. Byly jsme si tak moc cizí.
Když jsem začala rozpoznávat chodník známé Oxford Street, konečně jsem se odvážila pozvednout zrak. Spatřila jsem svou matku postávat před mně už známou kavárnou, jak podupává levou nohou a své ruce má založené na prsou. Vlasy měla svázané v hustém uzlu a rty přetřené tmavě rudou rtěnkou. Musím říct, že vypadala mladší na svůj věk.
,,Ahoj, mami,'' pozdravila jsem ji a kousla se do rtu. Otočila se za mým hlasem a bylo vidět, že se cítí malinko nesvá.
,,Ahoj, Samantho,'' opětovala mi tiše pozdrav a nastalo ticho. Takhle podle mého nevypadá vztah mezi dcerou a matkou. ,,Asi půjdeme dovnitř, hm?'' Jen jsem na její návrh přikývla a spolu s ní v závěsu vešla do Sturbucks.
Usadily jsme se ke vzdálenému stolu a počkaly na to, až nás někdo obslouží. Kupodivu se k nám rozešel jako první Liam a zářivě se na mě usmál.
,,Co to bude, dámy?'' zeptal se nás svým typickým milým tónem hlasu, že mě to přinutilo také k úsměvu.
,,Já si dám marcipánové Latte a-'' odmlčela jsem se. ,,A ty, mami?''
,,Espresso, prosím,'' řekla směrem k Liamovi a zvedla koutky v malém úsměvu. Liam si to zapsal a poté s poklonou odešel. ,,Tak,'' začala mamka a propletla si na stole své prsty. ,,O čem jsi chtěla mluvit?''
,,Já-,'' odkašlala jsem si a vážně na mamku pohlédla. ,,Víš, říká se to těžko, ale včera jsem si povídala s Harrym. A on se mě zeptal na otázku ohledně mého otce. Zeptal se mě, jestli jsem ho někdy poznala a jaký byl. A víš, co jsem mu řekla?'' položila jsem jí řečnickou otázku a pozorovala, jak se výraz mé matky mění ve zkroušený. ,,Řekla jsem mu, že mi chybí, protože byl jediný, kdo mě chodíval ukládat do postele. Jediný, kdo si na mě udělal čas, a že to byl člověk, který si mě alespoň trochu vážil a dával to najevo. Dával najevo city, které ty si mně za život řekla jen párkrát.'' Pomalu jsem rozdýchala svůj monolog přibývající na hlasitosti a tiše poděkovala Liamovi, který mi předal šálek s kávou. Když odešel, nadechla jsem se, abych pokračovala: ,,Nechci ti nic vyčítat, protože na to už vážně nemám sílu. Sama dobře víš, že nejsi zrovna ukázková maminka a hospodyně, ale stejně ty časy nikdo nevrátí. Já chci jen vědět, co se s ním stalo. Co se stalo s mým otcem a kde vlastně skončil? Protože já mám právo to vědět, mami. Už na to dost velká jsem, ne?'' skončila jsem svou dlouhou prosbu a napila se své kávy. Mamka si promnula obličej a zatvářila se ztrápeně.
,,Sam, já-,'' zasekla se a povzdechla si. ,,Vím, že mi v duchu všechno vyčítáš. Vyčítáš mi všechny ty roky života, kdy jsem s tebou nebyla. Vyčítáš mi to, že jsem si na tebe neudělala čas, a k tomu všemu mi budeš ještě vyčítat, že jsem ti celý ty roky vlastně lhala. Lhala jsem ti o osobě, kterou si postrádala od svých dvanácti let a nevěděla si ani důvod. Předem ti říkám, že tvůj otec tě neopustil úmyslně. Ne, to by neudělal, protože si byla jeho všechno. Dokonce daleko víc než-li já, a nikdy jsem mu to nezazlívala. Vynahrazoval ti tak momenty, kdy já vydělávala a zajímala se o svou kariéru,'' napila se své kávy a pokračovala. ,,Ještě ti řeknu jednu věc. Lhala jsem ti jen pro tvé dobro, protože vím, jak těžce by si to všechno nesla. Nejsi tak silná, jak si myslíš, Sam. Jsi odmalička citlivá a věc, jako je tahle, by tě doslova zničila.'' Napjatě jsem ji sledovala a snažila se pochopit vše, co mi tím chce říct. ,,Tvůj otec zemřel, Sam. Neodešel za jinou ženou nebo rodinou. Odešel do nebe.'' Mamka zaklonila hlavu, aby zahnala slzy. Já ztuhla a neodvažovala se cokoli říct. ,,Příčinnou jeho smrti byla havárie. V půli cesty do jeho práce se strhla obrovská bouře. Mluvila jsem s ním přes handsfree, když jel přes Tower Bridge a hrozivě zahřmělo. Řidič před ním se lekl a stočil své auto doprava, čímž zatarasil tvému otci cestu. Na poslední chvíli to chtěl zbrzdit, ale auto dostalo smyk a zřítilo se přímo do rozvodněné Temže. Byl na místě mrtvý, Sam. A já pomalu umírala s ním.'' Mamka si skryla hlavu do dlaní a vzlykla. Já jen tiše seděla a třásla se. Celý ty roky mi lhala? Nestačilo, že jsem přišla o matku. Přišla jsem i o otce a nevěděla o tom.
