Část 93.

1.4K 86 2
                                    

"Mám ještě práci tak si užij poslední den tady!!

"Počkej!!Co chceš Blair?Já ti nevěřím vím že není zrovna zlatíčko ale tohle by mi neudělal má mě rád smiř se s tím.!"

"Blair asi si vážně hloupá "mám tě rád" to jsou jen slova ty dokáže říct každý otázka ale jestli je to pravda a myslím že víš že Justin ty slova nemyslel vážně má rád jen sebe na nikom jiným mu nezáleží chlubil se nám že tě dostal do postele a nejen jednou popisoval každou chvíli a smál se u toho tak se vzpamatuj a zapamatuj si že nám se nedá věřit ohledně citů.

Slyšela jsem jak Paul odchází a když jsem už neslyšela nic byla jsem sama s očí mi začali padat slzy až to připomínalo vodopády chtěla bych se probudit chtěla bych aby to byla jen noční můra s které se tet probudím u sebe v pokoji bezpečí dál o Justina dál od všech co jsou v tomhle domě.

Seděla jsem ta sklíčená jako nikdy předtím doufala jsem že mi někdo dokáže obětovat city možná že i dokáže ale Justin to rozhodně není.............nejhorší na tom všem bylo že moje polovina tomu nechtěla věřit nechtěla se s tím smířit bylo to srdce co si to nechtělo přiznat ale můj mozek tomu to dávalo smysl prostě jsem byla jen pro zábavu prostě jsem byla jen na hraní jak nějaká panenka jak loutka která se řídí příkazy těch kteří jí drží za provázky.

A tak jsem tam jen tak seděla ponížená bez špetky důstojnosti hlavu si držela o kolena a kvůli slzám jsem měla napuchlí celí obličej dokonce můžu říct že i štípal od všech těch slz které jsem si kvůli němu vyplakala.

Bez toho abych myslela na čas jsem jen seděla do doby než jsem ve tmě slyšeli několik kroků.......který se zastavili u dveří a přes malé okénko hodili kouřovou bombu.........nejdřív jsem kouř vdechnout nechtěla ale raději to vše zaspím.

***

Probudili mě auto které skákalo kvůli dírám v silnici byla jsem svázané nohy i ruce abych se nehnula a přes pusu jsem měla danou lepicí pasku která mě držela v tichosti ale bylo mi to jedno jediný co mi jedno nebylo byl Justin který seděl na proti mě snažil se na mě nekoukat ale neubránil se stejně jako já koukala jsem do jeho očí a on do mích..........vybavila se mi každá vzpomínka každou chvíli a o to těší bylo uvěřit tomu že by něco takového vůbec udělal ........................a znovu jsem měla plné oči těch nejbolestivějších slz................................každá ta slza byla jako projev slabosti.........................jako by nade mnou měl skutečnou moc.

Z ničeho nic jsme zastavili a všichni si dali kolem úst šátek.....................je to tu ta chvíle na kterou jsem se nejméně těšila na to až vylezu s tohoto  auta a uvidím člověka kterého bych vynechala se svého života......................................přišla ta chvíle kdy otevřeli auto a jí stále doufala že mi jeden z nich pomůže uprchnout......................měla jsem ten pocit a toho pocitu se nechci vzdát předčasně.

Doufám že se vám část bude líbit a omlouvám se za chyby :) :P PÍSNIČKA PRO LEPŠÍ ATMOSFÉRU :)


Rich girl and mobster Justin BieberKde žijí příběhy. Začni objevovat