Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.9 - Galatea Merrythoughtová

A čas pádil dál - boural věže a mosty, stromy kvůli němu padaly jeden přes druhý. Krajina Albusova života začala pustnout a omezila se jen na ty chvíle, kdy mohl na chvíli přestat přemýšlet. Na chvíle strávené s mladými studenty v učebně obrany proti černé magii. Tam, kde ještě před léty kvetly rudé růže a nádherně vonící fialky, tam se nyní rozprostírala dlouhá pustina. Jen těžko na ni kdy vypěstuje podobnou zeleň, jaká tam tomu tehdy vládla.

Zvěsti o čaroději, který ve svém magickém umění dosáhl výše takové, že se mu nikdo nemohl rovnat, stále sílily. A, co bylo velmi znepokojující, mnoho čarodějů a čarodějek se k jeho myšlenkám hlásili.

,,Pane Brumbále, jste si jisty, že vám nic není? Dnes jste nějaký bledý. Nejspíš byste si měl zajít na ošetřovnu - madame Sappinová se na vás jistě ráda podívá," obrátila se k němu se starostlivým výrazem v obličeji jedna z jeho nových kolegyň - profesorka Merrythoughtová, která v Bradavicích učila přeměňování.

Rázně zavrtěl hlavou. ,,Ne, děkuji vám, Galateo, ale skutečně mi nic není," odmítl její radu a odsunul napůl plný talíř dále od sebe.

Galatea Merrythoughtová nesouhlasně zamlaskala a sledovala jeho počínání.

,,Nebuďte hloupý, Albusi. Nic jste nesnědl, jste průsvitní jako ti duchové, co nám tu straší, a ty kruhy pod očima? Povězte, jak dlouho trpíte nespavostí?" 

Byla to stará dáma starých zvyků. Ale sama věděla, že pokud se něco děje, bude nejrozumnější, když se jí prostě nejnovější přírůstek v profesorském sboru svěří.

,,Skutečně to nic není, nemusíte se o mne bát," zamítl ji znova.

,,A dost," vyprskla naštvaně a možná trochu silněji práskla sklenicí o stůl. Několik kapek dýňového džusu vylétlo a vpilo se do bílého ubrusu. Nijak tomu však nevěnovala pozornost, nedělala si ani starost s tím, že na sebe strhla pozornost dvojice prváků sedících u mrzimorského stolu, kteří se toho rána na snídani zdrželi o něco déle.

,,Buď mi povíte, co vás trápí, nebo hned teď zajdu za ředitelem a řeknu mu, že se na tuhle práci nehodíte. Nehodlám se na vaše trápení dívat," svraštila obočí a založila si ruce na prsou.

Albusova tvář zůstávala klidná. Ačkoli jeho duše právě zápasila  velkým rozkolem, ve výrazu v jeho tváří se nic z toho nepromítlo.

,,Skutečně mi nic není, Galateo. Nedělejte si se mnou, prosím, zbytečné starosti."

Na to vstal od stolu, oprášil si pár drobků z kalhot a svižným krokem zamířil ven z velké síně. Jenže Galatea Merrythoughtová se nehodlala tak snadno vzdát. A než vyšel dveřmi ven úplně, už mu zase byla v patách.

,,Viděla jsem budoucnost. Střípek, ale přece!" zavolala na něj. V jejím hlase se mísila panika se strachem. ,,Nikdy jsem nic takového neviděla. Ne za celý svůj život."

Albus Brumbál se zastavil. Trhaně se nadechl a smířeně se k ní otočil čelem. Nadešel čas čelit svým démonům. Už nemohl dále utíkat. Musel ze sebe tu tíhu setřást. A tak Galatee nepatrně naznačil, aby ho následovala, a vydal se ke svému kapitolu.