,,A-A jak se ti povedlo zatajit pohřeb?'' zašeptala jsem otázku, polykajíc návaly slz.
,,Nechala jsem ho pohřbít v den, kdy jsi odjela na tábor. Nemohla si se to tedy dozvědět,'' setřela si slzy a úzkostlivě na mě pohlédla.
,,Ztratila jsem otce, mami,'' začala jsem a snažila se rozdýchat všechny vyřčené informace. ,,Nenech mě ztratit i matku!'' píchlo mě při těchto slovech u srdce.
,,Budu tu pro tebe, Sam,'' chytila mou dlaň do té své. ,,Jen mi odpusť,'' zaprosila a znovu vzlykla. Jen jsem kývla a nechala stéct pár slz po svých tvářích.
,,Musím ti ještě něco říct, mami,'' načala jsem své ne moc oblíbené téma. ,,Poslední dva měsíce jsem jakž takž přežívala. A to proto,'' zavřela jsem na chvíli oči. ,,A to proto, že jsem se musela vypořádat s rakovinou vaječníků.'' Mamka zalapala po dechu a více mi stiskla ruku. Nenechala jsem ji však něco říct. ,,Nezazlívám ti, že si tam nebyla. Tam v nemocnici. Jen tě chci smířit s faktem, že nikdy nebudeš babičkou.'' Naplno jsem se rozplakala. ,,Nebudeš babičkou stejně tak, jako já nebudu matkou,'' zavrtěla jsem hlavou nad svou slabostí. ,,Omlouvám se, mami. Ne-''
,,Ty se mi nikdy za nic omlouvat nemusíš, Sam! Miluju tě, a chci aby si věděla, že i když jsem příšerná matka, tak s tebou budu vždycky soucítit. Chápu, že tě něco takového muselo srazit na kolena- ale, Sam,'' pozvedla dvěma prsty mou bradu. ,,Ty budeš maminka vždy srdcem. To, že nemůžeš mít děti tělesně, neznamená, že je nemůžeš mít duševně. Můžeš si adoptovat, kolik dětí chceš, a navždycky budeš plnohodnotnou maminkou jako všechny ostatní, jasné?'' obešla stůl a silně mě objala. Tak moc mi chybělo její teplé náručí. Seděly jsme takhle v objetí ještě nejméně čtvrt hodiny, něž jsme usoudily, že je čas jít.
Mamka mi řekla přesné místo, kde je táta pochovaný. Chtěla jsem tam zajít ještě dnes, abych si vše ujasnila. Abych vše nechala propadnout ošidné minulosti a koukla se na to se zdviženou hlavou. Zamířila jsem proto nejprve domů a oblékla si teplejší oblečení. Ještě než jsem však stačila vyrazit, vyrušil mě vyzvánějící telefon. S nakrčeným obočím jsem ho vytáhla a na displeji spatřila Harryho jméno. Štěstím mi malinko poskočilo srdce a s úsměvem na rtech jsem hovor přijala.
,,Harry? Děje se něco?'' otázala jsem se. Bylo mi divné, že mi volá teď, když měl v úmyslu ozvat se až večer.
,,Jdi ven,'' řekl pouze a já měla nutkání se znovu usmát.
,,Co?'' zeptala jsem se a přihlouple se uculila.
,,Říkám ti, pojď ven. Na ulici,'' objasnil, a já poznala, že už se také culí.
Nic víc jsem mu na to neřekla a hovor ukončila. Vyšla jsem ze dveří našeho bytu a výtahem sjela do posledního patra. Odemkla jsem vchodové dveře a zvědavě se rozhlédla kolem sebe. Zastavila jsem se pohledem na vysoké mužské postavě s černými brýlemi, opřené o... Pane bože! Tmavě zeleného Mini Coopera!Bezmyšlenkovitě jsem se za Harrym rozběhla a on s širokým úsměvem roztáhl paže. Vpadla jsem mu do náručí a nechala se roztočit dokola.
,,Jsi blázen!'' zasmála jsem se a seshora na něj pohlédla. Spustil mě na zem a krátce políbil.
,,Máš pravdu,'' přitakal s pokrčením ramen. ,,Ale do tebe, kotě,'' rozzářil se a znovu mě políbil. Když jsme se od sebe konečně odpoutali, Harry ukázal na to nejnádhernější auto na světě a zeptal se: ,,Tak co? Líbí se ti?'' Jeho nevinná otázka mě přinutila k tomu, aby mé koutky vyskočily okamžitě nahoru.
,,To je vtip, že jo?! Je nádherné, Harry!'' zvolala jsem nadšeně a pár lidí se ohlédlo. Nevěnovala jsem tomu pozornost a přešla k autu blíž. ,,Za co to mám, Harry?''
