O měsíc později
Nikdy se mi neklepaly ruce tolik, jako právě teď. Pořád si opakuju, že se není čeho bát. Vždyť všechno umím a není možnost, že bych mohla na něco zapomenout. Jako naschvál jdu až poslední a přede mnou je už jen Niall. Držím mu palce a doufám, že se na něm nepodepsalo, to čtyřroční opisování ode mě.
Nejvíc mě znervózňuje, že tam bude i Harry. Jako můj třídní a učitel dějepisu a literatury. Dále pak pan ředitel Colegrove s naší matikářkou Lynnwoodovou a nakonec učitelka biologie a zeměpisu paní Paddingtonová. Pokud mě Harry nebude znervózňovat, tak mám dějepis a literaturu jasnou. Matika bude o malinko horší a biologie a zeměpis mi nedělají problém. Hlavně se nesmím stresovat. Je důležité, abych zanechala chladnou hlavu.
,,Slečno Austenová? Pojďte prosím se mnou.'' Nakřáplý hlas mého třídního učitele a zároveň milence, zaplní mé ušní bubínky a já sebou malinko trhnu. Jen letmo kývnu a s hlasitým polknutím ho následuji. Cestou potkám Nialla, který se netváří dvakrát nadšeně, a tak mu chlácholivě stisknu ruku na důkaz, že jsem v tom s ním. Po chvíli vejdeme do prostorné místnosti, které dominuje obrovský vysoký stůl.
Připadám si jako v soudní síni a není mi to dvakrát příjemné. Ucítím na sobě tři přísné pohledy, patřící zbylým učitelům, sedících na samotném vrcholu dřevěného pultu. Posadím se na malou židli před teď už všemi čtyřmi dospělými a zastrčím si dlouhý pramen za ucho.
,,Tak, slečno Austenová,'' začne pan ředitel Colegrove s vřelým úsměvem na rtech. Je asi jediný, kdo mi nenahání v tuhle chvíli strach. ,,Já a moji kolegové Vám budeme pokládat různé otázky z daného oboru a vy nám musíte v celých větách odpovídat.
Pak dostanete písemnou podobu maturitních zkoušek a vylosujete si jedno téma, na které napíšete slohovou práci. A nakonec odpovíte na další dotazy, které budete mít napsané na tomto papíře,'' ukáže na A čtyřkový list popsaný tučným písmem a opět se usměje. ,,Nemusíte se ničeho bát, jste nejlepší žákyně ročníku a taková chlouba naší školy. Přeji vám hodně štěstí,'' popřál mi Colegrove a já mu automaticky slušně poděkovala. Zahleděla jsem se na Harryho, který se už nadechoval k položení prvního dotazu.
,,Jistě si pamatujete, slečno Austenová, že jsme se v mých hodinách bavili o anglickém spisovateli a novináři Danielu Defoe. Řekněte mi jeho nejznámější díla,'' promluvil a já se v duchu musela usmát. Děkuju ti, Harry! Ani nevíš, jak moc tě miluju.
,,Tak třeba Robinson Crusoe, Moll Flandersová, Roxana či Deník morového roku,'' vyjmenovala jsem všechny knihy, které jsem znala, a zanechávala si na tváři pořád svůj kamenný výraz.
,,Hmm, zajímavé. Co mi řeknete o knize Moll Flandersová?'' zeptal se ihned a já se zhluboka nadechla, jelikož jsem se chystala k delšímu monologu.
,,Příběh se odehrává v Londýně na počátku 18. století a líčí dobrodružný život ženy, pocházející z nejchudší a opovrhované společenské vrstvy, která je rozhodnutá všemi prostředky získat majetek a společenské postavení. Po pěti manželstvích zůstane bez peněz a bez vyhlídky na další sňatek a východisko nalézá v podvodech a krádežích. Po uvěznění je vypovězena ze země a shodou okolností potká muže, který je ochoten si ji vzít.'' Kupodivu jsem to vzala stručněji, než jsem původně chtěla.
,,Dobrá, jdeme dál. Pozastavíme se ještě u literatury. Určitě znáte slavný román Jana Eyrová, víte, kdo ho napsal?'' Tohle mi Harry dělá naschvál. Ví, že tuhle knihu i příběh miluju, a proto mi ji vybral.
