Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.11 - Zlost

Gellert zuřil. Vlastně víc než to. Soptila i když se snažil udržet si klidnou tvář, do jeho výrazu probublával vztek. Všichni v místnosti se snažili nedýchat příliš nahlas. Věděli, že pokud je Gellert Grindelwald rozzuřen až takhle k nepříčetnosti, potom se muselo stát něco strašného. Nebylo radno jej ještě dráždit - to by udělali lépe, kdyby skočili do hnízda rozzuřené sedmihlavé sani.

Jediný Marius Malewski, který postával v koutě, se zdál klidný. Možná až znuděný - nepatrně poklepával rukou na levé stehno. Nebavilo ho to, ale mohl snad odejít? Gellert potřeboval aspoň někoho, kdo není absolutní pitomec.

A když už mluvíme o Grindelwaldovi - ten se právě zhluboka nadechl, ve snaze aspoň trochu zklidnit svůj tep, a obrátil se na brunátného muže asi o hlavu vyššího než byl on sám, s širokými rameny.

,,Friedrichu, Friedrichu," povzdechl si. Možná nedosahoval takové výšky, jako Friedrich Haas, ale podle všech přihlížejících bylo jasně vidět, kdo z nich u nich má větší respekt.

Pevně sevřel oči.

,,Víš vůbec, cos provedl? Uvědomuješ si to?" stále mluvil tlumeným, ale zvučným hlasem. Oči měl přivřené tak pevně, jako by mu to snad mělo pomoct usměrnit svůj vztek. Nepomáhalo to. 

,,Roky práce. Roky skrývání. Roky plánování," a zase ten povzdech. 

Friedrich Haas se nahrbil a zarytě hleděl do země. Neměl co říct - vždyť neexistovala slova, která by jeho chybu odčinila.

,,A ty to víš," pokračoval ve svém tichém projevu Grindelwald. ,,Celá ta léta jsi byl se mnou. Víš moc dobře, kolik úsilí za naší věcí stojí. Víš líp než ostatní, že se někdy vyplatí počkat," poslední větu už pronesl hlasitěji. Pohlédl s plamenným pohledem na blonďatého hromotluka.

,,Tak se na mě aspoň kurva podívej! Ukaž mi, proč bych se tě teď prostě neměl zbavit!" 

Haas sebou trhl. Přešlápl z nohy na nohu a na okamžik mu hlavou probleskla myšlenka, jestli by neměl vytáhnout hůlku. A ta myšlenka - ach, ta zpropadená myšlenka, ho opustila s hlasitým řevem, který vyrazil z Grindelwaldova hrdla. 

,,Tak hůlku bys na mě vytáhl? Jako na tu delegaci na ministerstvu? Na mě - na svého spasitele? Na toho, kdo tě vytáhl z tý špinavý díry, kdes žil?" nevěřil svým uším.  Než se Friedrich nadál, už ležel na zemi a třásl se zimnicí.

,,Chtěl bys vytáhnout hůlku na mě?" zasmál se. ,,Na toho, komus slíbil svou doživotní službu?"

Friedricha najednou polilo horko. Byly to snad čáry? Jenže to nebylo možné - žádné tak silné kouzlo neexistuje.

,,Tvoje myšlenky na mě křičí tak hlasitě, až se za tebe stydím!" vzkřikl Gellert Grindelwald. 

A najednou Haas necítil nic - jen otupělou bolest v páteři od toho, jak sebou prudce hodil na podlahu. 

Zmateně vzhlédl. Co se děje? Je snad mrtvý? Zabil ho Grindelwald?

,,Zdá se, že máme návštěvu!" zvolal Gellert Grindelwald. Vztek částečně opadl. 

Friedrich nic nechápal. Byl snad tohle bůh? Došel až do nebe? Ne. Pokud skutečně zemřel, pak šel jistě do pekla. Gellert Grindelwald mohl být jedině pán pekel. Ale proč se potom nic kolem něj nezměnilo? Znamenalo to snad, že byl stále živ?

Zahlédl Gellerta - stál naproti vysokému mladíkovi s hnědými vlasy rozčepýřenými přemisťováním. Hleděli si do očí. Gellert se usmíval, ale do obličeje toho druhého neviděl.

,,Co tě k nám dnes přivádí, Albusi?" zeptal se Gellert a s dychtivostí jemu tak podobnou se narovnal. 

Marius Malewski stojící u dveří se konečně zdál být zaujat. Se zájmem sledoval vše, co se před ním odehrávalo, a ruce si založil na prsou.

,,Doslechl jsem se, že ses činil," vyprskl neznámý, již jmenovaný Albus. Odkud se ti dva znali? 

,,Dělám, co můžu, však mě znáš," ušklíbl se Grindelwald. Pak se naklonil k jeho uchu a něco mu pošeptal. Friedrich však zaslechl jen slůvko spolu. 

,,Můžeme si promluvit někde v soukromí?" zeptal se Albus a o krok ustoupil. 

Tímto gestem vyvolal u Gellerta smích. 

,,Jen se na to podívejme!" zvolal a s rozpřaženou náručí se rozhlédl kolem na všechny, kdo je sledovali. Bylo jich celkem pět - všechno kouzelníci.

,,Přijde nepozván do mého domu a dožaduje se soukromé schůzky!" 

Smích.

,,Že by se vám zastesklo po společných nocích, pane Brumbále?" zašeptal s vítězoslavným úsměvem Grindelwald a stanul po boku svého dřívějšího přítele. 

,,Když tedy jinak nedáte, ubereme se do mých soukromých komnat," šeptl teatrálně a jemně jej objal kolem ramen. Než spolu zmizeli v nejbližších dveřích, stihl ještě vesele mrknout na Mariuse. Ten přikývl a dlouhými kroky zamířil k Friedrichovi.