Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.27 - Včera z večera

Když toho večera do jeho kanceláře vtrhl celý regiment bystrozorů s hůlkami v plné pohotovosti, byl zrovna uprostřed otravného papírování. Patřilo to ke každodenním nepříjemnostem jeho práce na ministerstvu kouzel. Podřadné práce, projelo mu opět hlavou, když se rozrazily dveře.

„Mariusi Malewski, jste zatčen za trojnásobnou vraždu a za spiknutí proti kouzelnickému společenství. Dále jste obviněn ze zrady a z připravování revoluce zcela v odporu se zákonem přísného utajení kouzel a čar před mudly. Máte právo nevypovídat. Vše, co zde řeknete, či uděláte, může a určitě bude použito proti Vám," odříkal brunátný bystrozor jako hora, vedoucí a dočasná hlava ministerstva kouzel, Ignotus Pastorek. 

Marius nemohl říct, že nebyl překvapen. Když k němu překročili hned tři bystrozoři a mířili na něj hůlkami, na okamžik zůstal zkoprněle seděl a prkenně na ně vzhlížel zpoza svého stolu.

„Prosím?" vypravil ze sebe. Jak to zjistili? Že by Poseyho dohnalo svědomí a on šel vypovídat? Možná to byl trest za jeho pochybení. Gellert - tohle patřilo přesně do jeho stylu. 

„Zapírání Vám nepomůže," prskl bystrozor a mávl hůlkou. V té chvíli jakási neuvěřitelná neviditelná síla přitáhla Mariovy ruce k sobě a ovázala je ledovými řetězy. Po těle se mu rozlil chlad.

Pitomci. Myslí si, že proti němu mají nějakou šanci...

Zavřel oči a postavil se. Ruce stále spojené za zády, ale v mysli už utvářel kouzlo, aby se pout zbavil. Jedna. Představil si les, rozlehlý a temný. Dva. Uvnitř lesa malá paseka. Tři. Padající stromy. Sekera zaseknutá do dřeva. Prudce otevřel oči a odtrhl ruce od sebe. V druhé chvíli už pevně svíral hůlku ve svých spárech a díval se do očí svým protivníkům. V tom zápalu mu brýle odlétly pryč, ale ani si toho nevšiml. Byl plný vzteku a pocitu, který byl tehdy tak opojný...

„Víte, co jsem zač, a stejně jste za mnou přišli. Jste pošetilí, tak pošetilí," ušklíbl se a první bystrozor padl k zemi. Nehnutý na ní zůstal ležet. Možná ho úder do hlavy zabil, možná se za pár hodin probudí se strašnou bolestí hlavy. Mariusovi to bylo jedno. Možná se s ním později vypořádá důkladněji.

„Nebo možná nevíte. Vy pořád nemáte ani nejmenší ponětí, je to tak," posmíval se a druhý bystrozor se sesunul k zemi, jak široký, tak dlouhý. 

A pak třetí. Čtvrtý. Pátý. Padali jako švestky pozdě v létě. Na zmar přišly všechny kletby, které po něm vrhli. Ladnými pohyby mezi kouzly kličkoval a smál se čím dál víc. Tohle byla ta dlouho vysněná svoboda. Tohle byl volný let. Tohle bylo něco neskutečného. 

A pak mu už stál v cestě jen velký šéf. Muž, o kterém se mluvilo jako o novém ministrovy kouzel. Muž dost hloupý na to, aby se postavil pokroku. 

„Teď se budou dít velké věci, pane. Nezastavíte je. Pokud se o to ale ještě jednou pokusíte, přijdete o mnohem víc než život."

A pak se přemístil. Rychle, aby se ho bystrozor nestihl chytit. 

*****

Je to sotva pár dní, co se ministerstvo začalo zabývat věcí anti-mudlovské organizace, o které mělo zatím zprávy jen z doslechu, a už sklízí ovoce svého pátrání.

Včera v podvečer se vydali zatknout, k našemu velkému překvapení, Mariuse Malewskiho - zástupce náměstka ministra kouzel, který byl také přítomen jako zapisovatel v onom nechvalně proslulé soudu Friedricha Haase.

Pán Malewski nicméně utekl a zanechal za sebou jednoho mrtvého. Další čtyři leží v nemocnici Sv. Bruta v Berlíně s vážnými zraněními hlavy.

Doufejme, že se uprchlého podaří chytit co nejdřív, protože si nechceme ani představit, co by se stalo, kdyby zůstal na svobodě.

Zatím to vypadá, že pan Malewski sám začal šířit myšlenky na kouzelnickou nadřazenost. Již ve škole byl svými postoji notoricky známý, prozradila nám jeho bývalá spolužačka, která si však nepřeje být jmenována. Můžeme být rádi, že se toto mezinárodní spiknutí podařilo odhalit v jeho zárodku.

*****

Usmál se. Sítě plánů a všemožných úskoků, tisíce následovníků a ministerstvo kouzel se poplácává po ramenou, že zahnalo hrozbu, jakou svět neviděl. Vše bylo, jak má být. A Marius se konečně bude moct ukázat v celé své kráse...

Pohlédl na svého přítele, který se skláněl nad jakýmsi papíry. Někde nechal brýle, takže musel mhouřit oči, aby malá písmena přečetl. Ve tváři byl celý uzardělý už od chvíle, kdy přitančil k němu do kanceláře.
Měl svou svobodu. Nemusel se hrbit pod hloupějšími kouzelníky. Mohl si konečně dělat, co chtěl. Co Gellert chtěl.

,,Není ti horko, příteli?" zašeptal s úsměvem Grindelwald.