Rich girl and mobster Justin Bieber

Část 11.

Z pohledu Blair: dneska je další "mise" já bych tomu řekla vraždění ale budiž pro ostatní je to mise je to proti někomu důležitějšímu tím myslím že jsou známější ,ale evidentně nejsou tak silný proto nás jede jen pár a s toho nás plyne že tam jedu taky ,i když se mi vraždění příčí je to jediná šance kdy jsem mimo dům kdy se občas cítím zas svobodně.

všichni se chystali a u toho se i smáli dle i jejich výrazů bylo vidět že s toho nemají žádné obavy já jen koukala s okna na město které bylo pod zaplavou deště a blesků.

Bylo dusno a tím jak pršelo se pročistil vzduch nejlepší vůně na světě.

Pomalu se stmívalo a i přesto se vždy rozsvítilo vždy když udeřil blesk skoro ,jak z hororu ,ale já byla ten vrah.

"Blair pohni už jedeme!"Jo už jdu"!

Co to hodláš dělat dcerko ?!"Jedu právě na "misi"!Ani náhodou nikam nejedeš!"Proč ne!"Hlavně proto že na to nejsi dost zkušená a tentokrát jde i o něco víc jde o to se jim pomstím za jednu neblahou věc co se v nedávné minulosti stala.!"Myslím že to zvládnu!!"

"Myslel jsem že budeš ráda když tě propustím do města.!"CO?"Ano samozřejmě ne samotnou s mojí ochrankou.!"To díky ale pojedu raději na tu misi.!"Ne dneska nikam nejedeš jak jsem řekl tahle mise je důležitá.....a nejsem si tak úplně jistý jestli by si mě nepodrazila kdyby přišla nějaká situace například kdyby ti navrhli ochranu za to že půjdeš s nima jsem zkrátka opatrný."!

Vy jděte at' tam nepřijedete pozdě a ty Blair můžeš jít se mnou já ti ukážu tvůj nový pokoj at' se tu cítíš jako doma.

Šla jsem s ním do druhého patra šla jsem chodbou kterou jsem nešla jelikož jsem věděla že na té straně je otcova ochranka a i on celá chodba byla do tmavě červené barvy skoro jak krev jen o jeden odstín ještě tmavější upřímně necítila jsem se vůbec dobře srdce mi tlouklo o něco víc než obvykle najednou jsme obešli otcův i jeho ochranky pokoj a šli ještě rovně chodba končila a na jejím konci byli dveře..................zastavila jsem se asi čtyři metry před dveřmi.........on byl přímo u nich a otevřel je chytil mě za ruku a do pokoje mě odtáhl...................stála jsem u dveří a koukal do velkého  černobílého pokoje který spíš vypadal jako vězení okna se nedala otevřít a byla zahalená černým dlouhým závěsem............ "Tak já tě tu nechám se zabydlet nakoupil jsem i oblečení a ty různé holčičí věci.!"

 Odešel ale nezapomněl za sebou prohlásit"Vítej doma!

Dvě slova kterých jsem se tak bála ,protože tím mi došlo že se odsud už nikdy nedostanu že tohle je na zbytek mého života můj domov.

Doufám že se vám část bude líbit a omlouvám se za chyby :)