BTW: Já sama Janu Eyrovou úplně miluju a jsem si jistá, že se nic tomu dokonalému příběhu nevyrovná😊❤️ Kromě Pýchy a předsudku, samozřejmě 😅💕
,,Ale jistě. Charlotte Brontëová,'' odpověděla jsem s klidem a o něco více se uvolnila.
,,Řekněte mi tedy, co si myslíte o samotné Janě Eyrové.'' Harry se napil vody, kterou měl položenou vedle sebe, a se zájmem se mi podíval do očí.
,,Osobně si myslím, že to Jana nikdy neměla lehké. Už jen kvůli tomu, že jako malá ztratila rodiče a jediná příbuzná, která jí zůstala, byla paní Reedová. Paní Reedová se musela díky slibu svého manžela o malou Janu starat a od začátku bylo jasné, že Janu nemá v lásce. Sama už tři děti měla, a ty Janě ubližovaly, jak psychicky, tak i fyzicky. Nakonec to už paní Reedová nevydržela a poslala ji do školy v Lowoodu, kde byl velice přísný režim. Dívky dostávaly málo jídla a byly dokonce i fyzicky trestáni. Jana si zde našla však kamarádku Helenu, u které našla konečně přátelství. Avšak Helena zemřela a Jana se musela opět postavit na vlastní nohy. Vždycky jsem u této části příběhu brečela, protože jsem si uvědomila, jak v té době bylo lehké ztratit i toho nejbližšího. Proto, když Jana konečně vyspěla a mohla začít pracovat, měla jsem hroznou radost, když začala vychovávat mladou Adélku v rodině Rochesterů. Stejně jako Janu mě okouzlil samotný pan Rochester, který je ze začátku sice chladný, ale když ho Jana poznává osobně, je to úplný opak. Během celého románu jsem brečela víckrát než jednou, a jedním z důvodů bylo, když Jana odjela z Rochesterova panství kvůli tomu, že zjistila, že samotný pan Rochester je už patnáct let ženatý s jakousi šílenou Španělkou. Stane se však nehoda a pan Rochester při ní přijde jak o zrak, tak i o samotnou ruku. Jana se k němu však vrátí a vezme si ho i přes jeho dosavadní postižení. To mi na tom přijde nejvíc romantické. Že se Jana Eyrová neohlíží na to, jak člověk, kterého miluje vypadá, ale vidí jen jeho vnitřek. Panu Rochesterovi se však postupem času zrak vrátí, a dokonce se dočkají i potomstva. Vím, že jste po mně chtěl názor na samotnou Janu Eyrovou, ale když o ní mluvím, mám pocit, že musím říct i celý příběh. Jana není nijak zvlášť krásná, ale také není ošklivá. Je jen nevýrazná, tichá a přijde mi, že i občas zasněná. Možná nemá nejdražší šaty a šperky, ale přesto má tak velké srdce, že by přeplatilo i všechnu krásu, kterou oplývá krásná Blanche Ingramová,'' dokončila jsem svůj dlouhý proslov a málem se zasmála nad tím, jak na mě všichni čtyři vyjeveně zírali.
,,Ehm, tak to bylo...opravdu obsáhlé,'' začal Harry a nervózně si prohrábl vlasy. ,,Přejdeme k historii. Mnohdy jsem se v hodinách pozastavoval nad letopočtem 1455 až 1485. Řekněte mi, co se v těchto letech odehrálo.'' Opět přešel na svůj bezemocionální tón hlasu a já se potutelně usmála.
,,Odehrály se Války růží,'' odvětila jsem stručně.
,,Výborně. Věděla byste mezi jakými spojenci se tyto série bitev staly?''
,,Mezi spojenci rodu Lancasterů a Yorků,'' připadala jsem si už jako na normální hodině a skoro nevnímala děj okolo mě.
,,Dobrá. Co si myslíte, že bylo konfliktem?'' Harry si olízl rty a v zelených očích mu zajiskřilo. Začíná mě znervózňovat jeho chování.
,,No, konflikt začal už v ruce 1399, kdy přívrženci Lancasterů svrhli krále Richarda II.'' Kantoři se na sebe podívali a Harry jemně přikývl.
,,Já myslím, že u mě jsme skončili. Více se dovíte v papírové podobě,'' zakončil mou první zkoušku a já si malinko oddechla.