,,Opožděné narozeniny,'' vysvětlil. ,,Promiň,'' doplnil se omluvně a já nad tím mávla rukou.
,,Nevadí,'' poskočila jsem a on se uchechtl. Najednou jsem se však zarazila.,,Počkej,'' přimhouřila jsem oči. ,,Jak si věděl, že si přeju zrovna tohle?'' otázala jsem se podezřívavě a Harry se znovu uchechtl.
,,Nemáš mluvit ze spaní, baby,'' mrkl a já se začervenala. ,,A teď už neotálej a nasedni! Protože to autíčko potřebuje pěkně provětrat!'' Do ruky mi hodil klíčky a otevřel mi dveře řidiče. Šťastně jsem se posadila a nasála vůni úplně nového auta. Mého auta.
*
,,Harry?'' zeptala jsem se váhavě, když už jsme byli nějakou tu dobu na cestě.
,,Ano, lásko?'' zeptal se automaticky a pohlédl na mě.
,,Smím tě někam vzít, prosím?'' podívala jsem se na něj, pořád s vážným výrazem, a nechala ho danou situaci, alespoň trochu pochopit.
,,Jistě.'' Trochu se zamračil a zbytek cesty mlčel stejně jako já.
Dojeli jsme k místu, o kterém mi mamka řekla, a já si musela dát ruku před pusu. Bylo to ono. Byl to náš ''Zlatý vrch''. S tátou jsme tak pojmenovali kopec, který jsme jednou vyšlápli, a já na malé pěšince objevila zlatý prstýnek.
Byl to právě ten kopec, před kterým jsem s Harrym právě ruku v ruce stála a vzpomínala.
Táta mě sem pak brával dost často. Dokonce si myslím, že jsme tu byli kromě domova nejčastěji. Na Zlatém vrchu měl být pohřbený můj otec. Po jeho náhlém zmizení jsem se sem neodvažovala chodit. Už jen kvůli tomu, že by mi ho to připomínalo.
Zatáhla jsem Harryho za ruku a přinutila ho tak k chůzi. Vyšlápli jsme ten prudký kopeček a pořád mlčeli. Když jsme došli na samotný vrchol, rozhlédla jsem se kolem sebe a polkla. Spatřila jsem menší náhrobní kámen z mramoru, který byl obklopen spoustou květin. Nejspíš sem mamka chodila často. Prsty jsem udělala na hrobečku malý křížek a znovu nechala slzám volný průchod. Nebrečela jsem však ani tolik smutkem jako úlevou a štěstím, že jsem HO konečně objevila. Po těch letech trápení.
Sehnula jsem se a pohladila každé jednotlivé písmenko zvlášť.
''Gerald Roy Austen''
Můj táta.
,,Tak se konečně znovu vidíme, tati.'' Smutně jsem se uchechtla. ,,Mrzí mě, že jsem neměla možnost se s tebou ani rozloučit a vlastně se celý noci modlila, aby si se ukázal. Nenáviděla jsem tě za to, že si mě tu nechal, a ty si mezitím byl tam nahoře.
Mamka mi vše řekla, tati. Řekla mi o té havárii a řekla mi i o tom, jak moc si mě měl rád. Ani nevíš, jak moc já miluju tebe, tati. Je jedno, že tu teď nejsi, protože i tak vím, že mě slyšíš. Nikdy jsem neměla ráda chvíle, kdy ti někdo řekl, že svého zesnulého blízkého máš v srdci, jenomže teď to všechno už chápu, tati. Vím, že tě mám tady. Tady v srdci, a doufám, že tě tam budu mít ještě dlouho. Chybíš mi i přes to, že si tak blízko,'' sklonila jsem hlavu a setřela si další a další návaly slzy. ,,Chci ti někoho představit,'' řekla jsem už více odhodlaně. ,,Tohle je Harry, tati. Můj přítel,'' chytla jsem Harryho za ruku a pokynula mu, aby si kleknul.
,,Těší mě, že mohu poznat muže, jenž porodil tak nádhernou a inteligentní dívku,'' řekl vážně Harry a přiložil si ruku na srdce. ,,Chtěl bych Vám poděkovat, a to nejen za to, že jste ji přivedl na svět, ale také kvůli tomu, že jste jí umožnil, alespoň nějaké dětství. Krásné dětství. Jen díky Vám je Sam taková, jaká je, a já nemůžu být šťastnější. Vsadím se, že ten obrovský temperament má po vás,'' zasmál se Harry. ,,A tu něžnost a moudrost také,'' doplnil se a na náhrobek nakreslil také malý křížek.
,,Děkuju,'' zašeptala jsem do vzduchu a stiskla Harrymu ruku. Stisk mi opětoval a stále hleděl před sebe. ,,Za všechno,'' promluvila jsem skoro neslyšně a položila si svou hlavu na Harryho široké rameno. Dívala jsem se na obroušený mramor a nad ničím už nepřemýšlela. Za ty prázdniny toho bylo už dost.
No, a máme tu další odhalení, vy moji sexoušové😁 Hele já fakt nevím, co mi je, tak moje kecy neřeště😂❤️