*
Matika, biologie i zeměpis jsou za mnou. Dokonce jsem zvládla i ty testy, které pro mě ani tak těžké nebyly. Avšak poslední, co mě ještě čekalo, byly obhajoby mé seminární práce. Opět jsem se zaměřila na literaturu a mým tématem je romantismus a romantická díla.
,,Tak začněte, slečno Austenová,'' pokynul mi ředitel a já se postavila před velkou tabuli s projektorem. Najela jsem na svou těžce vypracovanou prezentaci a urovnala si černou halenku, kterou jsem si vzala, abych působila lepším dojmem.
*
,,Děkujeme, můžete jít za ostatními,'' řekl mi Harry, když jsem dokončila svou práci. Snažila jsem se z jeho výrazu vyčíst nějakou emoci, ale šikovně si ji schovával pod tlustou vrstvou vážnosti.
Vyšla jsem z místnosti a zamířila rovnou za Niallem, který s hlavou v dlaních něco zoufale mumlal. Když jsem k němu došla měl ruce sepnuté v modlícím gestu a Denise ho chlácholivě hladila po zádech.
,,Co je, Nialle?'' zeptala jsem se starostlivě a přiklekla k němu.
,,Totálně jsem to posral. Vybral jsem si Bílou velrybu a Styles se netvářil moc nadšeně. Sakra!'' zatnul pěsti a kousl se do rtu. ,,Ještě k tomu ta matika. Že já vůl se neučil!'' Malinko jsem se zasmála nad jeho nervy a usedla vedle něho.
,,To bude dobrý, Nialle. Ani u mě se Styles netvářil,'' nemohla jsem před ním mluvit jako o Harrym, jelikož Denise stála těsně u nás. ,,A co ty, Denise?'' zeptala jsem se jí po chvíli.
,,No, nevím,'' hlesla. ,,Jelikož se chci v životě věnovat módě, moje téma seminární práce bylo ''Styl oblékání v Itálii''. No a, když jsem mluvila o Pradě a jejich kabelkách, zdálo se mi, že říďa začal podřimovat. Asi ze mě módní návrhářka nebude,'' povzdechla si a já jí věnovala jedno objetí. Jak jsem si mohla dříve myslet, že je tahle holka kráva. Vlastně ji mám moc ráda a přeju Denise, aby šla dělat modelku do nějaké módní firmy, kde bude předvádět své navržené oblečení.
,,Neboj, ty to doká-''
,,Všichni maturanti pojďte se mnou!'' přerušil mě tentokrát ženský hlas, patřící učitelce Lynnwoodové. Roztřeseně jsem se s ostatními mými spolužáky zvedla a došla s nimi opět do toho velkého sálu. Seskupili jsme se do menšího hloučku a poslušně dali ruce za záda.
,,Musím říct, že jsem od vás takové výsledky nečekal,'' promluvil naštvaným tónem ředitel Colegrove a já ztuhla. ,,Opravdu ne! Je mi líto, že vám musím oznámit,'' odmlčel se. ,,Že všichni, co tu stojí, mohou právoplatně opustit zdejší střední školu.'' Stále nikdo nedutal. ,,Uspěli jste všichni a slečna Austenová, dokonce s vyznamenáním.'' Měla jsem chuť skočit panu řediteli okolo krku a zlíbat ho do němoty, ale mám přeci jen svou důstojnost a Harrymu by se to asi nelíbilo. To je teď ale úplně jedno. Roky dřiny se mi vyplatily!
Mám další fázi svého života za sebou...
A to je konec😊
Je mi líto, že vám to musím oznámit, ale tenhle příběh už končí. Moc jsem si to psaní užila, a doufám, že se sejdeme i u mých dalších příběhů😊
*
*
*
*
*
*
*
*
A víte, co je na tom nejlepší?
*
*
*
*
*
*
*
*
*
ŽE SI ZASE DĚLÁM SRANDU!😂😂😂
LIDI, VÁŽNĚ? VÁŽNĚ JSTE NA TO SKOČILI? KDO JO, TAK AŤ MI TO DO KOMENTŮ😂😂😂😂😂
UMÍRÁM😂😂😂😂
↑↑↑↑Takhle se teď tvářím😂😂 A není na mě hezký pohled😂😂😂